Kvaš doby

Nový, již sedmý dokumentární snímek „Karel Vaš – Vrahem z povolání“ historika Pavla Palečka je hozenou rukavicí mnoha českým televizním dokumentaristům. Zejmena těm, které produkuje "veřejněprávní" Česká televize dnes již masově. Srovnání závažnosti problematiky s "problematikou" televizních sérií typu 13. komnata či GEN, ale v tomto ohledu také s desítkami či stovkami snadno tvořených tirád z produkce televizních zaměstnanců a jejich "nejbližších", je i není na místě.

Číst dál...

Čtyři setkání s Miroslavem Tichým

Jeho jméno jsem poprvé uslyšel v rozjitřených časech po roce 1989 v předsálí budovy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, tehdejšího sídla České národní rady. Poslanci zvolení do zákonodárného sboru ČNR se snažili v tehdejší euforii co nejvíce otevřít tehdy novou demokratickou politickou generaci veřejnosti a kultuře. Jedním z počinů bylo otevření prostor před sněmovním sálem pro pořádání výstav umělců, kterým předchozí despotický režim mnoho prostoru nedával ani v podstatně skromnějších prostorech mimo Hlavní město nebo velká kulturní zařízení.

Číst dál...

Bílé noci Menachema Begina

Menachem Begin, svého času předseda vlády Izraele a spolunositel Nobelovy ceny míru, narozený na území tehdejšího Polska, se v roce 1940, následkem okupace pobaltských států Sovětským svazem, ocitl v sovětském zajetí a po krátkém vyšetřování byl bez soudu poslán na osm let nucených pracích v gulagu. Po letech o tom zveřejnil knížku "Bílé noci". V době, kdy se knížka poprvé objevila, existovaly jisté pochybnosti, zda si skutečně mohl dovolit být vůči svému vyšetřovateli v otázkách sionismu tak otevřený, jak popisuje, ale archivy NKVD [dobový název sovětské tajné policie], zpřístupněné po skončení studené války, potvrdily jeho verzi událostí. Beginovy vzpomínky na "jeho" gulag se liší od ostatních podobných děl v tom, že Begin se nespokojil s pouhým popisem událostí kolem něj, ale chtěl se také dobrat toho, odkud to zlo kolem něj pramení a tak jeho paměti obsahují sondy do podstaty lidského jednání a poměrně dost časté komentáře o všeobecném charakteru sovětského státního systému. A protože ten systém panoval skoro půl století i u nás, je knížka přínosem k pochopení i našich nedávných dějin. "Bílé noci" vyšly v roce 1957 v hebrejštině, anglický překlad trval 20 let a na český stále ještě čekáme; neexistuje dokonce ani v samizdatu. Docela si přeji, aby se té dobré knížky někdo ujal - rozhodně stojí za to. (Vybral jsem z ní pár úryvků z kapitoly, vztahující se k bolševické revoluci, jejíž 95. výročí si alespoň někteří z nás před pár dny připomněli.)

Číst dál...

„Když mluvil o stromu, který viděl ráno cestou do školy, divil jsem se zahanbeně, proč jsem sám tak slepý…“

Narazil jsem na internetu vzpomínku pozoruhodného současného křesťanského autora Johna Pipera na jednoho z jeho dávných učitelů. Clyde Samuel Kilby (1902 – 1986) byl v 70. letech Piperovým profesorem anglické literatury na Wheaton College v Illinois (USA).

„Otevřel mi oči, abych viděl víc života, než jsem vůbec považoval za možné kdy vidět“, vzpomíná Piper. „Když mluvil o stromu, který viděl dnes ráno cestou do školy, divil jsem se zahanbeně, proč jsem sám po celý život tak slepý…“

„Přestaňte hledat duševní zdraví v zrcadle psychoanalýzy“, prosil nás tehdy, „ale raději se napájejte ze zdrojů, které Bůh ukryl ve svém stvoření“. Kilby nebyl nikterak naivní. Věděl o hříchu. Věděl o nutnosti vykoupení. Ale on by byl řekl, že Kristus vykoupil nejen naše srdce, ale koupil nám také nové oči. Prosil nás, abychom přestali být slepí – abychom se dali pohnout k údivu skrytou slávou obyčejných věcí.

