Nejnovější Sorosovo tango

Pokrok a „otevřená společnost“ podle George Sorose

V polském časopisu Do Rzeczy (č.43/2016) vyšel článek „Nejnovější Sorosovo tango“ od polsko-amerického historika profesora Marka Jana Chodakiewicze působícího ve washingtonském Institute of World Politics. Mj. v něm stojí:

Miliardář George Soros chce přestavět svět. Nedávno si uvědomil, že klíčem k mezinárodním změnám bude proměna USA.

V Maďarsku narozený finančník György Schwartz alias George Soros si nejprve vydělal miliardy a pak se rozhodl, že svět by měl být uspořádán podle jeho představ. Má prostředky k tomu, aby mohl změnit realitu a zanechat po sobě dědictví, které sám nazývá heslem „otevřená společnost“. Založil stejnojmenný institut, který se posléze přetransformoval ve skupinu nadací (Open Society Foundations). Tento název je odvozen od titulu známé knihy Karla Poppera Open Society and its Enemies.

Soros byl v roce 1947 Popperovým studentem v Londýně. Filosof Popper – zjednodušeně řečeno – popírá existenci vědecké pravdivosti, přičemž zdůrazňuje, že lze s jistotou konstatovat, že vědecká teorie může být falzifikována (tj. může být zpochybněna její pravdivost, přesněji: žádná teorie nemůže být označena za vědeckou, nelze-li ji vystavit falzifikaci; kromě toho je vše více méně omezeno na empirickou vědu – viz Popperův filosofický systém nazvaný kritický racioanlismus, pozn. red.).

Jeho metoda umožňuje kritizovat každý vědecký systém, prostřednictvím rozvíjení falzifikace. A (při přenesení této metody do „vědeckého“ řízení společnosti, pozn. red.) z kritiky všech společenských řádů a kombinace protichůdných trendů má být vybroušen nový řád: „otevřená společnost“. Pro každého něco pozitivního a to na globální úrovni.

Je zjevné, že Soros a jeho pomocníci berou plnými hrstmi z Poppera. Každý (kulturní či politický, pozn. red.) systém – kromě jimi preferovaného – je nahlížen kriticky vzhledem k možnostem „falzifikace“. Kritika umožňuje oslabit všechny alternativy „otevřené společnosti“, která se stává jedinou pravdivou prostřednictvím popření pravdivosti jiných systémů.

Tak není třeba podrobně dokazovat pravdivost každého aspektu „otevřené společnosti“, ale stačí poukázat pouze na to, že systémy, které chce „otevřená společnost“ nahradit, jsou plně „falzifikovatelné“. Odchylka od paradigmatu „otevřené společnosti“ rovná se nepravdivost. A protože „otevřená společnost“ je kvintesencí dobra, tak každý, kdo s ní nesouhlasí, musí být xenofob, nacionalista, rasista a přirozeně i antisemita. 

„Otevřená společnost“ je samou esencí lásky. V podstatě jedinou věcí, kterou tento systém nenávidí je... nenávist. A nenávist zasévají nepřátelé „otevřené společnosti“. Podobně, „otevřená společnost“ toleruje v podstatě všechno, samozřejmě kromě netolerance. Ambice tohoto systému jsou celosvětové. A to vše pod vznešeným heslem: „Svoboda, spravedlnost, lidská práva“, přirozeně definovaným s využitím (výše nastíněné Popperovy filosofické, pozn. red.) metody „kritického racionalismu“.

[…]

Na základě Popperových myšlenek Soros vytvořil také vlastní teorii finančních cyklů, kterou nazval konceptem reflexivity (viz např. George Soros: Finančí turbulence v Evropě a Spojených státech, BizBooks, 2013, pozn. red.). Jde v ní o to, že v reálných tržních podmínkách mají určité trendy samoposilující dynamiku, dokonce i tehdy, když k tomu neexistují ekonomické důvody. […] Pokud dokáže někdo takové trendy rozpoznat, může si vydělat velké peníze. George Soros je přesvědčen, že právě díky tomuto poznání vydělal jmění.

Finančník

George Soros o sobě skromně napsal: „Můj úspěch na finančních trzích mi poskytl větší míru nezávislosti, než má většina lidí... To mi umožňuje zaujímat postoj ve sporných záležitostech a v podstatě mi ukládá povinnost, abych to dělal, protože jiní nemohou.“. Odhaduje se, že od roku 1979 Soros na své projekty vynaložil přes 12 miliard dolarů. I přesto zůstává jedním z nejbohatších lidí na světě. Jeho majetek je odhadován přibližně na 25 miliard dolarů.

Jak k němu přišel? Soros má neobyčejný talent pro riskování, hlubokou znalost trhů a neuvěřitelné štěstí. Je majitelem Soros Fund Management, ale působí také v rámci investičních skupin Quantum zaregistrovaných na Kajmanských ostrovech a Antilách (Curaçao). K prvním investorům patřili Rothschildové. Brzy se, povzbuzeni úspěchem, přidali další.

