Zákaz prodeje o svátcích

Obrovsky silná lobby velkých obchodních řetězců nevzdala válku se zákonodárnými sbory ve věci zákazu prodeje zboží v obchodech, jejichž prodejní plocha přesáhne zákonem stanovenou mez. Na základě zavádějících a sporných argumentů přesvědčila část senátorů k tomu, aby navrhli takové změny platného zákona, které by prakticky vyústily ve faktickou likvidaci záměru, kvůli kterému byl přijat.

Opět se v tomto případě ukazuje, že dělení politické scény, presentované v levicových sdělovacích prostředcích (pravicové žádné nemáme), na extrémní levici, autentickou levici, střed, pravici (liberály), konzervativní pravici, a extrémní pravici (která vlastně de facto neexistuje) není politology a novináři realizováno na základě politiky prosazovaných myšlenek, které vycházejí z hodnotitelných pevných ideových základen. Výjimkou v tomto zmatku je jen několik malých konzervativních uskupení, jakými jsou například Konzervativní strana, Koruna česká nebo třeba Klub angažovaných nestraníků.

Při hodnocení činnosti jednotlivých politických stran a spolků musí mít normálně uvažující člověk na vědomí pravidlo: „Podle činů poznáš člověka“. Podívejme se tedy, jak by se měl zachovat zdravě ideově ukotvený „pravičák“ k problému svátečních, ba i nedělních, prodejů v „kamenných“ obchodech. A to protože se navrhovatelé změny, která by posloužila zejména nadnárodním řetězcům a pohoršila malým obchodníkům, vesměs hlásí k pravicovému liberalismu, nebo k čisté pravici.

Ve své argumentaci se ohání celým vějířem docela pochopitelných argumentů. Zkusme se tedy podívat na skutečnou podstatu těch nejdůležitějších.

Argument první

Obchodní řetězce prý přijdou o značnou část zisků. Proti tomuto tvrzení lze s úspěchem namítnout to, že lidé, pokud něco potřebují, si mohou (a zřejmě to i udělají) nakoupit potřebné věci třeba v sobotu. Jsem přesvědčen, že jen malá část zákazníků bude nakupovat až v neděli v malých prodejnách, které disponují podstatně užším výběrem. A je to dobré i v tom, že takto, byť nuzně, podpoříme část domácího středního stavu.

Argument druhý

Tímto opatřením je prý omezována svoboda podnikání. Tento zavádějící argument je potřebné ještě důrazněji odmítnout s tím, že svoboda v žádné oblasti lidské činnosti nemůže být bezbřehá. Nemůže tedy transparentně, a ani skrytě, nad míru zasahovat do svobod lidského individua.

Jednou z velkých individuálních svobod, které vycházejí z křesťanských tradic, je nedělní klid od práce. Skutečný pravicový, nebo konzervativní politik by tedy měl navrhovat takové změny zákonů, které by vedly k co nejširšímu uplatnění tohoto pravidla. Každý normálně myslící člověk pochopí, že jsou obory, ve kterých toto pravidlo nelze uplatnit. Jedná se třeba o zdravotnické a pohotovostní služby, energetiku, televizi, rozhlas, hromadnou dopravu a podobně. V žádném případě nelze obchodní služby (s výjimkou lékáren) do této oblasti zařadit.

Nedělní prodeje navíc neomezují jen zaměstnance velkých obchodů, ale působí negativně na celou společnost, kterou takto vede k nestřídmému spotřebnímu životu, tedy až k bezohlednému konzumu. Mnohdy se tomu tak děje na úkor budoucnosti společnosti, na úkor odpovědného chování, které by mělo vážně zohledňovat budoucnost samotného jejího základu, tedy rodin. V současné době nejsou v tomto směru kladeny žádné překážky proti uspokojování individuálních sobeckých přání.

Konzervativní, nebo pravicový, politik by měl udělat všechno, co je v jeho silách, aby omezil fenomén „schopingování“ tj. novodobému fenoménu „zábavy“, který spočívá v bezcílném potulování nákupními centry, a který přitom úspěšně podkopává samotné základy hodnotné (a hodnotové) lidské kultury, pokud je nadměrně užíván. Moc plytkých venkovních pozlátek často působí na rozpad vnitřního života rodin. Vede k novým formám závislostí, u některých jedinců dokonce až ke specifickým formám otroctví.

Přitom hlavní cíl, kterým má být zdravá a prosperující rodina, ustupuje lákavým touhám po věcech (často zbytných), které rodiny často zavádí na samou hranu ekonomických rizik, a občas i do otroctví věřitelů.

Argument třetí

Zaměstnanci rádi pracují ve svátek kvůli příplatkům. Pokud si inkognito o tomto problému promluvíte s nedělními prodavačkami, v drtivé většině vám sdělí, že by radši vyměnily těch pár korun navíc za den volna, který by plně věnovaly svým rodinám. A pokud by tedy obchodní řetězce měly zájem na skutečném dobru pro své zaměstnance, mohou jim přece okamžitě zvednout plat. Alespoň do osmdesáti procentní úrovně, kterou mají jejich kolegové v mateřských zemích. Nepřipadá vám ani trochu divné, že v našich velkých obchodních řetězcích je často zboží dražší než v nákupních centrech stených prodejců jen několik kilometrů za hranicí? Není vůbec divné, že za stejnou práci tam zaměstnanci pobírají násobné odměny? Nejeví se vám tato praxe jako jistý druh vykořisťování? Chcete-li otroctví? Jste přesvědčeni, že by podobnou praxi, jakou volně užívají ve východní Evropě, mohly uplatňovat v sousedním Německu či Rakousku?

Argument čtvrtý

Stát nastavuje nerovné podmínky pro podnikající subjekty. V této věci mají velké obchodní organizace skutečně pravdu. Tento handicap je však u nich bohatě vyvážen velkou konkurenční výhodou, kterou jim jejich sítě, oproti drobným nebo středním obchodníkům, poskytují. Na základě této „moci“ v odbytu ve velkém dosahují značných úlev na cenách jim dodávaného zboží. Pokud uděláte průzkum mezi českými dodavateli na téma kvality dodavatelsko-odběratelských smluv, uslyšíte obrovskou lavinu stesků na praktiky řetězců, které jsou často (a oprávněně) nazývány nehorázným vydíráním, o kterém se nesmí mluvit, protože můžete být vyřazen „z kola“. Pokud tedy stát má ochránit svou střední třídu, musí jí k tomu vytvořit podmínky. V minulosti podobně zdravě, a jednoznačně i úspěšně, zasáhl ve prospěch malých pivovarů. Z tohoto pohledu je omezení svátečních (či nedělních) prodejů vskutku kosmetické.

Z výše uvedeného vyplývá, že by nedávno přijatý zákon neměl být oklešťován, ale spíše nejdříve rozšířen na všechny svátky, a později i třeba na některé neděle.

Zrušením svátečních prodejů ve velkých obchodech alespoň na některé dny vrátíme aspoň část otců a matek jejich dětem, jejich rodinám. Vrátíme jim čas, ve kterém mají možnost obnovit a upevňovat vzájemnou komunikaci, poznávání se, učit se toleranci, empatii a vzájemně se inspirovat. Snad nikdo nebude pochybovat o tom, že tato praxe směřuje k posilování veledůležitých rodinných pout. Ta jsou pro společnost důležitější než minimální omezení v podnikání obchodních řetězců.

Autor, člen Konzervativní strany, byl v letech 1990 – 1992 poslancem České národní rady.

 

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.