Tři argumenty proti přímé volbě starostů

Ve čtvrtek 16. listopadu 2017 absolvovali vrcholní představitelé hnutí Starostové a nezávislí (STAN), pánové Petr Gazdík a Jan Farský, plánovanou povolební schůzku s presidentem ČR Milošem Zemanem. Zmínili se na bezprostředně následujícím briefingu mimo jiné o tom, že se s panem presidentem shodnou na záměru zavést přímou volbu starostů. Tato shoda mezi nimi je prý již staršího data – ještě z doby, kdy byl Miloš Zeman, cituji, „důchodcem z Vysočiny“. Bůh nás chraň a opatruj! Proč?

Za prvé: V čem je současný stav, tedy systém správy obcí, vadný? Je nutné měnit postavení starosty? Pokud ano, proč? A jak? Podobně jako zvažování přímé volby presidenta měly nejprve předcházet pečlivé úvahy o tom, zda, popř. jak je nezbytné měnit jeho pravomoci – a teprve na základě výsledku těchto úvah dovodit, zda a jak je třeba upravit způsob jeho volby (viz Jan Kubalčík: „Jsem proti přímé volbě prezidenta!“, Jan Kubalčík: „Pod čarou ponoru“). Nestalo se, resp. stalo se pouze velice nesměle, a dnes sklízíme trpké plody tohoto „opomenutí“ – čelíme riziku destrukce celého ústavního pořádku.

Je to však ještě horší! Blíže než přímo volený president je představě přímo voleného starosty představa přímo voleného předsedy vlády. Takového premiéra by nemusel již nikdo jmenovat a až do dalších voleb by jej prakticky nemohl nikdo odvolat. Vazba exekutivy na zákonodárnou moc by byla zásadně rozvolněna. Ne že by to nešlo, vždyť v USA jim to funguje (včetně toho, že se president USA často neopírá o většinu v Kongresu...) – jen je ale třeba zopakovat, že posouzení vhodného způsobu volby je až na konci, že předcházet mu musí úvaha o celkové ústavní vyváženosti. A aby mělo smysl volit premiéra přímo (tedy učinit jeho osobně nezávislým na Parlamentu...), musela by se jeho posice velice posílit. Dnes by to pak byl téměř jistě Andrej Babiš. Jak by se to pánům ze STAN zamlouvalo?

Změnit jen tak postavení starosty, posílit jeho mandát až do té míry, že bude prakticky neodvolatelný, to přece není vůbec rozumné. Chápu touhy po silnějším mandátu některých starostů, kteří se třeba dostanou do křížku s kolegy v radě obce, nebo se jim „pod rukama“ nějak změní politická situace v zastupitelstvu... a mají obavy z odvolání. Samozřejmě si dokážu představit situace, kdy se chce „zlé“ okolí zbavit „dobrého“ starosty. Ale to přece nestačí! Stejně snadno představitelná je přece přesně opačná možnost, kdy je jen prospěšné ze řetězu utrženého starostu bez průtahů odvolat. Kromě toho, přímou volbou konfliktů neubude – spíše naopak. A když (či spíše ) k nim pak dojde, budou „zabetonované“ až do příštích voleb, takže i ryze provozní záležitosti se mohou snadno „zaseknout“, natož nějaká strategická rozhodnutí... Jak to obcím prospěje?

Navíc se s přímou volbou dostává do hry situace, kdy se starosta již od počátku neopírá o většinu v zastupitelstvu. I to ukazuje na výše naznačené, totiž že přímou volbu nelze bez dalšího vnést do současného systému – ten je nejprve případně třeba podstatně změnit tak, aby v něm měli (přímo volený?) starosta, rada i zastupitelstvo odpovídající role, takové, které nějak zásadně zlepší současné fungování obcí. Pak by teprve byl čas na úvahy o způsobu volby.

Ale, opakuji, je skutečně třeba měnit dnešní systém? Proč? A pokud ano, jak? Chceme například, aby si starosta jmenoval svoji radu, stejně jako premiér jmenuje ministry své vlády? Před případným zaváděním přímé volby starostů je nezbytné odpovědět přinejmenším na tyto otázky. Zatím platí: „Potenciální zavedení přímé volby starostů je bytostně politickým rozhodnutím bez dostatečné odborné argumentace.“ (Ing. Zuzana Khendriche Trhlínová, Ph.D., JUDr. Marek Starý, Ph.D.: Přímá volba starostů. Qui bono?, XV. kolokvium o regionálních vědách, Valtice, 22.6.2012).

