Obsah

Předčasné volby

Následující text je pokusem o analýzu... no, dobře, odhad, za jakých okolností by mohlo dojít k předčasným volbám do Poslanecké sněmovny a jak by mohly dopadnout, pokud by byly vyhlášeny, řekněme, do roka a do dne. Připomeňme přitom text Dana Drápala „Kdo předčasné volby vyvolá, ten je prohraje“ publikovaný mmj. v minulém, listopadovém čísle KONZERVATIVNÍCH LISTŮ.

Domnívám se, že k tezi Dana Drápala, kterou představuje název jeho článku, je třeba doplnit minimálně dvě drobné úvahy.

(1) Je podstatné, jak se tomu, kdo případné předčasné volby vyvolá, podaří tento krok „prodat“ veřejnosti. Např. pan Andrej Babiš již naznačil, že jím vyprávěný příběh by byl další variací na téma „jak poctivého miliardáře k vládě pustit nechtějí“. Kdo? No přece ti oškliví zastánci „starých pořádků“, kterým jde jen o koryta a makat se jim nechce. A že má pan Babiš k disposici jak dobré marketéry, tak přehršel kanálů, kterými to do veřejnosti hustit, o tom jsme se už měli možnost přesvědčit.

(2) Jedna věc je, kdo skutečně předčasné volby vyvolal, a druhá, o kom si veřejnost myslí, že je vyvolal. Jsem přesvědčen, že myšlenka Dana Drápala obsahuje to, že si to ve výsledku odskáče ten druhý. Jistě, často bývá skutečnost a zdání totéž, ale často také nikoli.

Dojde k předčasným volbám?

Řekněme si rovnou, že de facto jediným současným hráčem schopným vyvolat předčasné volby je pan Andrej Babiš – pokud mu president republiky půjde nadále na ruku. Všichni ostatní jsou ve stávající konstelaci odsouzeni do rolí čekatelů na to, co tandem Babiš-Zeman udělá. Jistě, vznikne-li vláda s podporou Poslanecké sněmovny, od možnosti předčasných voleb se vzdálíme. Mějme ale stále na paměti, že bez hnutí ANO 2011 prakticky nelze žádnou vládu sestavit (pokud ovšem stále uvažujeme v rámci modelu, že vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně...) a je to tak opět a právě hnutí ANO 2011, které také prakticky jakoukoli vládu kdykoli „sestřelí“. Tedy, za předpokladu, že jeho poslanecký klub zůstane jednotný – a to je také první důležitý faktor, který je ve hře. Ty spekulace se již objevily: přinejmenším část poslanců zvolených za hnutí ANO 2011 není ze spolupráce s KSČ(M) a SPD nadšená, pominu-li čisté osobní přesvědčení některých z nich, pak bych si osobně tipnul, že půjde např. o takové poslance, kteří přišli z akademického prostředí a jednoho krásného dne se do něj patrně budou chtít vracet... Naznačená labilita by mohla mít dva efekty: mohla by, pokud by byla „dokonána“, přinést nečekané řešení současné politické situace – kdyby odštěpenců od hnutí ANO 2011 bylo více než malé množství, přineslo by to variantu většinové vlády na dnes nemyslitelném půdorysu, bez Andreje Babiše, bez (tiché podpory či tolerance) SPD a KSČ(M). Jinou věcí je, zda by takovou vládu jmenoval současný president – obávám se, že nikoli (viz jeho vstřícnost k panu Babišovi dnes a odmítnutí v roce 2013 paní Miroslavy Němcové, která přinesla na Hrad požadovaných 101 podpisů – tedy dostatečnou podporu pro novou vládu po resignaci premiéra Nečase...). Druhým efektem by byla, dříve než by pan Babiš definitivně o vliv na „své“ poslance přišel, patrně právě snaha o rychlé vyvolán předčasných voleb, které by vedly jako jediné k jistotě konsolidace uvnitř hnutí ANO 2011 (resp. jeho parlamentní representace) a tím k prodloužení bezpečné ochrany zájmů pana Babiše. V takové situaci by se patrně mnohé odvíjelo od toho, zda by všem aktérům došly příslušné souvislosti zavčas, resp. jestli by pan Babiš stihl podniknout nevratné kroky. Je nasnadě, že během takových událostí bychom se o případně odbojných poslancích jistě ze stránek Lidových novin a DNES dozvěděli mnoho zajímavostí. Tím více bych si však takové ukázky poslanecké nezávislosti vážil.