Oblíbenou Sorosovou metodou je obchodování „short sale“ – spočívá v prodeji akcií, dluhopisů, měn nebo jiných komodit a následném uložení získané částky na účet. Pokud nastane očekávaný pokles ceny příslušných cenných papírů, nakoupí se zpět ve stejném množství za nižší tržní cenu, načež jsou vráceny do správy příslušného makléře. V tom je podstata této transakce. Vydělává se na nákupu akcií nebo měny za nižší cenu, než za kterou byly prodány. Rozdíl mezi těmito cenami představuje zisk.

Soros velmi často sází na správného koně. Dokáže odhadnout pokles i růst na finančních trzích. V roce 2009 v USA i po celém světě došlo k mohutným otřesům po propadu trhu s nemovitostmi v důsledku prasknutí nafouklé bubliny hypoték prodávaných na sekundárních trzích. Lidé přicházeli o celoživotní úspory, investiční firmy o své prostředky a ceny nemovitostí klesaly. Soros to komentoval, že pro něj je to velmi dobrá krize.

Nejznámější finanční transakcí tohoto miliardáře bylo způsobení paniky nákupem britských liber za 10 miliard amerických dolarů z Bank of England v roce 1992. Vládě Spojeného království povolily nervy, snížila kurz libry a Soros vydělal miliardy. Podobně v roce 1997 v době finanční krize v Asii miliardář zaútočil na thajský baht. Thajská vláda uměle udržovala vysokou hodnotu své měny, která neodrážela malý ekonomický potenciál této země zatížené navíc obrovským zahraničním dluhem. Byla zachovávána parita bahtu k americkému dolaru. Finančník skoupil bahty, Thajsko nedokázalo získat půjčky, které by mu umožnily chránit svou měnu, došlo k propadu kurzu a následně i ekonomiky. Krize se přenesla z Thajska k jeho sousedům, a tak nastal konec snění o „asijských tygrech“. Vydělal Soros. Od té doby jsou někteří lidé přesvědčení, že Soros uměle vyvolává krize. Tento názor je velmi populární v Asii.

Nicméně Soros vydělává jen na krizích. Na počátku identifikuje podmínky, které ukazují na možnou nastávající krizi, hledá slabiny a teprve pak útočí. Pokaždé však není úspěšný. Přibližně před 20 lety se Soros pokusil o totéž s Bank of Japan a přišel o půl miliardy dolarů. Vynahradil si to až v roce 2013, kdy si metodou „short sale“ vydělal miliardu dolarů. Tehdy ovšem bylo Japonsko už 25 let v deflaci a jeho ekonomice docházel dech.

Filantropie

Sorosovy nadace Open Society Foundations působí ve více než 100 zemích světa. V některých přímo, a v jiných prostřednictvím partnerských organizací. Všechny musí, přinejmenším do určité míry, splňovat kritéria „otevřené společnosti“.

Mezinárodní lidumil začal významněji působit v roce 1979. Tehdy poskytoval stipendia odpůrcům apartheidu v Jihoafrické republice. Podílel se na evoluční dekonstrukci tohoto systému. Hrál v zákulisí a nesnažil se hrát první housle. Podporoval soukromý sektor, který pod vedením diamantové těžařské společnosti de Beers a také rodiny finančníků Oppenheimerů vyvíjel tlak na vládu JAR, aby ji přinutil k liberalizaci a následně i k transformaci na většinový systém, tedy de facto ve prospěch prokomunistického a prosovětského Afrického národního kongresu (ANC). Zkušenosti získané v raných stádiích transformace JAR využil Soros v sovětském bloku, nejprve v Maďarsku a v Polsku a poté i v ostatních zemích střední a východní Evropy, a nakonec i v samotném Sovětském svazu.

Od poloviny 80. let působil Soros v tomto regionu stále více. Diskrétně radil, schovával se za vznešenými slogany o toleranci a lidských právech. Jeho pomocníci často využívají metodu komunisty Saula Alinského na „organizování společnosti“ a především sám Soros šíří vágní vizi „otevřené společnosti“.

Postsovětský prostor

Soros používal všude v podstatě stejný přístup. Vytvářel nebo pomáhal vytvářet postkomunistické elity dvou typů: ekonomické a akademické. 

První typ intervence vyžadoval poskytování poradenství pro komunistickou nomenklaturu transformující se na „politické kapitalisty“. Projevoval přirozeně zvláštní zájem o finanční záležitosti a velkou pozornost věnoval všem měnovým reformám, jako např. reformě obsažené v „Balcerowiczově plánu“ (a také inflačním a devalvačním krokům Jegora Gajdara a Anatolie Čubajse v Rusku). Na těchto „reformách“ Soros přinejmenším neprodělal.

