Obsah

Kudy z toho ven?

Tak máme u nás opět vězně svědomí. Nebo to tak aspoň vypadá poté, co současná  politická  koruptokracie  opět  zazářila  ve  dvou  téměř  neuvěřitel ných kauzách. Absurdní je nejen věcná podstata souzených trestných činů, ale i samotný průběh a kontext obou procesů.

První „kauzou“ je odsouzení Romana Týce, což je pseudonym umělce ze  sdružení  ZTOHOVEN,  který  dostal  60  dní  vězení.  Trestán  je  proto,  že odmítl  zaplatit  pokutu  60  tisíc,  přičemž  už  zaplatil  80  tisíc  jako  náhradu škody za „poškozování cizí věci“. Tak byla posouzena skutečnost, že umělec v Praze asi na padesáti místech vyměnil sklíčka semaforů pro  chodce, aniž by je poškodil či ohrozil jejich funkčnost. Sklíčka byla vtipná – čůrající chodec,  maminka  s holčičkou,  ale  také  třeba  chodec  –  oběšenec…  Lituji, že  jsem  nemohl  tento  vtipný  happening  vidět  na  vlastní  oči!  Za  absurdní považuji nejen rozsudek samotný, nýbrž i to, že recesistická akce proběhla už v roce 2007 (!) a tak tento usvědčený zločinec má jít do vězení až letos, tj. po téměř pěti letech!

V Olomouci  pak  byl  odsouzen  řidič  autobusu  Roman  Smetana,  který v roce 2010 vlastnoručně vylepšil na 30 předvolebních plakátů několika politických  stran.  Obličejům  politiků  domaloval  tykadla  a  fousy,  k předvolebním heslům dopsal to, co si řada lidí o mnohých politicích beztak myslí: zloději, lháři, podvodníci.

Nu, ano, po plakátech se čmárat nemá, byla to klukovina, výrostek přistižený  při  takovém  díle  by  mohl  právem  očekávat  pár  pohlavků.  Avšak běda, milý řidič upadl do spárů zdejšího justičního systému a nestačil se divit.  Pokutu  více  než  15  tisíc  za  poškozování  cizí  věci  zaplatil,  vykonat  100 hodin veřejně prospěšných prací však milý řidič odmítl. Proto mu soud jako alternativní trest vyměřil 100 dní kriminálu. A aby byl „absurdistán“ dokonalý,  rozsudek  nad  nepoddajným  řidičem  vynesla  soudkyně  Okresního soudu v Olomouci Markéta Langerová, manželka jednoho z počmáraných kandidátů  z plakátu,  neúspěšného  uchazeče  o  poslanecký  mandát  Ivana Langera  (ODS).  Chápu,  že  po  čistě  formální  stránce  to  asi  skutečně  není střet zájmů, ale člověk se přesto neubrání pocitu: je to vůbec možné?

Nechceme   ani   nemůžeme   zasahovat   do   práce   orgánů   činných v trestním řízení, jak se u nás často říká, ale nelze se neptat: Oba odsouzení nezpůsobili škodu, neohrozili životy či zdraví lidí, svou chybu uznali a pokutu zaplatili, přesto jim oběma hrozí vězení. Je to skutečně  v pořádku?  Jak  je  možné,  že  (v  případě  Romana  Týce)  „soud“  nad tak  závažným  „zločinem“  se  táhne  pět  let?  Jak  je  možné,  že  všichni,  kdo zcela neztratili rozum, se těmto rozsudkům smějí, a justice přitom na jejich správnosti a oprávněnosti trvá? Kdo to tady pro všechno na světě zodpovídá za vytváření, výklad a dodržování zákonů? A především pak (a nejde zdaleka jen o ty nešťastné odsouzence): JAK Z TOHO VEN?

 

 

 

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.