Rozštěpit, byť z jiných důvodů, se jistě mohou i jiné poslanecké kluby. Za nejpravděpodobnější považuji takový vývoj u SPD (viz působení pana Okamury v Poslanecké sněmovně v minulém funkčním období...) a u Pirátů (zcela bez obalu napr. viz Bohumil Doležal: Rekviem za Kalouska: zbytečný ústupek Babišovi, Echo24.cz, 26. listopadu 2017). Oboje chce nicméně čas – dost možná více času, než je v úvodu zmíněný „rok a den“; troufám si tvrdit, že to chce více času u Pirátů, méně postačí u SPD, ve které se ostatně logická pnutí již projevují – logická proto, že nelze očekávat zdrženlivost od členů strany, která je tak zběsilá, např. jistě bude touha po aplikaci programového bodu „odvolatelnost politiků“ v rámci vlastních řad jen sílit...

Právě uvedené můžeme zobecnit: rostoucí naděje na budoucí redukci počtu politických stran v Poslanecké sněmovně nás, za jinak stejných podmínek, přibližuje předčasným volbám. Proč? Protože bude-li předpokládaný volební zisk hnutí ANO 2011 stejný nebo dokonce větší než dnes, znamená menší počet stran ve sněmovně velmi pravděpodobně ještě větší počet poslanců zejména pro vítěze. A kdo je adeptem? No samozřejmě ti nejmenší. Hnutí STAN rozhodně překvapilo a dokázalo, co jeho představitelé sebevědomě a, jak se ukázalo zcela oprávněně, tvrdili před volbami: na nás se průzkumy nevztahují, ale až volič uvidí jméno „svého“ oblíbeného starosty na kandidátce, bude jej volit. Volil. A zatím není žádný důvod, aby tomu tak příště nebylo. Prvním ohroženým, a to vážně, je tedy TOP 09. Nemalá část voličů dala této straně svůj hlas v přesvědčení, že je to jediná strana, která s jistotou nepodpoří vládu pana Andreje Babiše. Nyní je (zatím) patrné, že tato exkluzivita byla straně TOP 09 přisouzena neprávem, že si i další strany drží od „nových pořádků“ (copyright: Bohumil Doležal) žádoucí distanc, a tedy že si zmínění voliči mohou příště vybírat podle jiných kritérií. S ohledem na čím dál jasnější orientaci TOP 09 na levicově liberální městské voliče (viz také projev dr. Jitky Chalánkové na nedávném Sněmu TOP 09), o které však zároveň soupeří s Piráty, nevypadají perspektivy této strany zrovna růžově. Konvenčně pak lze poukázat také na osud Unie svobody, jako na předobraz konce strany s takovouto trajektorií. Ohrožena je jistě i KDU-ČSL, ne však tolik, jako ČSSD. Jednak se stačí podívat na velikost ztráty obou stran v porovnání s výsledkem voleb v roce 2013, zejména však je nezbytné vzít v potaz velkou železnou kouli, kterou má ČSSD na noze v podobě stovek milionů Kč dluhu. Kromě toho není vůbec jasné, jakým směrem se tato strana vydá – zda podobně jako TOP 09 směrem progresivním, nebo spíše „odborářským“. První možnost považuji dnes za méně pravděpodobnou, jak proto, že ono těch progresivisticky naladěných voličů u nás naštěstí není zase tolik, kolik se jich na základě mediálního hluku jimi produkovaného zdá, a zájem o ně je již značný (viz výše TOP 09 a Piráti), tak proto, že (nejen, ale zejména) v osobě paní exministryně Marksové toto křídlo utrpělo volební debakl a i proto je v ČSSD aktuálně v defenzivě. Konečně je ČSSD ve velmi nezáviděníhodné situaci proto, že je na to tak říkajíc sama – nemá žádného dostatečně blízkého partnera, o kterého by se mohla v případě nutnosti opřít.

To neplatí o TOP 09 a KDU-ČSL. Tyto dvě strany, spolu s hnutím STAN, tvoří logickou trojici. Dlouhodobější výhled kterékoli z nich na výsledek pod hranicí 5% by s sebou jistě nesl potíže podobné, které vedly k odpískání předvolební koalice KDU-ČSL a STAN, na druhé straně by však balancování těchto tří stran těsně nad laťkou či na ní mělo vést k jejich předvolební koalici a to tím spíše, že v rámci současného přepočítávání hlasů na mandáty neplatí, že 6 + 6 + 6 = 18. Možná, že za více než za zmíněný „rok a den“ by bylo vše jinak, ale relativně brzy po zkušenosti, kdy všechny tři strany do Sněmovny nakonec prošly, by téměř jistě uspěla i tato koalice. Tedy, pokud by se taková koalice rýsovala, pravděpodobnost vyvolání předčasných voleb by to rozhodně snižovalo – za jinak stejných podmínek by to totiž znamenalo méně mandátů pro vítěze.

