Když mě brali za vojáka

Rovnou s pravdou ven, to abyste se pobavili: já sám mám „modrou“ – bursitida v pravé kyčli... vážně... ale na to, abych nebyl odveden, to zacátkem třetího tisíciletí v ČR bylo až až. Do té doby jsem měl „odklad“ ze studijních důvodů. A pak ta „modrá“: ulevilo se mi. Proč? K tomu až za chvíli...

Číst dál...

Kdyby se Česko mělo bránit bez NATO…

Nedávná slova ministra obrany Martina Stropnického a premiéra Bohuslava Sobotky ohledně (ne)posilování přítomnosti NATO v Evropě vybízejí nejen k zamyšlení, nakolik lze z našeho pohledu vnímat vojska této obranné aliance jako cizí… Roman Joch jde ještě o krok dál: „Předpokládejme jako hru, jako myšlenkový experiment –, že NATO zanikne, nebo že Česká republika z NATO vystoupí.“ Co by mělo být „plánem B“ pro zajištění naší obranyschopnosti?

Číst dál...

Zákon akce a reakce

Ad Bohumil Doležal: Česká republika v roce 2014

Text Bohumila Doležala je poučný a podnětný, na druhé straně – jako by pod dojmem určité trpkosti z politického neúspěchu Demokratické iniciativy – obsahuje některé problematické a (úmyslně?) provokativní důrazy. Analýza polistopadového vývoje (který „loni narazil na své meze“) je celkem přesná, se třemi body Doležalova závěru je možné souhlasit. Zlehčování současné snahy o společenskou katarzi ironizujícím obratem „velké protikorupční revoluce“ a strašení nástupem „nesystémových politických sil“ je ale nemístné a zavádějící. Neboť – kdo nás do té současné politické krize asi tak dostal? Nebyly to náhodou ty dvě hlavní, tradiční, „systémové“ strany ODS a ČSSD? Není ten současný společenský marasmus v podstatě výsledkem jejich dlouhodobého zničujícího pojímání politiky, která si místo služby lidu veřejný prostor privatizovala za účelem realizace svých partajních a osobních zájmů?

Číst dál...

Neobhajujme politický rozvrat!

To, v čem se mnou polemizuje pan Josef Potoček, se týká podstatných věcí. Navíc tak činí z pozic dnes velmi obvyklých. Z obou těchto důvodů jsem se rozhodl odpovědět obšírněji, několika obecnějšími poznámkami.

Číst dál...

Jednoduše: Bravo!

Jsem rád, že může jednou pro změnu vřele souhlasit s Petrem Hamplem... (Ostatně, chtěl bych umět psát tak poutavě, jako on. Neumím.) Napsal totiž v samém závěru svého komentáře k nízké volební účasti v nedávných volbách do Evropského parlamentu „Co s nízkou volební účastí do EP“ (Neviditelný pes, 30.5.2014) toto: „A pak je tu jediné řešení slučitelné se základními principy politické demokracie. Mají-li lidé pocit, že nedovedou vybrat takové poslance, kteří budou hájit jejich zájmy, nechť k volbám nechodí. Ale bylo by férové vrátit jim tu část daní, kterými na činnost europarlamentu přispívají. Chtít po někom, aby platil činnost tělesa, v němž nemá (a nechce mít) svého zástupce, je hluboce amorální. Prakticky by to obnášelo vrátit na konci roku třeba 50 korun tomu, kdo nevolil. A noví zájemci o práci poslance, ať se snaží. Možná dokážou své potenciální zákazníky (voliče) přesvědčit, že má cenu jít k volbám a zaplatit si činnost takového poslance. Nebo to nedokážou. A pak nebude žádná škoda, když se celý ten slavný europarlament zmenší třeba na desetinu současného stavu.“

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.