Obsah

Když se věci správně pojmenují …

Na důchodovou reformu nelze nahlížet jako na zázračný zásah státu, který nějakým kouzlem zařídí, že na důchody bude více peněz, aniž bychom ty peníze museli jako daně nebo pojistné odvést. Takové kouzlo není možné. Proto je třeba nejprve zlikvidovat mlhu, která je okolo dávek na důchody nyní často účelově vytvářena, a naplno odkrýt pravdu. Pravdu o tom, že až dosud žijeme na stále rostoucí dluh, že tato situace je dlouhodobě neúnosná, a že dříve či později bude nutné něco změnit. Čím později, tím ta změna bude bolestivější.

Číst dál...

Důchodová reforma aneb děti jako investice

O důchodové reformě se hovoří již více než deset let. Oficiálně byly ustaveny dvě Bezděkovy komise, přesto je důchodová reforma v nedohlednu. Proč? Co je nepochopitelného na tom, že pracující občan vychová děti a ty mu v době jeho stáří přispějí na důchod? Hned se samozřejmě vynoří vztahová otázka. Proč by měly děti v dospělosti přispívat na důchod úplně cizím lidem, kteří je nevychovali? Téměř současně se také vynoří myšlenka směřující k sociálně neintegrovaným mnohodětným rodinám. Najednou je z jednoduchého vztahu rodiče a děti gordický uzel. Právě ten se zde pokusím rozetnout.

Číst dál...

Rušičky, kam se podíváš

Ing. Libor Michálek (*1968) je absolventem Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a manažerského programu na Masarykově univerzitě v Brně. Je jedním z nemnoha českých držitelů prestižního postgraduálního titulu MPA (Master of Public Administration), který získal se zaměřením na problematiky finančních fondů a bank. V devadesátých letech pracoval jako makléř ve Fondu národního majetku (FNM), později v dohledu nad kapitálovým trhem ministerstva financí, v Komisi pro cenné papíry, jako expert v dohledu nad finančním trhem v ČNB či jako konzultant ve Světové bance.

Číst dál...

Loupež za bílého dne

Železná mříž roku 2011 aneb akcionalizace státního podniku Lesy ČR

Přes všechny ideologie i dialektické přemety stále platí, že historie je matka moudrosti. Vše, co se v našem lidském světě v posledních sto letech odehrálo, tato slova potvrzuje. Ve dvacátém století spáchal „osvícený lidský rozum“ ve jménu lepšího příští několik „-ismů“. Fašismus a nacismus ve jménu národa, komunismus ve jménu proletariátu, socialismus v zájmu „pracujících“, kapitalismus - ve své mravně vyprázdněné podobě - ve jménu konkurence a vyšší výroby. Ideologové, hlasatelé a kormidelníci všech těchto „-ismů“ se přestali učit u historie, ztratili soudnost. Jejich „osvícený rozum“ se pokusil popřít lidskou přirozenost a celé dějiny lidské kultury. Zhůvěřile se domnívali, že mohou vše, a myslí si to doposud.

Číst dál...

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.