Proč teologie?

Vlastně docela chápu, že někoho teologie odpuzuje. Vzpomínám si na jednu svou besedu v Královském letectvu. Povstal starý, ostřílený důstojník a řekl mi: „Tohle, co říkáte, mi není k ničemu. A přitom i já jsem věřící. Vím, že Bůh je. Cítil jsem ho. Sám v noci uprostřed pouště. To ohromné tajemství. Právě proto všem těm vašim škatulkám a formulkám nevěřím. Každému, kdo se kdy setkal s tou skutečnou silou, připadají tak malicherné, pedantské, neskutečné!“

Svým způsobem jsem tomu muži dával za pravdu. Myslím, že v té poušti Boha skutečně zažil. A když se od té zkušenosti vrátil ke křesťanským krédům, zdálo se mu, jako by se obracel od něčeho skutečného k něčemu, co je skutečné méně. Podobně jako se nám poté, co se díváme na Atlantik z pláže, zdá jako něco méně skutečného mapa, na níž je zanesen: návrat od skutečných vln k barevnému papíru. Jenže v tom to právě vězí. Že je mapa jen kus barevného papíru, to nelze popřít, ale musíme mít přitom na paměti dvojí. Jednak se zakládá na tom, co desítky a stovky lidí zjistily při plavbách ve skutečném Atlantiku. Má tak za sebou masu zkušeností, které jsou právě tak skutečné, jako ta, kterou znáte ze své pláže, jen s tím rozdílem, že zatímco ta vaše by zůstala jedním, osamoceným pohledem, mapy všechny ty rozdílné zkušenosti shrnují. Za druhé je třeba mít na paměti, že pokud se chcete dostat dál, je mapa naprosto nezbytná. Pokud se spokojíte s procházkou po pláži, skýtá vám váš pohled mnohem více zábavy než prohlížení mapy. Ale chcete-li se dostat do Ameriky, bude vám než procházky mnohem užitečnější mapa.

A teologie se takové mapě podobá. Pokud budete o křesťanských doktrínách jen číst a přemýšlet a pokud u toho zůstanete, bude to méně skutečné a méně vzrušující, než co zažil můj přítel na poušti. Doktríny nejsou Bůh: jsou jen určitou mapou. Ta mapa se ale zakládá na zkušenosti stovek lidí, kteří skutečně žili ve styku s Bohem – na zkušenosti, ve srovnání s níž jsou jakákoli naše vzrušení a zbožné pocity něčím velmi chatrným a zmateným. A za druhé, pokud se někam chcete dostat, musíte mapu použít. To, co se totiž přihodilo tomu muži na poušti, mohlo být skutečné a dozajista to bylo vzrušující, ale nic z toho neplyne. Nikam to nevede. Nic se s tím nedá dělat. Vlastně proto je neurčité povídání o tom, že Boha lze cítit v přírodě a tak podobně, tak přitažlivé. Je to samé vzrušení a žádná práce; jako pohled na vlny z pláže. Jenže takovýmhle studiem Atlantiku se do Newfoundlandu nedostanete, stejně jako se vám nedostane věčného života jen proto, že vnímáte přítomnost Boží v hudbě či v květinách. Ale stejně tak se nikam nedostanete, pokud se budete jen dívat na mapy a nikdy se nevydáte k moři. A vydáte-li se k moři bez mapy, příliš bezpečné to také nebude…

Jinak řečeno, teologie je praktická, zvláště dnes. V dřívějších dobách, kdy bylo méně vzdělání a kdy se méně diskutovalo, se snad člověk mohl obejít s několika málo prostými představami o Bohu. Dnes ale ne. Všichni čtou, každý poslouchá nejrůznější debaty. Nebudete-li tedy naslouchat teologii, neznamená to, že nebudete mít o Bohu žádnou představu. Znamená to, že budete mít spoustu představ mylných – špatných, zmatených, zastaralých. Poněvadž velký díl myšlení o Bohu, které je dnes předkládáno jako novinka, už znali a odmítli teologové před stovkami let. Věřit v „obecné náboženství“ moderního světa je krokem zpět – jako věřit, že země je placatá…

(C. S. Lewis: K jádru křesťanství)

 

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.