Formování postkomunistických elit intelektuálních pak znamenalo nutnost nahradit zkamenělé principy marxismu-leninismu dynamickou nabídkou „marxismu-lesbianismu“. Za halasnými slogany o „otevřené společnosti“, se zkrátka skrýval kulturní bolševismus, jak Poláci identifikují (neomarxistickou ideologii, pozn. red.) „gender“.

Soros poskytoval kapitál a jeho pomocníci identifikovali talent. Lidé ochotní spolupracovat byli zaměstnáváni přímo v institucích „otevřené společnosti“. Častěji však Soros financoval různé projekty, které byly pod kontrolou organizací jím vytvořených nebo řízených. Tímto způsobem byla vytvářena a posilována kompradorská třída (tj. skupina vlivných místních pomocníků resp. zástupců, pozn. red.) Plnění podmínek „otevřené společnosti“ zaručovalo kontinuitu financování projektů. Ambicí tohoto miliardáře bylo totiž sociální inženýrství. Úderné týmy klonovaných hlasatelů tolerance tupě přežvykovaly slogany nového příběhu, který přebalil intelektuální obsah komunismu do nového obalu a přizpůsobil ho novým výzvám.

V průběhu patologické transformace nedostatek elit a nedostatky státu umožňovaly při relativně malých nákladech vytvořit instituce, zajistit zaměstnance a vybudovat místní verzi „otevřené společnosti“. Tímto způsobem získala Sorosova koncepce v kombinaci s různými mutacemi postkomunismu reálný monopol na kulturní, sociální a politický diskurz v bývalém sovětském bloku. Nicméně tento měkký totalitarismus vyvolal populistickou reakci a mobilizaci patriotů, které vytvořily institucionální a kulturní alternativy. Monopol byl zničen a v některých zemích, zejména v Sorosově rodném Maďarsku byla koncepce tolerancionismu zahnána do defenzívy. V poslední době k tomu došlo také v Polsku.

Změnit USA

Od jisté doby mezinárodní rozvoj miliardářových projektů bledne oproti jeho snahám v USA. Soros pochopil, že přetvoření nejmocnějšího světového impéria podle jeho představ je klíčem k přetvoření světa. Pokud jeho ideály zvítězí v Americe, bude mnohem snazší prosazovat je v globálním měřítku. Proto se Soros zcela otevřeně podílí na celé řadě projektů, zejména v oblasti eutanazie, potratů, sňatků homosexuálů, legalizace drog a na dalších destruktivních iniciativách. V podstatě neexistuje žádný progresivistický projekt, který by se mu nelíbil.

Byl jedním z nejzarputilejších odpůrců prezidenta George W. Bushe. Patří k hlavním obdivovatelům Baracka Obamy. Nyní podporuje Hillary Clintonovou, ačkoliv by určitě upřednostňoval neobolševika Bernieho Sanderse. Sorosova organizace Moveon.org je snad nejaktivnější antirepublikánskou politickou organizací. Soros bojoval proti kandidátům Johnu McCainovi, Mittu Romneymu a nyní brojí proti Donaldovi Trumpovi. Zašel až tak daleko, že otevřeně platí demonstrantům, kteří fyzicky útočí na předvolební shromáždění na podporu současného republikánského kandidáta na prezidenta USA. (Text byl publikován před americkými prezidentskými volbami, pozn. red.) A – samozřejmě – financuje progresivistické protikandidáty do Kongresu a do samosprávy.

Neváhá podporovat revoluční akce. Před rokem FBI zjistilo, že tento filantrop financoval hnutí Black Lives Matter. Jednoduše vytvořil institucionální rámec a poskytl finanční prostředky pro vyjádření násilí a revolučního hněvu. Tato organizace útočí na policisty a destabilizuje americká města celou sérií nepokojů, při nichž dochází k násilí a rabování majetku. Toto vše se děje ve jménu „otevřené společnosti“.

Katolicický progresivismus

Ve většině případů se tento filantrop snaží podporovat existující organizace s podobným ideovým zaměřením. Tématem blízkým Sorosovu srdci je „platová rovnost“. Jeho spolupracovníci jsou schopni přizpůsobit svou naraci slovní zásobě a představám fungujícím v náboženském světě. Například v rámci „dialogu“ s katolickou církví, čili v rámci využívání církve k vlastním cílům, Open Society podporuje katolická progresivistická hnutí, jako například Faith in Public Life (FPL) a PICO.

