Konceptualisace komiksu

Podrobnosti

Zveřejněno 19. 4. 2012 17:22

Napsal Jan Kubalčík

Pan Michal Uhl, zástupce iniciativy Za svobodné vysoké školy, vyučuje na vysoké škole obor „antropologie komiksu“ (Reformu odnesou egyptologové i já, tvrdí student, který vyučuje komiks, iDnes.cz, 13.3.2012). Rád bych, aby si to každý z nás dobře uvědomil, proto opakuji: pan Michal Uhl vyučuje na vysoké škole obor „antropologie komiksu“. Domnívám se, že je velmi dobře, že se to nyní ví. Samozřejmě nikoli kvůli panu Uhlovi, ale proto, aby každý jeden daňový poplatník věděl, na co že to také přispívá, co vše se také na veřejných vysokých školách vyučuje…

Ale to jsem to vzal celé nějak od prostředka, zkusím to od začátku. Ten leží, aspoň co se systematického vzdělání týče, asi někde na základní škole – a konec je pak na pracovním trhu.

Poprvé v životě jsem se polekal, že to u nás snad dopadne jako v Kanadě – to když jsem si přečetl text Miloše Kalába „Kdo by věřil, že je 110 cm totéž co 1,1 metr“ (Britské listy, 12.3.2012). Rozsáhlých citací netřeba, smyslem kanadské reformy výuky matematiky totiž bylo, „aby děti konceptualizovaly inovativní řešení komplexních problémů“. U téhle pasáže se mi potom udělalo přímo fyzicky zle: „Lektor zdůraznil, že je mnohem důležitější, aby děti hluboce pochopily nový způsob alternativního sečítání, než aby dospěly k početně správnému výsledku. V tomto ohledu se s ním rodiče vůbec neshodli, protože pro ně je naopak mnohem důležitější, aby dítě sečetlo čísla správně, ať k tomu dospěje libovolnou metodou.“

Nemylme se, nejde jen o kanadský problém. Možná že TAK zle na tom zatím nejsme, ale v principu míříme právě tam – cožpak z úst nejodbornějších neslyšíme také stále dokola, že „rakouskouherské zkostnatělé školství“ a všechno to „biflování“ musí být konečně nahrazeno něčím, co žákům i studentům zajistí to kýžené kvalitní vzdělání, se kterým po nich každý budoucí zaměstnavatel nadšeně sáhne?

Když jsem svého času zjistil, že na pedagogické fakulně je čtyřleté magisterské studium „biologie, teorie volného času“, jen jsem suše polknul. Nebylo to kvůli biologii, pochopitelně. Pak samozřejmě přišly všechny ty environmentální humanistiky a gender studies. Nyní tedy antropologie komixu. Vlastně je logické, že podobné obory kvetou a další rostou jako houby po dešti a dobrého inženýra aby jeden pohledal – vždyť někdo, kdo umí místo násobilky konceptualizovat, může jen stěží navštěvovat (příčí se mi napsat „studovat“) nějaký jiný obor …

Aby mi bylo dobře rozuměno: počty, to je jedna ze vstupních možností, jak brousit logické myšlení. Ve skutečnosti nejde jen o ně samotné, ale právě o onu logiku. Jistě ne každý, kdo logicky myslí, musí umět dobře počítat (je řada skvělých psychologů, sociologů, historiků, filosofů, kteří to takto mají). Takže otázku je třeba rozšířit z „na co počty?“ na „na co logiku?“. Takové a podobné otázky jsou tím víc relevantní, čím víc je vysokoškolský diplom pouhým cárem papíru. Občas sice někdo zabrblá, ale v zásadě se jede stále dál, močálem černým...

Zkrátka: na co vzdělání? Firmy, které chtějí něco skutečně produkovat, si zoufají. Rozmáhají se však již dlouho klientelistické móresy: on ten náš Toník nastoupí do kanceláře k tetičce, jen co bude mít toho bakaláře či magistra, který je na to místo požadován... Na to ten cár papíru úplně stačí a čím „levněji“ i levněji jej lze pořídit, tím samozřejmě lépe. Skutečné vzdělání je v tomto procesu jen překážkou a náročné školy musejí být v dlouhodobé perspektivě válcovány těmi, které „to rozdají“. Je snadné uhodnout, kam budou studenti mířit a kdo naopak nebude mít koho vyučovat.

Kruh se uzavírá, když se nevzdělanci, kteří netuší co nevědí, ocitnou v roli vzdělávajících.