Jednu svou nezapomenutelnou přednášku Kilby zakončil soupisem deseti kroků, deseti rozhodnutí, pro uchování mentálního a duševního zdraví. Zde jsou alespoň některé z nich:

Nejméně jednou za den se podívám na oblohu s vědomím, že spolu s celou planetou cestuji prostorem, obklopen podivuhodnými a nádhernými věcmi nade mnou a okolo mne.

Místo dnes obvyklé domněnky o bezduchých a nekonečných evolučních změnách, ke kterým nelze nic přidat ani ubrat, já předpokládám, že vesmír řídí Inteligence, která, jak říká Aristoteles, vyžaduje začátek, střed a konec. Toto vědomí mne chrání před cynismem, který vyjádřil před svou smrtí Bertrand Russell: „Kolem je tma, a když umřu, bude tma i uvnitř. Neexistuje žádná krása, žádná velikost. Jen trivialita na chvíli, a pak nic.“

Dám pozor, abych nepropadal pocitu, že tento den, nebo kterýkoliv jiný, je pouze další nekonečné čtyřiadvacetihodinové plahočení bez jasného cíle. Každý den je jedinečná událost. Může být naplněný, budu-li chtít, spoustou cenných příležitostí. Ano, potíže a bolesti života jsou zcela reálným trápením, ale stejně tak to mohou být příčky na žebříku k morální a duchovní dospělosti.

Nebudu převracet svůj život v tenkou rovnou přímku, která upřednostňuje abstrakci před skutečným životem. Život není jen černobílý s pravými úhly.

Nebudu snižovat svou vlastní jedinečnost tím, že bych záviděl ostatním. Přestanu se vrtat v sobě samém, abych objevil, do jaké psychologické či sociální kategorie bych mohl či měl patřit. Někdy je potřeba prostě zapomenout na sebe a dělat dál svou práci.

Otevřu své oči a uši. Jednou za den se prostě podívám na strom, květinu, mrak, nebo nějakého člověka – a to ne, abych se ptal, kdo a co a proč jsou, ale jen se radoval z toho, že jsou. Prostě jim dovolím obyčejně být a nechám jim (řečeno s C. S. Lewisem) jejich vlastní tajemství „božské, magické, děsivé a extatické" existence.

Čas od času se rozpomenu na svěží pohled na svět, který jsem měl v dětství a pokusím se alespoň na chvíli, být (slovy Lewise Carrolla), "dítětem čistého bezmračného pohledu a snících očí plných údivu“.

Dám na dobrou radu a pravidelně se budu obracet k tak podnětným věcem, jako je dobrá literatury a dobrá hudba. Budu však přitom spolu s C. S. Lewisem dávat přednost starým knihám a nadčasové hudbě.

Nedovolím ďábelskému náporu tohoto století vysát veškerou mou energii, ale raději se soustředím na jedinečnost každé chvíle. Budu se snažit žít v každé chvíli dobře právě proto, že jediný čas, který mám, je právě teď.

I kdyby se ukázalo, že se mýlím, sázím celý svůj život na předpoklad, že tento svět není beze smyslu, že není hloupý, že není uveden do provozu šíleným stvořitelem a poté opuštěn, ale že i dnes, právě dnes, má být a bude přidán nějaký mistrný tah štětcem na veliké kosmické plátno bytí. V příhodný čas tomu všemu jistě porozumím, s radostí z toho mistrovského díla velkého architekta, který si sám říká Alfa i Omega.

Podle „10 Resolutions for Mental Health“ na www.desiringgod.org volně zpracoval – df-

Mýtus "A přece se točí"

Dokud není v přírodních experimentálních vědách příslušná teorie podpořena výsledky pokusů a pozorování, lze o ní hovořit nanejvýš jako o hypotéze. Ve sporu „Galileo vs. katolická církev“ to byla právě církev (resp. její hierarchie), kdo hájil tuto zcela přirozenou a i dnes obecně vědecky uznávanou zásadu. No řekli byste to?

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.