Obsah

Vláda usiluje nahradit české hospody restauračními řetězci

Pro řádově 10 000 majitelů a zaměstnanců českých hospod byly letošní vánoce vánocemi předposledními. V prosinci 2016 budou bez práce, bez reálné šance najít jiné zaměstnání…

 

Dnešní zamyšlení není o islámu ani imigraci. Tomu věnujeme dost pozornosti po celý rok. Dnes připomenu tažení za zničení malých českých restaurací a hospod. O tom se hodně hovoří v souvislosti s elektronickou evidencí tržeb. To je to méně významné, navíc bylo zavedení registračních pokladen odloženo na neurčito. Nejspíš proto, že Babišovi lidé zjistili, že tak složitý informační systém nedovedou vybudovat. Tomu nasvědčují trable se zadáním výběrového řízení. Nejdříve bylo zadání utajováno z bezpečnostních důvodů. Jenže pak dokument stejně unikl a ukázalo se, že skutečný důvod utajování byl jiný. Dokument je sestaven tak amatérsky a je v něm tolik chyb, že se ani nechce věřit, že se na něm podíleli vysokoškolsky vzdělaní profesionálové. Proto musel být utajen před veřejností. A teď si představte, že by se tahle stejná parta pustila do výstavby systému, jehož selhání by znamenalo, že se v celé zemi neprodá ani rohlík.

Vše tedy nasvědčuje spíš tomu, že parlamentní hádka Babiš – Kalousek ve skutečnosti zakrývá symbiózu a spolupráci. Kalousek Babišovi pomohl vycouvat z předem ztraceného projektu, posílil vlastní image bojovníka za práva živnostníků a navíc může počítat s Babišovou vděčností při dalším rozdělování státních zakázek.

Kam zmizely obchůdky s potravinami

Mnohem větší škodu působí tzv. kontrolní hlášení. Ale pokud chceme porozumět celému příběhu, potřebujeme se podívat na jiný trh. Na obchod s potravinami a drogérií. Před přibližně 15 lety jsme všichni nakupovali v malých krámcích či středně velkých prodejnách, které patřily českým majitelům. Existovaly i supermarkety, hypermarkety a tržnice, ale nebyla jich mnoho.

Během necelé generace došlo k radikální změně. Běžné spotřební zboží se nakupuje v hypermarketech, které jsou součástí celostátních sítí, v naprosté většině případů se zahraničním majitelem. Na drobné obchodníky zbývají jen velmi speciální segmenty trhu – luxusní čokoláda, čaj, zásobování vesnic, o které velcí nemají zájem, vietnamské večerky v centrech. Ale to vše je v zásadě nevýznamné. Trh je ovládán giganty. S tržní změnou přišla i sociální změna. Zmizeli hrdí majitelé krámků, místo nich se objevili manažeři sloužící korporacím, z prodavačů se staly bezprávné bytosti na půli cesty mezi robotem a otrokem. Ti stejní politici, kteří je do té situace dostali, se dnes snaží profilovat jako jejich údajní ochránci.

Více razítek, zdravější potraviny?

Proč vlastně zmizely malé obchody? Žádná zásadně nová technologie během té doby nepřišla a korporátní manažeři dnes neumí vyjednávat lépe než před lety. Určitou roli sehrála krize (zchudlí kupující byli nuceni zohledňovat každý halíř), ale rozhodly nové předpisy. Dnes jsou normy tak přísné jako ještě nikdy v dějinách. Když si kupujeme rohlík, máme jistotu, že každá jeho molekula i každý úkon, který s ním byl proveden, vyhověl nějakému předpisu. Před 20 lety jsme takovou jistotu neměli. Ono sice nebylo více epidemií a potraviny neobsahovaly více škodlivin, ale razítek bylo méně. A hlavně bylo méně úředníků a kontrolorů. Cenou za důkladnější razítka je zmizení malých firmiček a předání celého odvětví korporacím, které si s papírováním snadno poradí.

Přesně totéž se začíná dít v restauračním odvětví. Dnes je to pestrý svět tisíců restaurací, barů, občerstvení, hospod, hospůdek a pohostinství. Každý podnik má svého majitele a každý je jedinečný. Za pár let bude existovat řádově 10 velkých restauračních sítí. Jedna bude patřit Plzeňskému Prazdroji, druhá Aholdu, třetí Agrofertu, čtvrtá bude McDonald, pátá… to dnes můžeme jen odhadovat a není to důležité. Podstatné je, že zmizí hrdí majitelé a soukromých restaurací bude jen pár vesměs luxusních a specializovaných na exotická jídla.

Podporujte svého hostinského!