Právě předložená úvaha se mmj. opírá o předpoklad, že nadále bude beze změn platit současný volební zákon. To však není jisté. Kromě žádoucích změn (např. tedy snížení kvóra pro předvolební koalice) by však mohlo také dojít k ledasjakým jiným změnám. Těžko předjímat, ale do úvah je nezbytné to zahrnout – volební inženýrství je věcí nežádoucí, ale prostě k němu dochází. Nicméně, nezřídka se obrací proti jeho architektům. Kdyby se však panu Babišovi podařilo změnit volební systém do Poslanecké sněmovny podle nějakých svých představ, mohlo by to předčasné volby přiblížit – neboť by se jistě domníval, že jeho vyhlídky se tím zlepšily.

V neposlední řadě je pak třeba kalkulovat s finančními zdroji. Těch má k disposici jednoznačně nejvíce opět pan Babiš a tuto výhodu by nejvíce zúročil tím více, čím dříve by předčasné volby vyvolal (podstatným zdrojem financí konkurenčních stran jsou samozřejmě státní příspěvky navázané na volební výsledek – a těch by prostě byla vyplacena jen malá část, strany by si tak na další volby ani nemohly stihnout „našetřit“).

Jak by předčasné volby dopadly?

Nevím. Hnutí ANO 2011 však může ztratit poslance – a to i v případě, že dosáhne lepšího procentuálního výsledku. K tomu by došlo typicky v případě úspěchu zmíněné „trojkoalice“ KDU-ČSL, TOP 09 a STAN. ANO 2011 však může oslabit i co do získaných hlasů, neboť stejně jako někteří současní poslanci zvolení za toto hnutí, také část jeho voličů je velmi pravděpodobně nemile překvapena ochotou pana Babiše spolupracovat s KSČ(M) a SPD.

Dále by mohla oslabit právě SPD. Jistá část voličů této strany se rekrutovala z lidí, kteří příliš k volbám nechodí – mobilizovat takové voliče, tedy dostat je do volebních místností opakovaně, je úkol nesnadný a vůbec se nemusí podařit. SPD však může ještě posílit – naneštěstí k tomu „stačí“ např. pár atentátů, resp. jejich mediálně akcentovaná hrozba, ať již domnělá či reálná, další kulminace migrační krize, a/nebo tlak na ČR ze strany EU.

V neposlední řadě očekávám v případě předčasných voleb do Poslanecké sněmovny další posílení ODS jako odměnu za principiální chování – jak již bylo zmíněno, přinejmenším část voličů TOP 09, která tuto stranu vyhodnotila jako jedinou, která s jistotou nebude podporovat vládu Andreje Babiše, má obecně blíže k ODS...

Konečně může dojít k nějakému pohybu na trzích citlivému pro širší vrstvy obyvate, jako bylo svým způsobem náhodné(?) zdražení másla před nedávnými volbami... A zcela závěrem nemůžeme zapomenout na nějakou tu „černou labuť“, která vše řečené může postavit na hlavu nebo alespoň do zcela jiného světla. Tím se vracím ke svému počátečnímu: nevím.

President

Proměnných bude jistě víc, zejména bych pak zdůraznil takové, jejichž posouzení je téměř nemožné pouze na základě otevřených zdrojů, popř. které ani samy o sobě nemusí být zjevné. Jedním z nejinformovanějších přitom je a bude pan Andrej Babiš, který má zároveň jistě ve svých službách dost dobře zaplacených, kompetentních analytiků, kteří pro něj dodaná fakta vyhodnotí. Co se tedy dá závěrem tvrdit, že pokud bude v nadcházejících presidentských volbách znovuzvolen pan Miloš Zeman, dojde v tomto funkčním období k předčasným volbám do Poslanecké sněmovny pouze tehdy a jen tehdy, když to pan Andrej Babiš bude považovat za pro sebe výhodné (a s velkou pravděpodobností to pro něj také skutečně výhodné bude...). Pokud však bude zvolen někdo z protikandidátů pana Zemana (řekněme někdo z těch cca čtyř, kteří patrně mají nějakou reálnou šanci...), může k předčasným volbám dojít i proti vůli pana Babiše, tedy i za okolností pro něj nepříznivých – prostě tak, jak předpokládá Ústava, padni komu padni. Za sebe beru rozhodně tu druhou možnost.

Autor je předsedou Konzervativní strany.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.