Cena za propagaci komunismu – V. ročník

Větu „And the winner is….“, nebo, chcete-li, hezky česky „A vítězem se stává….“, mám ráda už od dětství. Vždy na mě působila skoro až magickým dojmem, bez ohledu na to, zda byla pronášena při vyhlašování filmových Oscarů nebo jen výsledků nějaké dětské soutěže. Zároveň s vyřčením této věty bývá rozlamována pečeť či rozlepována obálka a chvilka před vyhlášením vítěze tím bývá co možná nejvíce prodlužována, napětí vrcholí… Po vyřčení vítězného jména se ozve bouřlivý potlesk, všechny kamery zabírají vítěze, který s více či méně přesvědčivým výrazem údivu a překvapení přijímá gratulace od svých nejbližších, pomalu odchází převzít cenu a poté, mnohdy i se slzou dojetí v oku, za své ocenění poděkuje a sdělí všem, jak si této ceny váží a je na ni hrdý. Podobný průběh vyhlašování výsledků různých anket, soutěží a cen, ať už filmových, televizních, pěveckých, sportovních nebo vědeckých, známe nejspíš všichni. Existují ale i ceny, které nejsou vyhlašovány v hlavním vysílacím čase veřejnoprávních ani soukromých televizí, valná většina občanů o nich nemá ani tušení a mnohdy i jejich vítězové nejen že za ně neděkují a nejsou na takové ocenění hrdí, ale dokonce si odmítají cenu i převzít. A jsou snad takové ceny méně významné nebo méně důležité? Určitě ne, neboť je to například jeden ze způsobů, jak upozornit na některé nešvary, které se kolem nás dějí.

Číst dál...

Okupuj Wall Street!

Lze hnutí „Okupuj Wall Street“, které již několik měsíců poutá pozornost světa k Zuccotiho parku na Manhattanu v New Yorku, právem považovat za levicový protipól pravicového hnutí Tea Party?

Levicová média se o takové vykreslení Occupy Wall Street (OWS) usilovně snaží, je to ale podivné a neadekvátní, a to minimálně ze dvou důvodů.

Číst dál...

O labutích a krocanech

Dneska již víme, že se mnohé dalo včera udělat jinak...

„To, o čem víme, nám nemůže vážně uškodit,“ píše Nicholas Nassim Taleb ve svém bestselleru Černá labuť. Jak to? Nu, protože kdybychom věděli, co nás čeká a co se stane, připravili bychom se na to – a události by nikdy neproběhly tak, jak se to stalo.

„Černá labuť“ v autorově podání znamená nepředvídanou a neočekávanou událost, která děním zamíchá a způsobí, že věci najednou nejsou, jak bývaly, jak se očekávaly či předpovídaly. A právě takové události posunují svět kupředu. „Historie neplyne, nýbrž skáče od zlomeniny ke zlomenině, s nepatrnými vibracemi mezi nimi.“ My se však stále chováme, jako by se dějiny daly předvídat, vytvářet či směrovat podle naší vůle, zkušenosti, plánování. Děláme to z přílišné důvěry ve své vědomosti a z přeceňování toho mála, co víme, přičemž zapomínáme zkoumat to mnohé, co nevíme. Připravujeme se tak na minulé války a to, co máme přede dveřmi, přehlížíme.

Číst dál...

Loupež za bílého dne

Železná mříž roku 2011 aneb akcionalizace státního podniku Lesy ČR

Přes všechny ideologie i dialektické přemety stále platí, že historie je matka moudrosti. Vše, co se v našem lidském světě v posledních sto letech odehrálo, tato slova potvrzuje. Ve dvacátém století spáchal „osvícený lidský rozum“ ve jménu lepšího příští několik „-ismů“. Fašismus a nacismus ve jménu národa, komunismus ve jménu proletariátu, socialismus v zájmu „pracujících“, kapitalismus - ve své mravně vyprázdněné podobě - ve jménu konkurence a vyšší výroby. Ideologové, hlasatelé a kormidelníci všech těchto „-ismů“ se přestali učit u historie, ztratili soudnost. Jejich „osvícený rozum“ se pokusil popřít lidskou přirozenost a celé dějiny lidské kultury. Zhůvěřile se domnívali, že mohou vše, a myslí si to doposud.

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.