Senátní volby 2014

Od zveřejnění výsledků komunálních voleb a voleb do Senátu PČR čtu a slyším ve sdělovacích prostředcích řeči o malé volební účasti, neboť prý více než 80 % Čechů je Senát „šumafuk“.

Svádět malou účast na volbách na občany, kteří se svobodně rozhodli nejít k volbám, je první pitomost. Ale je to především ubohá a hlavně nepravdivá výmluva. V současné politice jde o jednoznačný odklon od bojů idejí k jednoduchým populistickým řešením. Z politiky se vytratil hlavní důvod, proč se politika dělá – tedy sloužit občanům, a byl nahrazen pouze prostředky, jak si udržet politickou moc, udržet se ve hře o vliv, získat peníze, zakázky, možnost dosadit své přátelé a spolu-straníky do různých funkcí, případně využít korupci. A to je hlavní důvod malého zájmu o volby.

Číst dál...

Bořitelé nenormalizace: Ivan Martin Jirous

Češi (tj. český národ a v širším smyslu česká společnost) právě završují jedinečné období ve svých soudobých a novověkých dějinách – čtvrtstoletí plné státní, politické a občanské svobody po půlstoletí trvající nesvéprávnosti (1939–1989). Letošního 17. listopadu si ti, pro které má pozitivní význam zhroucení totalitního komunistického režimu (1948–1989), připomenou už pětadvacáté výročí masakru protestujících studentů komunistickými policejními složkami na pražské Národní třídě, na který navázaly další památné události. Byly to: vzepětí zdrcující většiny zotročených občanů proti komunistickému útlaku, rezignace komunistické strany na své dominantní společenské postavení 29. listopadu 1989, zvolení Václava Havla prezidentem republiky 29. prosince 1989 a svobodné parlamentní volby 8. a 9. června 1990 s takřka 97 % účastí.

Číst dál...

Člověk jako nástroj

Přiznávám, že může jít o poněkud sugestivní argument, ale nejste-li příznivcem otrokářství, měli byste souhlasit, že člověk nemá být nástrojem „v rukou“ jiného člověka. Tedy, podrobněji, jeden člověk nemá sloužit jinému člověku k tomu, aby naplňoval jeho tužby, uspokojoval jeho přání, byl mu „po vůli“. Rozumějte, nejde mi nyní o situaci, ve které se dospělí svéprávní lidé na něčem nějak svobodně dohodnou (i když i v takovém případě by bylo co diskutovat – viz incest... ale nebudu odbočovat). A, z druhé strany, jedná se mi i o takové situace, kdy zmíněné tužby či uvedená přání jsou samy o sobě pochopitelné, vůbec ne hanebné či nějak ubližující, a absenci jejich realizace nese člověk těžce. Má zkrátka člověk nějaké právo na pozemské štěstí? (A nyní odhlížíme od toho, zda to, co si myslí, že je to štěstí, jím skutečně je...) Právo, které jej opravňuje použít, jako nástroj, k dosažení toho štěstí, jiného člověka, bez ohledu na to, zda on s takovým postupem souhlasí, bez ohledu na štěstí toho využitého člověka? Kývneme-li, tak přece jsme pro otrokářství, nebo ne?

Číst dál...

Diskuse o služebním zákonu

Dne 1. října 2014 se v pražském Tyršově domě konal diskusní večer na téma „Služební zákon: zajistí lepší státní správu?“ Uspořádal jej Klub na obranu demokracie (KOD) ve spolupráci se spolkem TOPAZ. S úvodními příspěvky vystoupili Mgr. Pavel Franc, programový ředitel společnosti Frank Bold, garant projektu Rekonstrukce státu (RS), a JUDr. Bohumil Dvořák, soudce obvodního soudu, člen výboru KOD. Diskusi moderoval JUDr. PhDr. Petr Kolář, Ph.D. Diskuse se účastnil mj. předseda KOD doc. Dr. Bohumil Doležal.

Číst dál...

Bůh nás vždy někam zavede a potom je na nás abychom jednali podle jeho vůle

Jeho titul zní arcivévoda rakouský. Je nejstarším vnukem blahoslaveného císaře Karla I. a císařovny Zity. Jako jeden z mála Habsburků se nikdy nevzdal příslušnosti k panovnickému Domu – to bylo také důvodem proč do prakticky nedávného vstupu Rakouska do schengenského prostoru nesměl vstoupit na rakouskou půdu. Byl a je ovšem poměrně často v českých zemích. S Jeho císařskou a královskou Výsostí v exkluzivním rozhovoru Landeszeitung o jeho rodině, víře a alternativních cestách v politice, často s humorem.

Vaše císařská a královská výsosti, srdečně vítejte v Brně! Je to Vaše první návštěva v České republice?

Ne, kdepak. Hned po revoluci jsem byl poprvé v Praze, to bylo roku 1990, pokud si správně vzpomínám. Tehdy mě prováděl kníže Lobkowicz, který zde zůstal a stále ještě hovořil perfektní plynnou němčinou. Byla to objevná cesta. Po té jsme s mojí manželkou a bratrem procestovali Moravu a Slovensko. Myslel jsem stále na to, že musím jednou zpět. Tak jsem si pořídil malý domek poblíž Kostelce nad Orlicí. Vždy v čase volna tam jezdím. Jen tam si skutečně odpočinu. Tuto zemi miluji. Jen bohužel stále ještě nemluvím dobře česky. Nenašel jsem nikdy dost času si sednout a studovat češtinu. Ale jednou to jistě udělám.

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.