Obsah

Strach se blíží

Americký prezident Donald Trump označil knihu novináře Boba Woodwarda o poměrech v Bílém domě za špínu. Tak, jak je v knize citován, prý nemluví. Úryvky z knihy, která vyjde 11. září, americká média zveřejnila v úterý. Slavný novinář popsal atmosféru v Bílém domě jako neustálé obavy z nevypočitatelnosti hlavy státu.

Robert (Bob) Woodward je legendou americké a světové žurnalistiky. V době „před Woodwardem“ novináři své státníky „chránili“ (nepsali o nich vše, co na ně věděli, aby udržovali úctu občanů k demokratickým autoritám), v době „od Woodwarda“ je ambicí každého mladého novináře nějaké „velké zvíře“ dostat, tj. zjistit a napsat o politikovi, nejlépe prezidentovi či premiérovi něco, co ho přinutí rezignovat. Jinými slovy, „sundat“ ho.

Bob Woodward je totiž důležitější polovinou tehdy mladé novinářské dvojice Woodward–Bernstein, jejíž články ve Washington Post přinutily během aféry Watergate (1972–74) prezidenta Richarda Nixona v srpnu 1974 rezignovat.

Poté Woodward napsal osmnáct knih (některé se spoluautory), z nichž dvanáct se stalo bestsellerem číslo 1. Jeho devatenáctá Strach: Trump v Bílém domě vyjde v úterý 11. září. Je napjatě očekávaná.

Zbytečná aféra

Pětasedmdesátiletý Woodward je autoritou ve svém oboru, „děkanem“ investigativní žurnalistiky a nepřehlédnutelnou součástí amerického politicko-mediálního establishmentu. Má tradičně velice dobré kontakty; politici s ním mluví ochotně, když už pro nic jiného, tak aby se v jeho knihách objevila jejich verze událostí, nikoli ta jejich protivníků. Má zdroje lepší než většina novinářů a je dobře informován o tom, co se ve Washingtonu děje. To neznamená, že je přijímán nekriticky; za mnohá svá díla si vysloužil kritiku a byl obviněn, že si některé informace vymyslel.

Aféra Watergate začala tak, že před prezidentskými volbami 1972 se lidé pracující pro znovuzvolení prezidenta Nixona vloupali do hotelu, jenž dal aféře jméno a v němž sídlil štáb Demokratické strany, aby tam nainstalovali odposlechy; a byli při tom chyceni. Prezident vloupání nenařídil; učinili tak jeho spolupracovníci. On se však snažil vše ututlat a přitom mařil vyšetřování. Dvojice mladých reportérů postupně od krývala stopy vedoucí až do Bílého domu. Hodně jim pomáhal Woodwardův zdroj uváděný pod přezdívkou „Hluboké hrdlo“. Mnozí měli pochybnosti, zda existuje; jiní se zase domnívali, že Woodward do něj shrnul zdrojů několik. A třicet let bylo dobrým sportem hádat, kdo vlastně „Hluboké hrdlo“ byl a zda vůbec existoval.

Hádanka byla vyřešena v roce 2005, když se sám odtajnil: byl to Mark Felt, dlouholetý zástupce ředitele FBI, legendárního J. Edgara Hoovera, který byl po Hooverově smrti v roce 1973 naštvaný, že ho prezident Nixon nejmenoval novým ředitelem. A proto se mu mstil tím, že vše, co o Watergate věděl, říkal Woodwardovi. Jeden Nixonův bývalý spolupracovník, komentátor a neúspěšný kandidát na prezidenta Pat Buchanan, později poznamenal, že Washington Post dostal Pulitzerovu cenu jen za to, že Woodward přepsal, co mu Felt „vykecal.“

Na celé aféře je největší ironií to, že byla zbytečná. V roce 1972 byl Nixon populární a nad svým protikandidátem vyhrál v devětačtyřiceti z padesáti států USA, žádných štěnic u demokratů nebylo zapotřebí. Navíc vzhledem k tomu, že vloupání nenařídil, mohl hned, jak se o něm dověděl, své spolupracovníky odepsat, propustit a vše říct. Dovládl by do konce svého druhého období zřejmě jako populární prezident. Jenže zničily ho paranoie a přílišná loajalita ke svým spolupracovníkům.

