Nevinnost médií: Mlčet o smrti

V úterý 4. 4. zemřel jeden z nejsměrodatnějších politických myslitelů 20. a nakonec i 21. století Giovanni Sartori.

Zhodnotit jeho dílo by měli povolanější, mně v této souvislosti zarazilo mlčení médií, která jinak vytvářejí funerální humbuk, kdykoli umře nějaká celebrita v pojetí dneška, tedy někdo z herců, zpěváků popmusic nebo sportovců. Smrt patří k životu, a proto i zhodnocení či aspoň připomenutí čerstvě zesnulých patří k popisu práce médií a ta se tomu skutečně s velkou vervou věnují. Nevolám zde po funeralizaci médií, ale po vyváženosti, jíž se tak ráda ohánějí a zaštiťují. Média jsou normotvorná, ačkoli o sobě šíří opak. Nikdy nejsou a ani z povahy věci nemohou být hodnotově neutrální, vždycky byla a jsou normativní, i kdyby rezignovala na jakkoli matně vyjádřený názor, už výběrem a tedy skladbou toho, čemu poskytují prostor.

Když zemře tak významný politolog, jakým byl Sartori, usvědčuje média z neprofesionality, když o jeho skonu mlčí. Tím spíš, jde-li o média veřejnoprávní. Média o smrti nemlčí, ale mlčí o smrti těch, kteří mají význam. To, že bulvární média hyenisticky reportují o smrti nějaké celebrity, tedy efemérní bytosti, o jejíž existenci nebude za pár desetiletí téměř nikdo vědět, je sice směšné, ale pochopitelné. To, že však mlčel veřejnoprávní kanál, je příznakem jeho hodnotové pokleslosti. Jistěže si netřeba činit iluze, že při vyslovení jména italského politologa bude jen zlomek vědět, o koho vlastně jde a jen zlomek z tohoto zlomku bude znát jeho díla a ještě menší fragment fragmentu z tohoto zlomku si bude umět zařadit jeho dílo do širších souvislostí, ale v tom je právě jádro věci. Kdyby česká média nebyla tak ignorantská, jistě by příští generace, pokud by ovšem média sledovala, neslyšela podobná „velká“ jména poprvé. Vztah poptávky a nabídky není jednostranným aktem, nabídka určuje poptávku a vice versa. Opět zde narážíme na zhoubný předsudek o „objektivitě“ médií jako skutečnosti i normě. Média nejsou nevinná, každou informací, s níž přicházejí na tištěnou i elektronickou agoru, se zaplétají do viny zamlčení nebo nezamlčení. Mlčení je ještě výmluvnější než halasné vytrubování. Mlčení v takovýchto případech je větší nevkus než barnumské třeštění kolem smrti celebrit. Média, nolens volens kultivují, nebo naopak dekultivují veřejný prostor, jsou významným opinion maker a z toho pohledu nesou odpovědnost za atmosféru ve společnosti. Nemlčet o smrti někoho tak významného, jako byl Sartori, prostě patří k jejich povinnosti. Takovou smrt umlčet nelze. Tím spíše ne, že smrti efemérních osob je věnována tak neúměrně velká část vysílacího či jiného sdělovacího prostoru. Nebojím se říct, že média mají kultivovat, že nemají prodávat za každou cenu to nejlacinější zboží a že nesou vinu za obecně extrémně nízkou vzdělanost a informovanost v ČR.

Včera, 5. 4., veřejnoprávní televize jako by napravila chybu, když sdělila v průběžném textovém pásku na obrazovce, že zemřel archeolog Zdeněk Smetánka, autor knih Legenda o Ostojovi či Archeologické etudy. Byl jedním z těch archeologů u nás, kteří měli a mají potřebu se zamýšlet nejen nad metodologií archeologického výzkumu, ale dokáží svůj obor vnímat v širokém rámci společenských i přírodních věd. Z tohoto hlediska byla pouhá připomínka jeho smrti nedostatkem, nicméně alespoň to. Tichá a skromná práce tohoto velkého muže však nutně nevyžaduje to, že se alibisticky budeme tvářit, že nikdo neumřel a že se hodnocení jeho díla omezí na úzké odborné kruhy. Že však nikdo neučinil o Sartorim ani zmínku, je příznakem slepoty, do jejíž propasti padají i ti, kteří jsou vlivu médií vystaveni, totiž široká veřejnost. Média, jež mají prostředkovat to, co jejich příjemci nejsou schopni sami vyprodukovat, šíří prázdnotu, kterou tak horlivě vyplňují demagogové a pouťoví vyvolavači. Zemřel Giovanni Sartori, který napsal: „Homo videns pouze „vidí“ (vidět se řekne latinsky videre) a jeho obzor je omezen obrazy, které jsou mu k vidění nabídnuty. Zatímco homo sapiens má právo ve vší nevinnosti říci „vidím“ ve smyslu „rozumím“, homo videns vidí bez pomoci rozumění.“ Český homo videns nejenže nerozumí tomu, co vidí, ale dokonce ani nevidí to, co mu média tak úspěšně zatajují.

Autor je historik.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.