Obsah

Dokonalé nepřítelem lepšího

Úsloví v nadpise lze vykládat dvojím způsobem. Prvním výkladem je, že touha po dokonalém a přesvědčení, že jej lze teď a tady dosáhnout, zapříčiní snahu změnit nevyhovující stav radikálně a rychle, zkrátka revolučně. Revoluce však téměř vždy zrodí ještě horší poměry, než byly ty původní, právem kritizované. Druhou možností je pak touha po dokonalém a správná úvaha, že dokonalosti tady a teď v plnosti dosáhnout nelze, ústící však v nesprávnou resignaci na jakékoli zlepšení, neboť nelze-li přece dosáhnout dokonalého, nemá cenu se snažit o lepší. Výsledkem je stagnace.

Oběma těmto přístupům (revoluci i resignaci) musí konzervativec rozhodně čelit (s výjimkou revolty vůči tyranii, jejíž svržení v nic horšího ústit nemůže...).

Nechci to však tentokrát činit ryze teoreticky. Chci naopak prakticky ukázat, že cesta postupné reformy je možná, že má smysl a že konkrétní opatření jsou po ruce, že by stačilo rozpoznat je a chtít je prosadit. Rád bych zde proto shrnul několik více či méně drobných kroků, které by bylo lze učinit tady a teď – kroků, kterými bychom sice nevstoupili do žádného ráje, ale kdybychom je skutečně podnikli, posunuli bychom se správným směrem. Uvedu přitom pouze sama navrhovaná opatření, úvahy proč a jak právě tyto kroky vedou k lepšímu ponechám na čtenáři. Kromě toho je na místě zmínit, že až na nečetné výjímky vůbec nejde o mé vlastní návrhy.

Bylo by tedy správné pokusit se o prosazení těchto kroků:

  1. Napravit účelovou změnu Ústavy ze září 2009, umožňující snazší rozpuštění Poslanecké sněmovny.

  2. Prosadit, aby každá změna Ústavy, stejně jako ústavní zákon, musela být přijata dvakrát – tedy podruhé po bezprostředně následujících volbách novým parlamentem, a kromě toho aby nemohla vejít v platnost dříve, než 1 rok od druhého hlasování, přičemž v průběhu části této karenční doby by ještě mohlo dojít ke změně rozhodnutí.

  3. Zrušit přímou volbu presidenta a vrátit se k dosavadnímu nepřímému způsobu volby.

  4. Změnit znění článku 31 ústavní Listiny práv a svobod, a to tak, aby bylo zjevné, že žádné právo na lékařskou péči zdarma neexistuje, například takto: „Každý má právo na záchranu života a na to, aby chránil své zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na dostupnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“

  5. Změnit způsob placení a vykazování sociálního a zdravotního pojištění tak, aby část tohoto pojištění, kterou dnes hradí zaměstnavatel, byla součástí hrubé mzdy zaměstnance a byla z této hrubé mzdy odváděna.

  6. Začít současné sociální a zdravotní pojištění nazývat pravým jménem, jako to, čím skutečně je – totiž daněmi.

  7. Prosadit, aby pro přijetí přebytkového či vyrovnaného rozpočtu postačil souhlas prosté většiny poslanců, avšak pro schválení rozpočtu schodkového by byl nezbytný souhlas většiny kvalifikované, tedy třípětinové či dvoutřetinové. Totéž by mělo platit nejen pro sněmovnu, ale také pro kraje i obce.

  8. Prosadit, aby pro snížení či zrušení jakékoli daně postačil souhlas prosté většiny, ale pro zavedení nové daně či zvýšení daně již existující by byl nezbytný souhlas většiny kvalifikované. To by opět nemělo platit jen pro vrcholnou politiku, ale analogicky všude, kde je možné hlasováním vytahovat peníze z kapes občanů, např. tedy i pro všechny poplatky na obecní úrovni.

  9. Prosadit, aby byl výrazně zvýšen nezdanitelný základ, který je možno uplatnit na nezletilé dítě.

  10. Prosadit, aby byla zrušena plošná státní podpora penzijního pojištění (dnes pouze připojištění) a byla zvýšena tato podpora u rodičů, kteří mají v péči dvě a více nezletilých dětí (s případnou progresí vzhledem k počtu dětí).

