Obsah

Budeme mít další daň?

Pavel Páral ve svém článku „Vínečko čisté“ (týdeník EURO 18/2012) obhajuje zamýšlené uvalení spotřební daně na víno a popisuje Vinařský fond jako typickou nepotřebnou parazitickou instituci s povinným členstvím, kterou je třeba zrušit. Je to skutečně tak jednoduché?

Fakta, která jsou předkládána v argumentaci proti zavedení spotřební daně na tichá vína, jsou správná. Hlavními jsou znevýhodnění proti vinařům v ostatních zemích EU s vinařskou tradicí, což bude znamenat další zhoršení postavení zemědělců v ČR proti zbytku EU; a neúměrná administrativní náročnost spojená s touto daní. Zatím to ale není nic platné. Nejsem si jist, je- je nezbytné předkládat další důvody proti zavedení daně, protože na dosavadní pádné argumenty ministerstvo financí absolutně neslyší...

Nejvíce mě na argumentaci pana Párala ve prospěch této daně zaráží jeho tvrzení, že vzhledem k častému pančování vína je uvalení spotřební daně na víno oprávněné. Podvádí se při záměně cizích vín za moravská vína, a protože se s tím bohužel nedá nic dělat, je správné zdanit všechny. Tato argumentace mě přímo děsí a vzbuzuje vážné pochybnosti o činnosti a smyslu státního aparátu. Místo, aby se stát zaměřil na potírání nelegálních praktik a daňových úniků při výrobě vín s nižší cenovou hladinou, „trestá“ zdaněním a s ním spojenou administrativou všechny, přičemž se dá očekávat, že novou daň budou platit opět jen ti poctiví. Když stát nedokáže nelegální výrobě zamezit, těžko ji dokáže účinně zdanit. Nebo opačně: kdyby ji dokázal účinně zdanit, jistě by jí zvládl i zamezit.

Jako většina poctivých vinařů u nás považuji úvahy směřující k zavedení spotřební daně z vína pouze za další pokoření těch, kteří respektují a dodržují pravidla. Pro mnohé menší vinaře, nespecializující se na drahá exklusivní vína, může daň znamenat konec jejich činnosti. Uvažovaná daň naopak nechává v klidu ty, kteří mají zavedené cestičky, jak se pravidlům vyhnout.

Potřeby státu, který není schopen ucpat díry v rozpočtu ani zabezpečit kontrolu a výběr daní, se musí zákonitě jevit jako nepochopitelné!

Co s Vinařským fondem?

Vinaři dnes odvádějí Vinařskému fondu (VF) poplatky z litru vyrobeného i dovezeného vína a poplatek za vinice. K této sumě, vybrané od všech producentů vína a vinohradníků, přidává stát stejnou částku. Finance se pak se souhlasem správní rady fondu přidělují na podporu českého a moravského vinařství, zejména na různé akce spojené s propagací vína (vinobraní, slavnosti vína, výstavy, gourmet festivaly), částečně se jimi kompenzují náklady na prezentaci na veletrzích, na zasílání vzorků vín na mezinárodní výstavy, atd. Byť nejsem podrobně informován o všech činnostech fondu, jsem přesvědčen, že VF udělal v propagaci českých a moravských vín kus práce (akce Svatomartinské, Růžová vína) a je také jeho zásluhou, že se české a moravské vinařství a jejich výrobky dostaly na úroveň našich sousedů z Rakouska či Německa. Protože se poplatky VF odvíjejí od hektarové plochy vinic a skutečné výroby, nechápu zlobu některých malých vinařů tímto směrem. Prostředky investované VF do popsaných aktivit se pozitivně projevují v rostoucím zájmu o česká a moravská vína, což je ten nejlepší profit pro všechny, včetně malých vinařů.

Některé články volající po likvidaci VF jsou snad i záměrně cílené na rozbití toho, co funguje a pomáhá všem vinařům. Jistě si umím představit, že stát zruší své příspěvky do VF, adekvátně bude vinařům snížena daň, členství se stane nepovinným, případně se VF zcela rozpadne. Tímto směrem lze jistě jít a transformovat fond do dobrovolného a samosprávného sdružení bez státní účasti, případně může funkce VF převzít např. Svaz vinařů ČR. V takovém případě je ale nezbytné nechat čas pro takovou transformaci a provést ji postupně a transparentně tak, aby se na to vinaři mohli připravit, včetně vyřešení otázky, zda na mezinárodní úrovni stojíme o to, aby obdobné organisace v Evropě měly u nás nějakého legitimního partnera – a pokud ano, kdo převezme tuto specifickou roli. Každopádně bych pak v takovém případě očekával, že se stát v této záležitosti zachová systémově – tedy že nepůjde o partikulární řešení otázky Vinařského fondu, ale že se tímto způsobem bude přistupovat ke všem obdobným profesním sdružením s povinným členstvím.

Přesto však zůstává jedna pochybnost: hlavní aktivity VF (mám na mysli obecnou propagaci českých a moravských vín) prospívají prakticky všem vinařům. Nebude to tedy případně VF, ale nějaká jiná instituce, která bude provozovat stejné aktivity s tím, že někteří vinaři na to přispějí a jiní nikoli. Těch prvních ovšem brzy ubude – proč by měli dotovat ty, kteří se jen vezou? Tyto aktivity pak zákonitě brzy zaniknou. Přijatelné podmínky pro rozvoj vinařství a vinohradnictví jsou přece v zájmu nejen nás vinařů, ale všech milovníků vína a s ním spojené kultury a tradice, která nás spojuje nejen s naší minulostí, ale i s ostatními zeměmi Západu – úpadek vinařství koreluje s úpadkem civilisace. Diskutujme o tom uvážlivě a transparentně tak, aby výsledek nepoškodil či nezničil to, co je hodné zachování a rozvoje.

Ing. Miroslav Volařík je držitelem titulu Vinař roku 2011 a kandidátem Konzervativní strany do Senátu Parlamentu ČR v obvodě č. 56, Břeclav.

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.