Fake News Media stále falšují příběh Ernesta Hemingwaye, neúspěšného agenta KGB

„V tom není žádná politika ... Ve skutečnosti neexistuje jasný důkaz, že by Hemingway byl Castrovým vyznavačem, anebo kritikem,“ říká Sandra Spanier, profesorka angličtiny na Pennově státní univerzitě, redaktorka projektu Hemingwayova korespondence. V jednom interview řekla, že „on cítil, že je důležité, pokud žije jako host v jiné zemi, být apolitický.“ (Článek listu Los Angeles Times ze dne 30. května o obnově Finca Vigia, sídla Ernesta Hemingwaye, na Kubě nedaleko Havany.)

Jasné, amigos? Podle zmíněného listu, bývalý agent KGB, žijící v satrapii založené a mentorované Sovětským svazem, je opěvován jako antisepticky „apolitický“.

Jakže? ... někteří z vás nevzali na vědomí, že podle odtajněných sovětských dokumentů Ernest Hemingway oficiálně stvrdil svým podpisem v roce 1941, že pro KGB bude nadále znám jako „agent Argo“?

No, ode mně to neberte; konec konců jsem jen „fanaticky pravicový exulant z Kuby“! Spíše to přijměte od britského listu Guardian, krypto-komoušského, leč s dobrými zdroji.

Ale jistě jste si oblíbili román Stařec a moře. Anebo filmovou verzi románu Komu zvoní hrana, s Gary Cooperem jako Robertem Jordanem a Ingrid Bergmanovou coby Marií. Takže něčemu tak otřesně odpudivému o Ernestu Hemingwayovi, jednom z vašich oblíbených autorů, asi sotva dokážete věřit.

OK, fajn, chápu. Tak zkuste tohle: „Podle přepisu svazků NKVD, pořízeného jedním ruským historikem, který posléze uprchl na Západ, Hemingway‚ byl naverbován pro spolupráci s námi na ideologických základech‘, operativcem jménem Jacob Golos“.

 Ukázalo se, že papá Hemingway ve svém závazku pro KGB trapně selhal. No ale! To, co se počítá, je přeceúmysl! A tím úmyslem bylo členství v té nejvražednější organizaci novodobých dějin v její nejvražednější fázi – ve Stalinově NKVD, řízené Lavrentijem Berijou. Vskutku mimořádná pocta!

„Neexistuje žádný nezvratný důkaz, že Hemingway byl nějakým vyznavačem Castra.“ odfrkuje Los Angeles Times. Ale, opravdu? No tak si přežvýkejte kousek tohohle:

Castrova revoluce je velice čistá a krásná. Mě povzbuzuje. Kubánský lid má poprvé slušnou šanci. Koho Kubánci zastřelí, ten si to zaslouží.“ (Ernest Hemingway, 1960)

Celkem případně si sovětský diplomat Anastas Mikojan, když ukončil zdvořilostní návštěvy u Castra a Che Guevary v Havaně roku 1960, předsevzal jako letitý Stalinův a Berijův důvěrník navštívit Ernesta Hemingwaye. Papá Hemingway svými antisepticky „apolitickými“ postoji při této misi zjevně zapůsobil na stalinského sovětského diplomata.

Hemingway věděl naprosto spolehlivě, co se za scénou „čisté a krásné“ revoluce Castra a Che Guevary děje. S výčtem dychtivé přítomnosti papá Hemingwaye u mnohých masakrů podobných jako byl ten v Katyni, masakrů Kubánců bez jakéhokoli předchozího soudu, přichází laskavě Hemingwayův přítel, zesnulý George Plimpton (což není zrovna „zatrpklý krajně pravicový kubánský exulant!“), který pracoval jako redaktor pro Paris Review (to také není žádný „pomlouvačný plátek à la Mc Carthy“).

V roce 1958 poskytl Hemingway Georgu Plimptonovi na Kubě interview pro jedno z nejslavnějších čísel Paris Review. Stali se přáteli a v následujícím roce Hemingway opět pozval Plimptona do svého sídla Finca Vigia nedaleko Havany. Jeden redaktor Paris Review odhalil se zavržením netečnost „papá“ Hemingwaye, když referoval později v 90. letech, jak tato intelektuálská publikace zveřejnila sérii rukopisů, nazvanou jako Motocyklové deníky Che Guevary.

James Scott Linville píše: „Vzal jsem složky s výňatky nahoru k šéfovi (Plimptonovi) a řekl mu, že mám něco podivného a hodnotného. Jak jsem mu to začal líčit, jeho úsměv mizel. Přestal jsem se svými výlevy a řekl: ‚Šéfe, oč jde?‘“

„Jamesi, je mi to líto“, vybavuje si Linville jeho reakci. Se smutným výrazem pak Plimpton řekl: „Před lety, po skončení toho interview, mě papá na oplátku zase pozval na Kubu. To bylo zrovna po revoluci. Zatímco Hemingway chystal šejkr s pitím na výlet, řekl: ‚Je tu něco, co byste měl vidět.‘“

A Linville dál pokračuje v Plimptonově líčení: „Spolu s několika dalšími nasedli do auta a odjeli kus za město. Vystoupili, přistavili židle a vyndali pití, jako kdyby se chystali pozorovat západ slunce. Zanedlouho přijel náklaďák; na ten podle George čekali. Jak Hemingway věděl, náklaďák v tom čase přijížděl každý den. Zastavil a vystoupili z něj nějací muži s puškami. Na korbě byli dva tucty jiných, spoutaných. To byli vězni. Ozbrojenci vystrkali ty ostatní z korby náklaďáku a nechali je nastoupit do řady. Pak je postříleli a mrtvoly naskládali zpátky na korbu.“

A tak to začínalo. Během několika málo let 16 000 mužů a chlapců (mezi nimi také občanů USA) naplnilo masové hroby po scénách jako ty, které tolik učarovaly papá Hemingwayovi s jeho termoskou speciálně namíchaného koktailu Daiquiri. Číslo soupisu Castrovského vraždění není obtížné najít; prostě otevřete knihu „Černá kniha komunismu“ od francouzských badatelů,  přeloženou do angličtiny nakladatelstvím Harvard University Press (ani v tomto případě se nejedná o výplod „zahořklého fanaticky pravicového kubánského exilu!“).

„Fakta a čísla jsou nesporná. Nikdo už nadále nemůže tvrdit, že neví nebo si není jist zločinnou povahou komunismu,“ píše o knize „Černá kniha komunismu“ list New York Times (nikdo menší!).

Vskutku, „čistý a krásný“ pan „apolitický“ Hemingway.

Převzato z townhall.com. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.