Organizaci PICO založil komunizující jezuita John Bauman, který použil Alinského chicagský model jako „katolickou“ metodu boje za „sociální spravedlnost“. Organizace PICO nedávno obdržela od Sorose grant ve výši 600 tisíc dolarů. Vliv Sorose sahá až ke Svatému stolci. Hlavním spojencem „otevřené společnosti“ ve Vatikánu je kardinál Oscar Anders Rodriguez Maradiaga, který své styky s PICO a podobnými organizacemi nikterak neskrývá. Tolerancionisté vkládají veliké naděje do současného představeného Svatého stolce. Jak dokazují dokumenty zveřejněné portálem WikiLeaks, Sorosova nadace věnovala 650 tisíc dolarů na uspořádání návštěvy papeže Františka v USA, protože František hraje na stejnou notu „rasové a ekonomické spravedlnosti“. (Obě výše zmíněné částky jsou pravděpodobně odlišeny nesprávně, viz např. John-Henry Westen: Leaked e-mails show George Soros paid $650K to influence bishops during Pope’s US visit, LifeSiteNews.com, 23. srpna 2016, pozn. red.) Podle Elizabeth Yore z konzervativního katolického Heartland Institute Sorosovi lidé měli vliv na papežovu adhortaci o klimatických změnách.

Centralizace, cenzura, tyranie

O některých dalekosáhlých plánech tohoto filantropa se můžeme dočíst z interních dokumentů jeho organizací, zcizených skupinou hackerů DCLeaks, které se objevily na portálu Wikileaks. Vyplývá z nich například to, že Soros by chtěl, aby se policie dostala pod federální kontrolu. Dnes je v USA policie zřizována na více úrovních: federální, státní, městské a obecní. Ve většině měst si sami občané volí šerify, kteří před svými sousedy nesou odpovědnost za udržování pořádku. Potřebuje snad „otevřená společnosti“ centralizovanou policii k tomu, aby strážci zákona mohli shora pěstovat tolerancionismus? Záměry jsou ale ve skutečnosti dalekosáhlejší, než jen změny v policii. Jde o celkovou transformaci právního systému. V první řadě zaměřenou na prokurátory.

Soros finančně podporuje volby pokrokových právníků do těchto funkcí. Pokud je americký právní systém rasistický, a to tvrdí nejen extremisté z organizace Black Lives Matter, ale také většina progresivistických aktivistů, pak je třeba zvolit takové prokurátory, kteří celý tento systém zrekonstruují podle paradigmatu „otevřené společnosti“. „Otevření“ prokurátoři jsou především černoši a hispánci. Mají k zločincům přistupovat mírně, zejména v případech souvisejících s drogami, a při vznášení obvinění mají dodržovat zásadu rasové parity. To znamená, že u soudů by měli být žalování ve stejném poměru černoši a běloši. Reálné statistiky zločinů a konkretní individuální vina potom nemají význam. Miliardář podporuje tento projekt jako obvykle diskrétně a ze zákulisí. V jednotlivých amerických státech k tomu využívá klony své organizace nazvané Safety and Justice, která působí v rámci Open Society Justice Initiative.

Náhubek na internet, neboli „nenávistné projevy na internetu“

Soros zaútočil také na svobodu slova. Využil k tomu pojem tzv. nenávistných projevů na Internetu. Open Society Foundations prezentovaly názor, že je třeba rozhodovat o tom, „jaké informace z internetu odstranit a jaké tam mohou zůstat“. Žádaly zvýhodňování „těch, kteří nejvíce podporují otevřenou společnost“. 

Jako obvykle byly první experimenty v této oblasti provedeny na slabších – v latinskoamerických zemích. Doporučuje se tam zavádět takováto omezení internetu, přirozeně ve jménu ochrany lidských práv a boje proti extremismu. Souhlas se zaváděním těchto omezení byl součástí smluv o volném obchodu, takže cenzura měla být oslazena penězi.

Přirozeně se nezapomíná na nepřátele „otevřené společnosti“. Mezi extremisty tak byla například zařazena i neokonzervativní organizace Middle East Forum (MEF), jedna z organizací proizraelské lobby ve Washingtonu. Také na ní dopadnou internetová omezení, až se je podaří zavést. Prozatím Open Society Foundation poskytl na monitorování činnosti MEF grant levicové organizaci Center for American Progress ve výši 300 tisíc dolarů.

Činnost Sorose a jeho pomocníků je ve velké míře předvídatelná, logická, konzistentní a kontinuální. Konkrétní změny se týkají stále větší otevřenosti v oblasti jejích cílů. Modus operandi je dobře znám, ačkoli jednotlivé pohyby tanečníka jsou diskrétně zahaleny. Nicméně je jasné, oč jde: o prosazování specifické, radikální vize světa, která je v rozporu s tradicí. A to je možné jen díky nastolování chaosu a současně centralizace a tyranie. Jde tedy o revoluci a zničení svobody. Samozřejmě ve jménu „otevřené společnosti“.

Přezvato z polského časopisu Do Rzeczy (č.43/2016). Redakčně kráceno. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jerzy Dziewiecki.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.