Naší budoucností je minulost, která se nedokázala poučit ze sebe samé

Předpokládaný termín voleb do Poslanecké sněmovny je 20. – 21. října 2017, ale již nyní se vláda i zákonodárci chovají podle pravidla anticipovaných reakcí, jež popsal jako první Carl Friedrich. Již teď je patrné, jak se návrhy jednotlivých subjektů vládní koalice podřizují předpokládaným reakcím voličů. Nejznepokojivější návrhy zazněly na sjezdu ANO, protože se týkaly dosavadní ústavní integrity České republiky a se vší zřetelností by znamenaly, pokud by se tomuto antisystémovému hnutí podařilo ve volbách uspět, značné okleštění demokratických procedur.

Číst dál...

A která ruská loutka vyhraje u nás?

Při jedné z nedávných internetových diskusí s politologickými odborníky, které pořádá čtenářům KONZERVATIVNÍCH LISTŮ dobře známý americký analytik J. R. Nyquist, došlo i na velmi zajímavou zmínku o situaci v evropských postkomunistických zemích. Byl probírán názor, že uprchlický problém je dlouhodobě vytvářen a skrytě podporován Moskvou.

Číst dál...

Pravdu mají Australané!

Kdo je Feinschmecker, může přeskočit přinejmenším následující dva odstavce. Feinschmecker totiž ví, že Konzervativní strana už roky navrhuje úpravu volebního systému do Poslanecké sněmovny (popř. i do krajských a obecních zastupitelstev), která by umožnila voliči označit „druhou stranu“ (dále jen Návrh).

Číst dál...

Šaráda pokračuje

Tato slova zaznívají v jedné výrazné scéně jednoho proslulého normalizačního propagandistického seriálu (lze přitom jen doporučit jisté kreativní využití této scény...). Kontext je výrazně odlišný, ale úzce vzato to sedí. Musím se totiž znovu vrátit ke svým dvěma textům „Terčem je rodina“ (KONZERVATIVNÍ LISTY, únor 2016) a „Pohrdání skutečně znásilněnými“ (KONZERVATIVNÍ LISTY, listopad 2016), protože stále narůstá kvantita stále stejně (ne)kvalitních sdělení... protože prostě šaráda pokračuje – a těžko se člověk brání pokušení myslet si, že je to jasná převýchovná kampaň: ty chlapy je zkrátka potřeba pořádně skřípnout a jednou z nejlepších cest, jak to provést, je vštípit jim nejprve permanentní pocit morální podřadnosti (podobný stud, jaký máme správně cítit všichni, kteří jsme se narodili jako bílí... navíc v bohatších zemích... atd.).

Číst dál...

Jedna z pěti?

Když jsem studoval ve Spojených státech, zdál se mi univerzitní kampus tím nejbezpečnějším místem na světě. Až absurdně bezpečným, což souviselo s americkou posedlostí bezpečím v kombinaci s puritánskou tradicí, kterou sice v hollywoodských filmech neuvidíte, ale která formuje americkou povahu dosud.

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.