Pryč s těmi pravičáky!

Že státy, v nichž žije početnější muslimská menšina, mají velký problém s terorismem, není žádným tajemstvím. Vlády i sdělovací prostředky se snaží o to, aby se o těchto věcech psalo co nejméně a celá řada zpráv se do našich sdělovacích prostředků ani nedostane. O to více koluje na českém internetu zneklidňujících zpráv, z nichž některé jsou zcela pravdivé, zatímco jiné do větší či menší míry nafouknuté.

Vlády se bojí přílišného generalizování („co muslim, to terorista“) a nástupu „pravice“. A dle mého soudu se bojí naprosto oprávněně. Nicméně zamlčování a bagatelizování doprovodných znaků nezvládnuté migrace a integrace problém neřeší, pouze odsouvá a prohlubuje.

Jak dokládá Douglas Murray ve své skvělé knize Podivná smrt Evropy, vlády neřeší primární problém, ale snaží se řešit sekundární problém, totiž reakce na primární problém. Odtud neutuchající snaha prohlásit za „krajní pravici“, „fašisty“ nebo „rasisty“ všechny, kdo na primární problém (a na jeho neřešení) upozorňují. Tyto snahy jsou někdy naprosto absurdní, jindy nepoctivé. Naprosto absurdní byla prohlašování holandského politika Pima Fortuyna za pravičáka: Pim Fortuyn byl profesorem na marxistické universitě a propagátor homosexuality. Nepoctivé je to i u německých, ale i našich sdělovacích prostředků, které se snaží vykreslit německou stranu Alternative für Deutschland jako stranu krajních pravičáků a fašistů.

Ano, je pravda, že pokud se nějaká strana vyslovuje kriticky vůči současné evropské migrační politice, okamžitě přitáhne spoustu pravicových extrémistů. To je důvod, proč holandský politik Geert Wilders nepěstuje formální členství ve své politické straně: Je mu jasné, že by se tito lidé do strany hned přihlásili a média i ostatní politici by mu to otloukli o hlavu. Naopak strana Švédští demokraté skutečně začínala jako extrémně pravicová strana, nicméně v průběhu let se zcela proměnila a nyní si dává velký pozor, aby ve straně žádní krajní pravičáci působit nemohli, ale není jí to moc platné: Levicí ovládaná média tuto proměnu nebudou chtít zaregistrovat, byť by byla sebedůkladnější. Proti údajným „krajním pravičákům“ se bojuje snáze, než proti islamistickým teroristům. Ti, kteří hájí současnou migrační politiku, potřebují, aby „nepřítel“ byl jasně identifikován. A s fašisty se nikdo bavit nebude, že? Proto mainstreamová média vynaložila tolik snahy na to, aby z Trumpa udělala málem příznivce Ku-klux-klanu a nechybělo mnoho, aby z jeho židovských příbuzných a přátel udělala antisemity. Jen sem tam média připustila, že i levičáci se dopouštěli násilí a zapalovali auta, a jen výjimečně se psalo o tom, že v Charlottesvillu to byli oni, kdo si s násilím začal.

Ovšem touto démonizací opozice se řešení problémů nijak nepřiblížíme.

Jelikož mainstreamoví politici a mainstreamová média zamlčují skutečnou povahu problémů, není možné problémy řešit, ale ani o nich hovořit. Ve jménu rovnosti a boje proti diskriminaci se nesleduje původ pachatelů trestných činů, případně jejich náboženství. Kupříkladu v takovém Norsku se před příchodem většího počtu migrantů podařilo dosáhnout stavu, kdy nedocházelo k žádným znásilněním. To se znovu objevilo až spolu s migrační vlnou. Nemůže se ale o tom mluvit.

To takový Izrael bedlivě sleduje postoje a jednání nejrůznějších „menšin“. Sleduje smýšlení a jednání Arabů na územích ovládaných palestinskou samosprávou, izraelských Arabů, Drúzů, arabských křesťanů, mesiánských židů, ortodoxních židů aj. Máte přitom pocit, že v Izraeli není demokracie nebo že tam soudy nesoudí spravedlivě? Izraelská vláda sleduje problémy „svých“ menšin, a tudíž je také dokáže řešit.

Jiná byla situace v diktátorských režimech – bavme se přednostně o Iráku a Sýrii. I tyto státy byly etnicky a nábožensky rozdrobené. Žili tam muslimové, ovšem ti se dělili na šíity a sunnity, případně na menší sekty, jako jsou třeba alávité; žili tam příslušníci několika různých křesťanských církví, žili tam vedle Arabů i Kurdové… a do padesátých let minulého století i Židé. Za likvidaci židovských menšin Evropa ani Amerika odpovědnost nenese – to byla arabská reakce na vznik státu Izrael. Nicméně za likvidaci křesťanských menšin v Iráku a Sýrii může především hloupá, „nediskriminující“ a krátkozraká politika západu. Toho západu, který se teď kdekomu tolik omlouvá. Otázkou je, kdy se omluví blízkovýchodním křesťanům nejprve za svou nesmyslnou politiku a posléze za lhostejnost vůči jejich utrpení.

Za diktátorů byli křesťané – a ostatní menšiny – ve větším bezpečí než po zavedení „demokracie“ v Iráku. Postavení křesťanů bylo vždy formálně horší než postavení muslimů. Ale jak už to s utlačovanými menšinami bývá, tyto menšiny se musí hodně snažit a většinou během několika generací dosáhnou větší prosperity než jejich privilegovaní spoluobčané. Řekové a Arméni kdysi představovali jak hospodářskou, tak intelektuální elitu i v Osmanské říši, a iráčtí křesťané byli v průměru vzdělanější a movitější než muslimové. Diktátoři – ať už to byli sultáni nebo prezidenti – mohli kdykoli menšiny začít pronásledovat, nicméně většinou je nechávali na pokoji, byť za cenu vyššího zdanění. Bylo to uspořádání jistě méně uspokojivé než západní právní a demokratický stát, ale dalo se v tom žít, respektive bylo to mnohem lepší, než co přišlo se zaváděním „demokracie“.

Nyní jsme v situaci, kdy jsou křesťané nezřídka pronásledováni v německých detenčních zařízeních. I tam dochází k znásilňování a etnickým a náboženským konfliktům. Ale moc se o tom nemluví. Není to věc k chlubení. A kdo na to upozorňuje, je krajní pravičák, to je přece jasné, že.

Převzato se souhlasem autora.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.