G. K. Chesterton jako vzor pro evangelizaci?

„Chesterton je vzorem evangelisty,“ možná trošku překvapivě tvrdí ve své nové chestertonovské knize Dale Ahlquist, předseda American Chesterton society.
Chesterton, významný spisovatel 20. století a křesťanský konvertita je vzorem pro radostnou evangelizaci a může pomoci sjednotit roztříštěný moderní pohled na svět, píše Ahlquist a pokračuje: „Jeho křesťanská láska nikdy nebyla v rozporu s pravdou, o níž byl přesvědčen. Vždycky dokázal obojí spojit dohromady.“

Číst dál...

Žije-li člověk dosti dlouho, všechno se vrací

Sociologie nebyla - na rozdíl od politologie, ekonomie či historie - nikdy předmětem mého zájmu. Když se tedy ke mně Bergerova kniha dostala, nijak nadšený jsem nebyl. A přiznám se, že ani první stránky mě nikterak hluboce nezaujaly. Jsem však rád, že jsem knihu neodložil. Postupně se mi začala jevit jako zrcadlo něčeho, co bych nazval ideologickou proměnou světa.

Číst dál...

Kvaš doby

Nový, již sedmý dokumentární snímek „Karel Vaš – Vrahem z povolání“ historika Pavla Palečka je hozenou rukavicí mnoha českým televizním dokumentaristům. Zejmena těm, které produkuje "veřejněprávní" Česká televize dnes již masově. Srovnání závažnosti problematiky s "problematikou" televizních sérií typu 13. komnata či GEN, ale v tomto ohledu také s desítkami či stovkami snadno tvořených tirád z produkce televizních zaměstnanců a jejich "nejbližších", je i není na místě.

Číst dál...

Čtyři setkání s Miroslavem Tichým

Jeho jméno jsem poprvé uslyšel v rozjitřených časech po roce 1989 v předsálí budovy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, tehdejšího sídla České národní rady. Poslanci zvolení do zákonodárného sboru ČNR se snažili v tehdejší euforii co nejvíce otevřít tehdy novou demokratickou politickou generaci veřejnosti a kultuře. Jedním z počinů bylo otevření prostor před sněmovním sálem pro pořádání výstav umělců, kterým předchozí despotický režim mnoho prostoru nedával ani v podstatně skromnějších prostorech mimo Hlavní město nebo velká kulturní zařízení.

Číst dál...

Bílé noci Menachema Begina

Menachem Begin, svého času předseda vlády Izraele a spolunositel Nobelovy ceny míru, narozený na území tehdejšího Polska, se v roce 1940, následkem okupace pobaltských států Sovětským svazem, ocitl v sovětském zajetí a po krátkém vyšetřování byl bez soudu poslán na osm let nucených pracích v gulagu. Po letech o tom zveřejnil knížku "Bílé noci". V době, kdy se knížka poprvé objevila, existovaly jisté pochybnosti, zda si skutečně mohl dovolit být vůči svému vyšetřovateli v otázkách sionismu tak otevřený, jak popisuje, ale archivy NKVD [dobový název sovětské tajné policie], zpřístupněné po skončení studené války, potvrdily jeho verzi událostí. Beginovy vzpomínky na "jeho" gulag se liší od ostatních podobných děl v tom, že Begin se nespokojil s pouhým popisem událostí kolem něj, ale chtěl se také dobrat toho, odkud to zlo kolem něj pramení a tak jeho paměti obsahují sondy do podstaty lidského jednání a poměrně dost časté komentáře o všeobecném charakteru sovětského státního systému. A protože ten systém panoval skoro půl století i u nás, je knížka přínosem k pochopení i našich nedávných dějin. "Bílé noci" vyšly v roce 1957 v hebrejštině, anglický překlad trval 20 let a na český stále ještě čekáme; neexistuje dokonce ani v samizdatu. Docela si přeji, aby se té dobré knížky někdo ujal - rozhodně stojí za to. (Vybral jsem z ní pár úryvků z kapitoly, vztahující se k bolševické revoluci, jejíž 95. výročí si alespoň někteří z nás před pár dny připomněli.)

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.