Kontroverze

Woodward napsal celkově pět knih o Watergate, dvě o prezidentství Billa Clintona, čtyři o prezidentství George W. Bushe a válce v Iráku, dvě o prezidentství Baracka Obamy, jednu o Nejvyšším soudu, jednu o Pentagonu, jednu o bývalém šéfovi centrální banky Greenspanovi, jednu o herci Johnu Belushim a jednu o Reaganově řediteli CIA Billu Caseym. Kontroverzí vyvolal dost, ale zmiňme případy dva.

Kniha Závoj: tajné války CIA (r. 1987) se odvolává na Woodwardova interview s Caseym. Woodward v ní tvrdí, že když Casey umíral na rakovinu mozku, povedlo se mu dostat do jeho nemocničního pokoje na čtyřminutový poslední rozhovor a zeptat se ho, zda věděl o nelegálním financování Contras v Nikaragui, což on mu prý potvrdil.

Jednalo se o aféru Írán – Contras, v níž několik lidí v Radě národní bezpečnosti nelegálně z prodeje zbraní Íránu financovali antikomunistickou guerillu Contras v Nikaragui, o čemž prý nevěděli prezident Reagan a viceprezident Bush (starší).

Problém ale je, že historku o tom, jak se Woodward dostal do Caseyho pokoje před smrtí, popírali jeho vdova, která tam stále byla, i prezident Reagan, který ve větách, jež Caseymu připisoval Woodward, svého přítele vůbec nepoznával (Casey předtím, než se stal ředitelem CIA, byl šéfem Reaganovy prezidentské kampaně v roce 1980). Jinými slovy, tvrdili, že Woodward si historku vymyslel.

Druhá zajímavá kontroverze se odehrála v roce 2013 mezi Woodwardem a Obamovým Bílým domem. V článku na počátku roku psal o rozpočtových tahanicích a kompromisu mezi Obamou a republikánskou většinou ve Sněmovně reprezentantů, tzv. sekvestru, který představoval automatické rozpočtové škrty. Bílý dům tvrdil, že s tím nápadem přišli republikáni, Woodward zjistil, že Bílý dům. Před vydáním článku ještě zatelefonoval ekonomickému poradcovi Obamy a ten na něj podle Woodwarda půl hodiny do telefonu ječel a pak mu poslal dlouhý e-mail, v němž mu psal, že toho článku bude Woodward ještě litovat, což znělo jako výhrůžka.

Jak vidíme, Woodward svým psaním naštval administrativy republikánské i demokratické.

Preventivní protiútok

Podle zpráv v médiích má knížka Strach o Trumpovi v Bílém domě mimo jiné obsahovat informace o tom, že Trumpův kancléř John Kelly nazval prezidenta idiotem a ministr obrany James Mattis o Trumpovi řekl, že má chápání páťáka či šesťáka základky. A jeho osobní právník prý Trumpa nazval „zasraným lhářem“.

Bílý dům pochopitelně přešel do preventivního protiútoku a označil ji za „další špatnou knihu“, „vycucanou z prstu“, jež obsahuje „nic víc než vykonstruované příběhy“; Woodwarda pak za člověka s „pochybnou věrohodností“ a „operativce Demokratické strany“ vzhledem k načasování knihy před listopadové volby do Kongresu. Kelly popřel, že by Trumpa nazval idiotem a Mattis označil pasáže jeho se týkající za „vymyšlené“ a odmítl, že by se kdy o prezidentovi vyjadřoval „pohrdlivě či neuctivě“.

Kniha vyjde v úterý 11. září a není nutno pochybovat o tom, že se stane bestsellerem.

LN, 8.9.2018. Se souhlasem autora převzato z internetového deníku Neviditelný pes.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.