Kde je těžiště tvého života?

Podrobnosti

Zveřejněno 9. 5. 2012 19:48

Napsal David Floryk

Ve světě, v němž jsme denně zaplavováni množstvím informací a změn, není snadné obstát a obhájit vlastní postoje a rozhodnutí. To nám umožní pouze vnitřní kázeň a určitý řád, který vtiskneme věcem kolem nás…

Jedním z hrdinů dvacátého století byl indický vůdce Máhatmá Gándhí, který roznítil plamen nezávislosti své země. Ať už se jedná spíš o literární licenci nebo o líčení blíží realitě, na čtenáře jeho životopisů a diváky filmového ztvárnění jeho příběhu často silně působí klidný a pokojný duch, jímž se Gándhí vyznačoval.

Představme si Gándhího mezi těmi nejchudšími lidmi v indických vesnicích, kde zuří smrt a nemoci. Dotýká se jich, nabízí slova naděje, laskavě se na ně usmívá. O den později se tentýž muž nachází v palácích a vládních budovách, kde vyjednává s nejchytřejšími muži své doby. Vynořují se otázky:

jak se mu dařilo překlenout propast mezi tak rozdílnými lidmi a okolnostmi? Jak kultivoval svůj cit pro vnitřní řád, přiměřenou pokoru a základní moudrost a zdravý úsudek? Jak se vyhýbal ztrátě identity a vlastního přesvědčení, když se musel pohybovat mezi těmito obrovskými extrémy? Odkud pocházela jeho emocionální a duchovní síla? Část odpovědi se možná skrývá v Gándhího okouzlení prostou přeslicí. Zdá se, jako by přeslice byla vždy ve středu jeho života. Gándhí se prý často vracel do svého skromného příbytku, kde po indickém způsobu seděl na zemi a spřádal vlnu, z níž byly zhotoveny jeho šaty.

O co se snažil? Byla to jen součást plánu, jak zapůsobit určitým dojmem? Šlo tu o čistě politický pokus ztotožnit se s masami, jejichž oddanost měl v rukou? Myslím, že zde mohlo jít o mnohem, mnohem víc.

Zkusme se podívat na Gándhího přeslici jako na jakési těžiště jeho života. Vyrovnávala rozdíly v jeho lidské zkušenosti. Když se vrátil z významného vystoupení na veřejnosti, chvíle strávené u přeslice mohly obnovit jeho smysl pro reálný stav věcí, takže se kvůli jásotu lidu nenechal tolik oslepit pýchou. Po setkáních s králi a vládními představiteli nebyl při práci s přeslicí v takovém pokušení oddávat se povýšeneckým myšlenkám a představám.

Přeslice Gándhímu vždy připomínala, kým je a co znamenají praktické věci v obyčejném životě. Díky této pravidelné činnosti snad přece jen o něco lépe odolával všem vlivům svého veřejného života, které se snažily zkreslit jeho vnímání sebe sama.

Gándhí jistě nebyl křesťanem, ale to, jak se stále vracel ke své staré přeslici, je nezbytným poučením pro každého zdravého křesťana. Ukazuje nám totiž, co by měl dělat každý člověk, který chce působit ve veřejném životě, aniž by se nechal vtlačit do jeho formy. Mnohdy se snažíme být několika lidmi najednou, aniž bychom se plně podřídili jedinému, hlavnímu Životu v nás. I my potřebujeme svou vlastní „zkušenost s přeslicí“.

Potřebujeme se vracet do Středu. Dělat si pořádek v soukromém světě a obnovovat tak jeho pevnost a životnost. Otázka ovšem zní: Opravdu chceme mít ve svém vnitřním, soukromém životě pořádek? Stojíme o to?

Je-li pravda, že činy mluví hlasitěji než slova, zdálo by se, že průměrný člověk nepovažuje uspořádaný soukromý, vnitřní svět, svět své duše, za hlavní prioritu. Jako bychom výkonnost hledali v neustálé aktivitě, v horečném plánování, hromadění majetku či v účasti na nejrůznějších aktivitách, konferencích, přednáškách. Stručně řečeno, pořádek ve vnitřním světě se snažíme nastolit pomocí aktivity ve vnějším světě. To je ale pravý opak toho, co nás učí například Bible, co nám ukázali velcí světci minulosti a o čem nás znovu a znovu přesvědčuje naše vlastní neutěšená zkušenost.

Jeden z mých blízkých přátel rád pozoruje hvězdy. Čas od času stráví večer v otevřené krajině, kde dalekohledem sleduje setmělou oblohu. Aby se však vyhnul rušivému světlu, musí odjet pryč z města. Jakmile nechá město za sebou, otevře se mu mnohem jasnější obraz oblohy.

Jak se můžeme vyhnout a ubránit rušivým vlivům a vpádům do svého soukromého světa? Jak je vybalancovat? Tato otázka zůstává v příliš mnoha životech nezodpovězená, a to bývá nebezpečné. Příliš často si na ni nedokáží odpovědět ani lidé stojící v čele velkých organizací, institucí, politiky či

církve. Odpověď na ní je prostá – nikoli však snadná. Do prostoru vnitřního světa vstoupíme jen tehdy, když nahlédneme, že to je činnost důležitější než všechno ostatní, co děláme, když jí věnujeme čas, když se k ní budeme stále znovu vracet, jako Gándhí ke své přeslici.

Všichni potřebujeme takovou osobní zkušenost „u přeslice“, kde všechno nabývá pravých rozměrů a skutečné hodnoty. Bez tohoto pravidelného zastavení se „ve středu“ našeho soukromého světa budeme stěží schopni ve vnějším světě obstát a vhodně a smysluplně jej ovlivňovat.

Vracejte se ke své přeslici. Uchylujte se do tichého středu svého života. Jen tak je možné uspořádat mysl podle skutečných priorit a naladit ji tak, aby mohla objevovat krásu stvoření, obživit a posílit ducha a nalézt klid potřebný k opravdovému odpočinku. Po zkušenosti s přeslicí máme menší sklon dávat falešné sliby a podléhat svodům těch, kdo se chtějí zmocnit naší duše. Toto vše a ještě více se uvádí do pohybu, když si nejprve uděláme pořádek v soukromém životě, ve své duši.

Podle knihy Gordona MacDonalda: Uspořádej svůj svět, Návrat domů, Praha 2003, zpracoval – df