  11. Prosadit, aby byla zrušena plošná možnost fyzických osob odečíst z daňového základu jistou část prostředků spořených v rámci penzijního (při)pojištění a byla zvýrazněna tato možnost u rodičů, kteří mají v péči dvě a více nezletilých dětí (s případnou progresí vzhledem k počtu dětí); Prosadit, aby byla zrušena plošná možnost zaměstnavatelů přispívat dnes aplikovaným způsobem (tedy bez zdanění) na penzijní (při)pojištění a byla zvýrazněna tato možnost u rodičů, kteří mají v péči dvě a více nezletilých dětí (s případnou progresí vzhledem k počtu dětí).

  12. Prosadit, aby stát nabídl svým úředníkům, že příjdou-li ve své působnosti na úspory, jejich část jim vyplatí jako odměnu.

  13. Zakázat sponzoring politických stran od podniků se státní majetkovou účastí, podniků, které obdrží veřejnou zakázku a podniků, které z veřejných prostředků pobírají dotace.

  14. Upravit volební zákony tak, aby mohl volič (ve volbách do sněmovny, stejně jako do zastupitelstev obcí a krajů), určit svoji „druhou volbu“ – tedy stranu, které má připadnout jeho hlas, pokud „jeho strana“ nepřekročí 5% hranici.

  15. Prosadit, aby rodiče (zákonní zástupci) mohli volit za nezletilé (nesvéprávné) děti, které mají v péči.

  16. Prosadit, aby osoby pravomocně odsouzené za úmyslný trestný čin přišly (dočasně či trvale) o své volební právo.

  17. Zavést možnost korespondenčního (elektronického) hlasování ve volbách.

  18. Vyjmout umělé oplodnění z úkonů, které jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.

  19. Prosadit, aby rozvodový soud mohl (ale nemusel) rozhodnout o tom, která ze stran nese na rozpadu manželství vinu, s důsledky zejména pro určení, kdo z rodičů bude mít v péči společné děti.

  20. Prosadit, aby paralelně s dnešní formou sňatku bylo možné uzavřít takový sňatek, který by byl s dnes platnou formou totožný až na to, že by jej nebylo možné rozvést.

  21. Zavést tříměsíční, pro zdravé muže povinný, pro ženy dobrovolný vojenský výcvik, který by bylo možné absolvovat mezi 20. a 30. rokem věku podle rozhodnutí občana, a jehož náplní by bylo zejména zacházení se zbraní, sebeobrana, první pomoc a další dovednosti nezbytné k přežití ve ztížených životních podmínkách.

Seznam možných opatření, která jsou vcelku jednoduchá a obecně prospěšná, by se dal jistě dále rozšiřovat. (Tím ovšem nikterak netvrdím, že jsou snadno prosaditelná nebo vždy aplikovatelná okamžitě!) Domnívám se však, že výše uvedené příklady jako ilustrace úplně postačují, určitě připadnete sami na mnohé další. Jsou to návrhy na sobě zcela nezávislé – každý jeden může být schválen bez toho, aby byl přijat kterýkoli jiný. Žádný z uvedených návrhů se nijak radikálně neodklání od aktuálního stavu, a pokud se přece jen poněkud více vzdaluje stávající praxi, pak se odvolává na známý, již jinde vyzkoušený princip. Ve velké míře je možné říct, že se vlastně jedná o kosmetické úpravy.

Přesto se domnívám, že v dlouhodobé perspektivě by byl jejich dopad, zejména pokud by došlo k aplikaci více takových kroků, nezanedbatelný. Celkově myslím, že se mi podařilo ukázat, že člověk nemusí skládat ruce v klín, protože na to dokonalé dobro nikdy nedosáhne, ani se oddávat šílenství revoluce.

Máme po ruce dostatek námětů, jak se pokoušet vylepšit svůj život i život svého společenství. Zkrátka mám zato, že nejsme jako konzervativci odsouzeni jen k věčnému teoretizování a že jsme i co se konkrétních praktických návrhů týče vyzbrojeni víc než dobře – teď to jen umět prodat.

Dovolujeme si předložit tento (neúplný) seznam k jakési veřejné debatě – s nadějí, že třeba některý ze senátních (či i presidentských) kandidátů nalezne mezi nápady některý, který by mohl osobně zvednout a pustit se do něj.

RNDr. Jan Kubalčík, PhD. (*1972), matematik, člen redakční rady Konzervativních listů, aktivně působí v Konzervativní straně.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.