Co je zapotřebí k tomu, aby se to stalo? První podmínkou je celková situace tak těžká, aby se mnozí ocitli na hranici přežití. Druhou podmínkou jsou dotace, které jsou k dispozici jen velkým a silným. Pak už jen stačí postupně přidávat regulace, které ty malé poškodí a přinutí skončit. Zpřísnění stavebních norem. Více hygienických kontrol. Zavedení třetí sazby DPH. Zákaz kouření. Regulace cen nápojů. Vyšší odškodné za pracovní úrazy. Nové vymezení odpovědnosti za pití nezletilých (zákaz existoval odjakživa). Zvyšování pokut za jakýkoliv nedostatek. A konec konců i hrozba registračních pokladen.

Každá taková změna znamená, že pár dalších je nuceno skončit a uvolnit místo řetězcům. Každá taková změna znamená, že ještě větší kus České republiky bude patřit cizincům. Každá taková změna znamená, že Češi přijdou o přirozené prostředí pro výměny názorů a politické diskuze. Každá taková změna znamená vyšší riziko islamizace.

Nadešel čas bránit české hospody. Třeba už příští rok. Schválně se ptejte kandidátů na hejtmany, co udělají pro to, aby hospodští v jejich kraji přežili. A nedejte na výmluvy. Ve skutečnosti toho není vůbec málo, co mohou podniknout.

Cenou za důkladnější razítka je zmizení malých firmiček a předání celého odvětví korporacím, které si s papírováním snadno poradí.

Co nám přinese elektronická registrace výdajů domácností

Elektronická registrace tržeb, společně s elektronickými platbami, případně elektronickými občankami, umožní posunout péči o občany na novou úroveň. Úřady budou detailně vidět nejen do podnikání každého živnostníčka, ale také do rozpočtu každé domácnosti. Díky tomu bude možné:

•zařídit, že každý kupuje jen ty potraviny, které odpovídají jeho zdravotnímu stavu. Nezdravé věci mu úřad prostě zablokuje, transakce neproběhne. Tlouštíkům povolí jen nízkotučné;

•zařídit, že všichni lidé budou mít správné názory. Úřad bleskově provede analýzu, zda pro vás není ten či onen časopis či kniha nebezpečná a povolí nebo zamítne prodej. My sociologové budeme mít výhodu, budeme mít přístup k více věcem než ostatní;

•podpořit rodinný život. Pokud by snad někdo chtěl zaplatit večeři nebo hotel s někým jiným než manželkou, prostě to nedovolíme proplatit;

•zajistit, že děti nebudou příliš mlsat. Až budete chtít koupit čokoládovou tyčinky, informační systém úřadu pro ochranu dětí zkontroluje, kolik tyčinek jste koupili za poslední týden, a koupi povolí nebo zakáže;

•eliminovat nerozumné věci. Představte si, že jsou třeba lidé, kteří nemají na dost kvalitní jídlo a chodí dvakrát týdně do kina. To rychle skončí;

•skončí také praxe, kdy si některé ženy postupně kupují třeba 20 kabelek a 40 párů bot;

•zajistit, že si každý našetří na dovolenou nebo jinou nutnou záležitost, kterou mu odborníci přidělí. Rodinný rozpočet vám přerozdělí tak, že na to peníze budou;

•že lidé si už nebudou vybírat nekvalitní produkty. Odborník na ministerstvu dokáže přece posoudit kvalitu zboží lépe než vy. Když si vyberete špatně, koupi vám zablokuje a bude to;

•úplně zabránit podvodům a zlodějinám. Úřady budou detailně znát rozpočet každé domácnosti a nikdo si nekoupí ani o párátko víc, než na co si poctivě vydělal. (Slovem „poctivý“ je myšleno dodržení všech předpisů.)

Kromě racionalizace nákupů nás to také osvobodí od neustálého bombardování reklamou. Firmy se naučí, že na zákaznících nezáleží, že důležité je ovlivnit správné úředníky.

Aby nedošlo k omylu, dosavadní text není myšlen jako parodie. Je to něco, s čím můžeme reálně počítat. S tím rozdílem, že ve skutečnosti budou totálně neschopné úřady a zkorumpovaní úředníci utrácet naše peníze za věci, které vůbec nechceme a které se nám protiví (respektive nedovolí nám utrácet za nich jiného).

•Je to technicky možné? Jednoznačně ano.

•Je to v zájmu úředníků?  Jednoznačně ano

•Je to v zájmu politiků? Samozřejmě, že ano.

•Je to v zájmu největších firem? Jednoznačně ano.

•Může to počítat s podporou hlavních médií? Jasně!

•A že kvůli tomu země zchudne? No a co! Víte o něčem, do čeho se kdy státní byrokracie pustila a dopadlo to jinak? To jí ale nebrání přebírat další a další pravomoci.

Proč by se to tedy nemělo stát? Že na tu představu zatím nejsme zvyklí? To není dost silný argument. Nemusí to jít cestou velkého třesku. Stačí udržovat při životě hysterii o tom, že se krade a každé dva roky provést přitvrzení. Pokud dnes někdo podporuje elektronickou registraci transakcí a zároveň odmítá elektronickou kontrolu rodinných rozpočtů, je hlupák, lhář nebo obojí.

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.