Obsah

Osud výpravy stojí na ostří nože

...jen maličko zbloudíte a ztroskotá ke zhoubě všech. To řekla Galadriel a měla pravdu. Platí to v plné míře i pro naši situaci.

Způsobů, jak něco pokazit, je zkrátka nepřeberné množství, zatímco cest, jak postupovat správně, je jen velice málo. Snaha kriminalizovat prof. Petra Piťhu za jeho nedávné kázání věnované Istanbulské úmluvě nám přitom ukazuje, že genderový kulturkampf, zatím v porovnání s „rozvinutějšími“ zeměmi Západu přece jen o něco zdrženlivější, dorazil již i k nám s plnou zuřivostí. Přestože osudy příslušné frakce uvnitř ČSSD, potažmo ČSSD jako celku jasně naznačují, jaký že má ten kulturkampf v našich luzích a hájích skutečnou odezvu, neváhali redaktoři pořadu veřejnoprávní (sic!) ČT 168 hodin (z neděle 21. října 2018) natočit tendenční agitku s jasnou převahou kritiků prof. Piťhy. Je nezbytné se nenechat zastrašit a zahnat do kouta a ve věcném odporu vůči ratifikaci Istanbulské úmluvy vytrvat – „stačí“ držet se faktů a nabízet alternativu: zařadit do našich zákonů ty prvky, které v něm zatím chybějí (např. trestnost nuceného sňatku...), ale nepřistupovat přitom na celkový pochybný rámec, do kterého tyto jistě prospěšné záměry balí právě Istanbulská úmluva. Ti, kterým skutečně jde o vyšší respekt k důstojnosti žen a o jejich lepší ochranu proti skutečným agresorům, by měli souhlasit – a oddělit se tak od těch, kteří vše zmíněné využívají jako pouhé beranidlo k rozbití stávajících společenských norem a jejich následnému nahrazení „normami“ zvrácenými.

Není tedy sporu, že kulturní válka i v naší zemi nabývá na prudkosti. Kam až doposud zašla ukazují např. zahraniční příklady soukromých podnikatelů, kteří odmítli vyhovět zakázkám protivícím se jejich svědomí (dort ke „svatbě“ stejnopohlavního páru...), zatím naposledy pak vzteklá kampaň proti soudci Brettu Kavanaughovi.

Na jedné straně však konzervativci různou měrou v různých aspektech přebírají podvrhy svých oponentů a protivníků a dokonce na nich často trvají. Typická je v tom opakovaná kritika senátora McCarthyho a jeho antikomunistické činnosti ze strany US konzervativních politických představitelů. A když se nepravdy papouškují v samotné Americe, není divu, že tyto bludy kolují také jinde – české prostředí není výjimkou. Senátor McCarthy je na tom podobně jako „náš“ Matěj Antonín Koniáš, nebo v jistém smyslu jako samo Svaté Officium, tedy inkvizice – ti všichni se stali v lidové slovesnosti synonymem zla a zcela neprávem tak zastínili ty, kteří by byli k tomuto účelu fakticky daleko případnější: Lenin, Mao, Stalin, Hitler, Pol-Pot, Castro, Kim... (snad se neurazí stoupenci těch vrahů, které jsme nezmínili...). A z těch jmenovaných jedině Hitler se v rámci všeobecného vnímání dostal kam patří – ostatním se stala křivda a jejich výkony na poli zla nebyly doceněny. A jak k tomu přišel antikomunista McCarthy? To je vysvětleno v dopise Diany West, který adresovala právě těm americkým politikům, kteří se o statečného senátora stále dokola otírají, a který si můžete v tomto čísle přečíst. Ve stručnosti se dá říct, že si konzervativci nechali vnutit úhel pohledu i termíny, které hrály prim v příslušné diskusi. Z toho je třeba se poučit a již na pojmové úrovni a na úrovni základní reflexe každé vážné otázky je třeba zvažovat, zda nejsme manipulováni.

Na straně druhé je tu vždy riziko, že se staneme stejnými jako ti, kterým čelíme. Lze vzpomenout již zmíněného Pána prstenu nebo případné aktuální odkazy Bohumila Doležala na Orwellovu Farmu zvířat, ve které stolují prasata s farmáři až není možné rozlišit, kteří jsou kteří. Chceme-li zkrátka skutečně uchovat to, co nám stojí za střet, pak nemáme k disposici každý prostředek, nemůžeme uzavřít každé spojenectví... a to ani tehdy, kdy se nám zdá, že zkrátka svoji věc jinak nemůžeme obhájit. Takovým příkladem je dnešní posedlost některých konzervativců(?) referendy a to od té doby, kdy naznali, že jinak než s pomocí referend svého nedosáhnou. Obecněji je ale toto nebezpečí vylévání vaničky i s dítětem věrně vykresleno v textu Petra Dvořáka „Muži, kteří nenávidí liberální demokracii“, který přebíráme z revue Kontexty. Osud výpravy zkrátka stále stojí na ostří nože...

P.S.: Film Jako zabít ptáčka byl 22. října 2018 v 22:05 vysílán na ČT2.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.