Obsah

Jak levice demontuje rodinu, manželství a národ

Dr. Paul Kengor popsal v rozhovoru z června 2015 svou knihu Demontáž: Od komunistů až po pokrokáře. Jak levice sabotuje rodinu a manželství jako podrobný popis „krajně levicového tažení, které probíhá od roku 1800 do současnosti a jehož cílem je předefinovat a v některých případech úplně zrušit tradiční rodinu a manželství. Konstatuje, že gay manželství slouží krajní levici jako trojský kůň, aby uskutečnila demontáž manželství, o kterou dlouhodobě usiluje a všemožně podporuje. Tyto destruktivní síly jsou staršího data a hlubší povahy a Američané jsou vůči jejich působení neteční. Typický obhájce gay-manželství si není této mnohem starší a zlověstnější ideologické historie vědom.

Toto žalostné, špinavé marxistické pokrokářství ovíjí americké instituce oprátkou rychlého morálního úpadku. Zastánci předefinování manželství se možná ani příliš nezajímají, kam až jeho ideologické kořeny zasahují – a ani náš kulturní kolaps nemusí být výhradně dílem levicových politických sil – avšak rychlá, revoluční transformace mainstreamových přesvědčení a postojů není náhodná.

Kengor začíná tím, že zkoumá Marxovo optimistické přesvědčení, že rozklad buržoazního manželství byl historickou nutností. Bylo to žádoucí, stejně jako nevyhnutelné, neboť kořenem sociálních problémů byla asociální výchova dítěte uvnitř rodiny. Tuto myšlenku podporovala jednak práce Johna Deweyho, na níž je založen sovětský vzdělávací systém, a jednak řada soudobých filosofů obhajujících „pokrokové” vzdělání. Jeden z nich napsal, že úkolem vychovatele je zajistit, aby „bigotní, homofobní, fundamentalističtí studenti“ opustili školu „s přesvědčením jako je to naše.“ (str. 25, citace Richarda Rortyho)

Tento vzdělávací „úspěch“ vyžaduje destabilizaci rodiny. V Sovětském svazu to znamenalo zrušení dlouhotrvajícího zákazu rozvodu daného pravoslavnou církví. Ve jménu „práv žen“ přijala komunistická Kuba zákony o rozvodech a otevřela potratové kliniky; rudá Čína zavedla politiku jednoho dítěte, převedla všechny své potenciální pracovní síly do stavu „plné zaměstnanosti“ a děti umístila do jeslí.

Počátkem 20. století existovalo ve Spojených státech mnoho „pokrokářů“, kteří byli překvapivě usedlí v tradičních manželských svazcích. Samozřejmě, důležité výjimky existovaly; jednou z nich byla Margaret Sanger, zakladatelka společnosti Plánované rodičovství (Planned Parenthood – silně státem podporovaná NGO – pozn. red.), která byla velkou obdivovatelkou „volné lásky“ a fanatickou zastánkyní eugeniky, pro kterou byla antikoncepce a sterilizace způsobem prořezávání „mrtvé váhy lidského odpadu“. (str. 55, citována Sanger)

Pojmy jako antikoncepce, neomezený přístup k potratům, rozvod, uvolnění sexuálních omezení, „sociální“ výchova, vzdělávání v raném dětství atd. jdou ruku v ruce s převýchovou v oblasti morálního cítění, které jejich přijetí umožňuje. Jsou hlavní součásti širší utopické vize a mají-li být účinné, musí být jako takové realizovány společně s ekonomickými „reformami“ a omezeným dohledem.

Komunismus zavedl úspěšně tyto myšlenky pomocí síly a strachu. Na druhé straně tím ale také zplodil mučedníky a reakcionáře. Ve Spojených státech a Západní Evropě zvolil socialismus přesvědčivější přístup – nikoliv ve smyslu rétorickém, že by poskytl přesvědčivý argument, ale ve vykalkulovaném smyslu učinit odlišné společenské názory „nepříjemnými“.

[R]evoluční komunisté by tuto radikální roztržku v kultuře bezvýhradně milovali. Neobdivovali by ani tolik démonizaci, kterou by sami byli schopni dělat lépe než kdokoli jiný, ale udivující skutečnost, že běžní nekomunističtí Američané provádějí tuto démonizaci bez nich. S takovou podporou by v minulosti nikdy nemohli počítat. Nyní získávají souhlas veřejnosti nikoliv proto, že by se třeba zřekli dědictví Stalinových cílů v Berlíně, ale díky zcela neobvyklému a nečekanému jevu moderní doby zvaného homosexuální manželství.“ (str. 183)

Pokroky radikálního feminismu a homosexualismu, kulminující celkovou redefinici „manželství“ a „pohlaví“, jsou cílem samy o sobě a odrazovým můstkem k tomu, aby každou americkou instituci pronikla „revoluce“. (str. 135, citace Malory Milleta). „Rozdrcení monogamie“, abychom použili termín, který razilo mnoho reformátorů šedesátých let, se proto netýká pouze libovůle v oblasti sexu, nýbrž svržení celého společenského řádu, který by pak mohl být nahrazen jiným.

Se souhlasem převzato ze Speroforum.com. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila PhDr. Gabriela Clemensová.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.