Za druhé: Často je právem kritizováno, když nově zvolená politická garnitura, bývalá oposice, prostě zlikviduje něco z toho, co její předchůdci ve vládě zavedli. Taková snaha je patrná např. u tzv. restitucí majetků církví, zcela se to podařilo u II. pilíře penzijního spoření a v jiném gardu by k tomu skoro jistě došlo u EET (kdyby ovšem nedávné volby dopadly poněkud jinak...).

Ano, děje se to, pochopitelně i na obecní úrovni, ale mohlo by se to dít ještě mnohem mnohem víc, kdyby např. nebylo poměrného volebního systému, díky kterému je velmi často nutné skládat koaliční vládu, resp. radu. To s sebou nese jednání, obrušování hran, kompromisy, což nesnášejí na jedné straně radikálové, na druhé straně ti, kteří argumentují nutností jasné vládní odpovědnosti – a navrhují většinový volební systém. Jistě, obě varianty mají svá pro a proti, ale co se předestřené otázky kontinuity týká, většinový systém vyžaduje ode všech daleko větší disciplínu a shodu na celkovém základním směřování země, resp. obce, zatímco systém poměrný si nějakou míru kontinuity vynutí, i když zmíněná disciplína a shoda nejsou na patřičné úrovni (viz např. dopad účasti KDU-ČSL ve vládě B. Sobotky na uvedené restituce majektů církví...).

Kde je tedy v systému zakódována větší nutnost jednání, tam je pravděpodobnost kontinuity vyšší. Je přitom zřejmé, že ani to často nestačí a „ode zdi ke zdi“ se stane skutečností, poměrnému systému navzdory. Je však třeba toto chování ještě zmnožovat? Vždyť přímo volený starosta je potenciálně právě tím, kdo si může dovolit vyjednávat podstatně méně, než starosta odpovědný zastupitelstvu, které jej může kdykoli odvolat. Přímou volbou bychom tedy zvýšili pravděpodobnost onoho „ode zdi ke zdi“ jednání. To považuji za nežádoucí.

Konečně za třetí: Jak je jasně patrné ze zkušenosti s přímou volbou presidenta, tento proces polarizuje společnost. Zdá se snad propagátorům této myšlenky, že je naše společnost málo rozeštvaná a je třeba ještě přidat? Kromě toho, zamýšlejí-li nějakou hlubší reformu, litují snad, že jsou to právě obecní zastupitelstva a starostové, kteří požívají mezi obyvateli nejvyšší důvěru? Je skutečně nezbytné zasahovat do něčeho, co zjevně funguje (resp. do něčeho, co rozhodně není mezi top palčivými problémy této země)? Já upřednostňuji konzervativní přístup representovaný zásadou vyřčenou již v 17. století lordem Falklandem: „Není-li nutné měnit, je nutné neměnit.

Přímá volba starostů je tedy v našich podmínkách přímo nebezpečným záměrem – srovnatelně nebezpečným s přímou volbou presidenta, možná dokonce ještě nebezpečnějším (i proto, že president je jeden, zatímco obcí a tedy starostů a primátorů je přes 6000, ba co hůř, přesnější paralela je mezi starosty a premiérem...). Pro nějakou hlubší reformu obecních zastupitelstev zjevně není žádný vážný důvod, naopak bychom zbytečně riskovali destabilisaci uspokojivě fungujícího prvku správy země a hazardovali s důvěrou občanů. Bez takové reformy je však přímo volený starosta v dnešním systému naprosto cizorodým tělesem, jehož implantací bychom na obecní úrovni snížili tlak na nutnost vyjednávání, zmnožili konflikty a zvýšili pravděpodobnost diskontinuity v řízení a vedení obcí. Navíc by rozmnožení přímé volby vedlo k další eskalaci rozdělení společnosti. Zkrátka, Bůh nás chraň a opatruj!

Ostatně soudím, že je třeba zrušit přímou volbu presidenta.

Autor je předsedou Konzervativní strany.

P.S.: Na toto téma jsem psal již před jedenácti lety.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.