Golicyna číst asi nebudu

Podrobnosti

Zveřejněno 27. 8. 2014 0:05

Napsal Josef Potoček

Ad Václav Komora: Čtěte Golicyna, tam to všechno bylo

„V okamžiku, kdy začal Západ podporovat perestrojku, prohrál studenou válku,“ cituje Václav Komora z knihy Anatolije Golicyna Perestrojkový podvod. Tomu tedy nějak nerozumím. Co vidíme, když se podíváme z hlediska Ruska na situaci v evropském prostoru začátkem 90. let? Rozpadlý Sovětský svaz (ztracené Pobaltí, Ukrajinu, atd.), ztrátu všech středoevropských satelitů, odchod ruských vojsk z Československa, zánik Varšavské smlouvy, sjednocené Německo… Pokud má takto vypadat podle Golicyna „závěrečná fáze dlouhodobé strategie mezinárodního komunismu“, pak není divu, že v Americe jeho memoranda nikdo nechtěl číst.

Dovolím si nabídnout trochu jiný pohled. Pro lety do vesmíru se využívají tzv. startovací okna, potřebná k tomu, aby mise byla úspěšná. Nějak podobně to někdy bývá i v dějinách. Tak např. po 2. světové válce se otevřelo jedinečné historické okno pro vznik státu Izrael, které Židé také využili. Stejného rázu bylo jedinečné období kolem roku 1989. Oxfordský historik Timothy Garton Ash nazval svoje pohledy do „nové“ východní Evropy, „k nepoznání změněné magickým rokem 1989“, příznačně Rok zázraků ´89. Jinou věcí je, jak jednotlivé státy s touto jedinečnou příležitostí svých dějin naložily, a věcí opět jinou, jaký vývoj nakonec převážil v Rusku, kterému se Západ, zejména USA (a také Německo velkými finančními injekcemi), snažil napomoci směrem ke standardní demokracii. Dnes je ovšem jasné, že všechna tato snaha vyzněla naprázdno, že Rusové svoji šanci promarnili. Resp., že po chaotické éře Borise Jelcina se nakonec prosadili ti (čekající trpělivě na svou příležitost a reprezentovaní právě Putinem), kteří rozpad Sovětského svazu se všemi geopolitickými důsledky považovali za národní katastrofu. Naštěstí jsme svoji příležitost dokázali využít i my a z jejich přímého vlivu v té době unikli.

Vidět za takovým vývojem skrytou, rafinovanou komunistickou strategii, to už vyžaduje opravdu silnou fantazii. Spíše než na komunismus navazuje Putin na osvědčené tradice carismu, který se kryl – jako Putin dnes – ideologií pravoslavné církve, jehož pravou podstatou byl ale velmocenský imperialismus. Národy, které prožily jeho komunistickou verzi na vlastní kůži, se dívaly (alespoň ta jejich část, která si zachovala trochu paměti a zdravého rozumu) na možnosti obrody Ruska se značnými pochybnostmi (ano, v tomto ohledu byl Západ, který neměl naši historickou zkušenost, asi dost naivní). Po anexi Krymu ale vědí i ti největší optimisté, jaký je skutečný stav věci. Že nějaké Budapešťské memorandum, resp. další mezinárodní smlouvy a závazky – to jsou pro Putina jen písmenka na papíře. A že podle toho je nutné se vůči Rusku chovat: Ukázat sílu – neboť ono ničemu jinému nerozumí – a dostat ho do co největší mezinárodní izolace. Takže závěrem: perestrojkový podvod jako nanejvýš rafinovaná etapa na cestě ruského komunismu ke světovládě? Pan Golicyn to jistě myslel dobře, podstata věci ale bude daleko prostší. Ovšem pozor: nanejvýš nebezpečné je Rusko i bez toho. Doufejme jen, že teď, po Krymu a Ukrajině, to Západ jasně pochopil a nebude opakovat chyby z doby před osmdesáti lety. Vyburcovat by ho neměly nějaké pochybné konspirativní teorie, nýbrž srozumitelné dění současné doby samo.