Obsah

Poznámky k povodním

Pro vysvětlení nynějšího zdánlivě neobvyklého výskytu povodní jsou nabízeny často odpovědi, že jde o důsledek globální změny klimatu, způsobeného lidskou činností, nebo důsledek zdevastované krajiny, neschopné zadržet vláhu. Existuje však několik podstatných skutečností, které je potřeba vzít kriticky do úvahy, než bychom uvedená tvrzení přijali.

Číst dál...

Povodně 2013, aneb poučili jsme se?

Několik postřehů k druhým velkým povodním, které v nedávné minulosti postihly povodí Vltavy, Labe a Ohře.

Číst dál...

Největší pražské povodně

Povodně posledních desetiletí jsou někdy uváděny jako jev nenormální, ekologistickou a alarmistickou veřejností jsou často používány jako argument na podporu jejich ideologických tezí. Faktem ale je, že pro veřejnost jsou povodně překvapením spíše proto, že se tuzemsku, zejména pak pražské kotlině, naopak v posledních zhruba 70 letech vyhýbaly. Jak svědčí níže popsáný výčet, od středověku až do konce 19. století byly naopak v celku častým (a nesmírně obávaným) jevem. V některých obdobích se fatální povodně objevovaly v několika letech jdoucích po sobě, a například v roce 1598 musel být život u českých řek obvzláště neveselý, neboť proběhaly dvě povodně během pololetí, navíc jedny z největších v české historii.

(Zpracováno dle Státníková Pavla: Praha, Pražané a vltavské povodně, vyšlo jako součást sborníku Bárta Miroslav, Kovář Martin a kolektiv: Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur – Minulost, současnost a budoucnost komplexních společenství, vydala Academia Praha, 2012)

Číst dál...

Vzali jsme si poučení z povodní?

Kolik nás ještě čeká povodňových katastrof, než začneme aplikovat známá systémová opatření v celé šíři problémů, které „velká voda“ přináší, ale stále ještě sebou nevzala do nenávratna? V praxi našich správních orgánů, i nás jednotlivců, stále převažuje podceňování těchto přírodních a civilizačních hrozeb. Běžná je ignorace dokonce i polovičatých řešení, která v důsledku obrovských škod na soukromém nebo veřejném majetku již byla přijata. A tak se dále staví nové domy v záplavových zónách. Realizují se pouze taková řešení, na kterých může někdo dobře vydělat formou předražených – a často i málo účinných – investičních opatření. Hlavní přece je, jako za komunistů, bojovat pouze s následky lidské činnosti v krajině, nikoliv s jejich příčinami. Řeky mimo sídla spoutáme mezi vysoké hráze a v obcích omezíme jejich rozliv do zastavěných oblastí drahými protipovodňovými stěnami, nebo jejich tok zpomalíme vysokými betonovými hrázemi přehrad na úkor velkých oblastí, které pak navždy skončí pod hladinou umělých jezer. Tyto drahé investice svou omezenou retenční schopností velké vody a její erozivní účinky stejně nezastaví. Voda tak sice rychle odteče, ale rozlije se až v německých, slovenských či polských rovinách, a to se nás přece netýká, škodí u sousedů…

Číst dál...

Jednoduchá řešení

Podle serveru Týden.cz (text ze 6. června 2013) hodlal (ex)ministr zemědělství Petr Bendl (ODS) vyvlastňovat pozemky pro stavbu protipovodňových hrází. Tedy: pokud se obce nemohou na odkupu s vlastníky dohodnout, to dá rozum.

Není třeba polemizovat o tom, že protipovodňové bariéry mohou být někde stejně důležité, možná i důležitější, než (např.) dálnice. Přesto je panem Bendlem předvedený přístup ukázkou staré pravdy, totiž že každá složitá otázka má jednoduchou nesprávnou odpověď. A kromě toho, takový přístup si celkem snadno může získat přízeň veřejnosti – nebo alespoň té většiny, které se vyvlastňování nebude týkat... Navíc, takové budování protipovodňových hrází může být za jistých předpokladů skvělým kšeftem. Takže: samé výhody.

Číst dál...

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.