Řecká inspirace podle Ladislava Jakla

S mnoha závěry článku Ladislava Jakla „Řecká inspirace: Změny volebního zákona, nebo raději ústavy?“ (Pravý břeh, 2.2.2015) lze vyslovit souhlas. Jako příklad lze uvést problém Vyšších samosprávně územních celků, ze kterých se prováděcími předpisy – v rozporu s ústavním záměrem – staly z orgánů zaměřených k čisté samosprávné a odvolací činnosti exekutivní krajské vlády. To ale přece nemá vůbec nic společného s nutností ústavní změny. Stejně tak problém nestabilních vlád není věcí špatné Ústavy, ale špatných politiků. Takových „politických kiksů“ v rozporu s Ústavou je několik. S některými závěry článku nesouhlasím jednoznačně, neboť různé pokusy měnit Ústavou volební podmínky jsou pouze účelové. Již po několikáté opakuji, že lepší, než měnit Ústavu, je vyměnit politiky.

Číst dál...

Nám jde o člověka

Dost starý vtip popisuje setkání Kennedyho s Chruščovem ve Washingtonu, když se JFK hodlal pochlubit US zlatými rezervami... tak zavezl Nikitu na příslušné místo, kde bylo plno ozbrojenců, pancéřových dveří atd. atp. Bylo tam toho opravdu spousta a sovětský vůdce uznale pokyvovoval hlavou. Recipročně se pak chtěl také Nikita při schůzce v Moskvě pochlubit a vzal Johna k sovětskému pokladu. Ten byl ještě oslnivější, než americká varianta, nicméně zlaté cihly ležely na poloshnilých regálech v rozpadajícím se dřevěném hangáru s obrovskými vraty na jednu nefunční závoru... a to vše hlídal sám takový přiopilý mužik. Kennedymu tedy oči jen přecházely, ale neubránil se otázce, proč tak závratné bohatství není nějak lépe zabezpečeno. Na to mu Chruščov šibalsky odpověděl: „To jste celí vy, kapitalisti, mamonáři... vás zajímají jenom ty peníze... ale to nás ne. Nám, nám jde na prvním místě o člověka! ... A toho my už si pohlídáme!!!“

Číst dál...

Proti zneužití obětí holocaustu a útoků v Paříži

Výzva Klubu na obranu demokracie a někdejších účastníků Demokratické iniciativy

Svět stále ještě žije krvavými teroristickými útoky v Paříži. Islámský terorismus představuje velké nebezpečí a nelze ho bagatelizovat. Bylo by však neblahé přehlédnout kvůli tomu nebezpečí jiná a stejně naléhavá. 

27. ledna uplyne 70 let ode dne, kdy ruská armáda osvobodila nacistický vyhlazovací tábor v Osvětimi. Před deseti lety proběhly při té příležitosti v Polsku okázalé oslavy s mezinárodní účastí. Dnes je jiná situace, Ruská federace anektovala Krym, podporuje rozvrat na východě Ukrajiny a netají se záměrem znovu uplatnit svůj mocenský vliv na územích, které Rusové tak či onak ovládali během studené války. Vztahy mezi demokratickým Západem a Ruskem jsou na bodu mrazu, málokdo má chuť mu pomáhat, aby bylo za těchto okolností oslavováno jako osvoboditel. Proto v Polsku proběhne tentokrát jen vzpomínková oslava v Osvětimi, kterou pořádá státní Muzeum Auschwitz-Birkenau. Zúčastní se ovšem i polský a německý prezident. Ruský prezident účast odmítl, nebyl ostatně ani pozván.

Číst dál...

Pád komunismu neměl alternativu

Zamyšlení nad klíčovými momenty komunismu u nás, jeho pádem, ale také nad transformací

Komunismus se u nás, ale i v ostatních státech východního bloku zhroutil před čtvrt stoletím v podstatě bez jediného výstřelu. Dříve než zde nabídnu svou interpretaci toho, jak se to stalo a proč vše šlo až překvapivě hladce, bude třeba alespoň heslovitě připomenout, co tomu předcházelo, protože bez toho nebudeme schopni pochopit, co následovalo.

Mou ambicí je obecné zamyšlení nad tím, co subjektivně vnímám jako klíčové a podstatné a na co bychom 25 let po pádu komunismu u nás neměli zapomínat.

Číst dál...

Variace na deterministické téma

V tomto čísle KONZERVATIVNÍCH LISTŮ přebíráme text Filipa Šebesty „Pád komunismu neměl alternativu“ (Revue Politika, 9.12.2014). Proč? V tomto článku nalezne čtenář několik myšlenek, které jsou esenciální pro jistou konvenční, v našem domácím diskursu velmi rozšířenou posici... A těmto často a tak samozřejmě přijímaným, avšak mylným názorům je třeba odpovědět: nikoli, historie není posloupností událostí, ke kterým muselo dojít nevyhnutelně, naopak je výslednicí svobodných rozhodnutí svobodných lidských vůlí – žádné „neměl alternativu“ tedy nikdy neplatí. Jde o banální sdělení a bylo by skvělé, kdyby nebylo třeba ztrácet čas s jeho připomínáním. Článek pana Šebesty je však (zdaleka nikoli jediným) důkazem, že tomu tak není. Navíc jsme v listopadovém webovém čísle (2014) polemickými texty Romana Jocha a Čestmíra Hofhanzla reagujícími na rozhovor s Václavem Žákem reflektovali 25. výročí Listopadu 89 s tím, že toto téma hned tak neopustíme – a tato polemika je tedy pokračováním.

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.