Vladimír Palko nezvládl premisy, ani závěry

Podrobnosti

Zveřejněno 6. 10. 2014 23:20

Napsal Roman Joch

Vladimír Palko se nemusí bát, v Konzervativních listech jej nikdo, ani já, za putinovce považovat nebude. Ve svém článku Západ nezvládol svoje víťaztsvo nad komunizmom však vychází z mylných premis a dostává se k mylným závěrům.

(1) „Západ / USA chtějí Ukrajinu vtáhnout či zatáhnout do NATO.“

To Palko opakuje ve svém článku několikrát; a přitom je to naprostá nepravda. Je to ústřední, klíčová premisa Palkova článku, a je fatálně mylná. Nepřekvapí pak, že všechny závěry, které z ní vyvozuje (ať už logicky správně či ne), jsou bezcenné.

Reálná šance, že Ukrajina a Gruzie by se členy NATO stát mohly, existovala jen do summitu NATO v dubnu 2008 v Bukurešti. Tehdy přejetí obou zemí do NATO navrhovaly jak tehdejší americká vláda, tak např. i Polsko a další, ale jiné země (především Francie a Německo) byly proti a tak pozvání do NATO zablokovaly. Sice aby Ukrajina a Gruzie nebyly smutné, byly tam v závěrech ty diplomatické řeči, že časem se členy NATO stanou, což ale diplomaticky řečeno znamená – jak se říká na Slovensku – „na svätého Dindi a to nie je nikdy!“.

Nedostaly žádný harmonogram, žádný action plan, žádnou road-map. Naopak, na pražském summitu NATO v roce 2002 bylo pozváno Slovensko a šest dalších zemí – a o dva roky už byly členy aliance.

Takže po summitu NATO v roce 2008 už nikdy reálně členství Ukrajiny a Gruzie v NATO ve hře nebylo; není dodnes; většina zemí NATO je proti (pro jsou asi tak země čtyři a není nutné uvádět, které); proti je i současná vláda USA; a k zablokování jejich přijetí do NATO stačí hlas jediné členské země aliance ze 29 současných (jak se stalo, když se v roce 2009 přijímaly Chorvatsko a Albánie, a měla se přijmout i Makedonie a každý s tím počítal, leč nakonec ji zablokovalo Řecko z ješitných důvodů).

Tímto způsobem summit NATO v Bukurešti v dubnu 2008 četl i Putin: Ukrajina i Gruzie jsou k rozebrání, tak se jal Gruzii porcovat ještě v srpnu téhož roku a Ukrajinu letos na jaře.

„Napriek tomu Amerika chce Ukrajinu v NATO“ – v jaké paralelní Galaxii Palko žije? To jakože tato americký vláda Baracka Obamy chce rozšiřování NATO? Pokud si to Palko myslí, pak je to úžasné analytické selhání a kognitivní disociace od reality z jeho strany. Obama vůbec nechce rozšiřovat závazky USA ve světě, naopak chce vycouvat z těch závazků stávajících. Kdyby byl v roce 2002 prezidentem USA on, tak ani Slovensko by se nestalo členem NATO.

Jinými slovy, základní premisa Palkovy úvahy je naprosto nepravdivá, nereflektuje realitu po roce 2008 a tudíž závěry z ní vyvozené jsou neplatné.

(2) Sevastopol, atd.

„Koncom roka 1991 skončil rozhodnutím prezidentov Ruska, Bieloruska a Ukrajiny Sovietsky zväz a vzniklo Spoločenstvo nezávislých štátov; vo chvíli, keď história uháňala, nebolo kedy riešiť absurdnosti, ktoré tým vznikali...“ – jako např., že Sevastopol a Krym se octli na ukrajinském území.

„Keď história uháňala...“ – to je velice podivný argument pro násilnou změnu hranic, velice „kavlírský“... „Když historie uháněla“ byly sice domluveny nějaké hranice, které jsme i my uznali, ale teď je už neuznáváme a změníme silou. Proč? Protože „tehdy historie uháněla...“ Takže když se o půlnoci ze Silvestra 1992 na Nový rok 1993 rozdělovalo Československo, „historie uháněla“.

Slovensko-maďarská hranice nebyla nikdy předtím v historii nikým garantovaná; byla mezinárodně garantovaná vždy jen československo-maďarská hranice. A když někdy předtím existovalo něco jako slovenský štát (1939-44/45), jeho slovensko-maďarská hranice nebyla ta dnešní, ale byla o hodně desítek kilometrů posunuta na sever v slovenský neprospěch a v maďarský prospěch! Takže o půlnoci z 31.12.1992 na 1.1.1993 „historie uháněla“ a to je tudíž nyní legitimní důvod proto, aby dnes Viktor Orbán zpochybnil současnou slovensko-maďarskou hranici coby nelegitimní a začal vojenskou silou zabírat to území na jižním Slovensku, na němž má maďarské etnikum převahu nad slovenským? Sorry, ale to je logická implikace toho pochybného Palkova argumentu, že prý „historie uháněla“.

Ale navíc, ona tehdy ve skutečnosti vůbec neuháněla, ale vlekla se! Rozpad SSSR v hranicích svazových republik byl domluven v prosinci 1991 a Budapešťské memorandum, v němž Rusko (a USA a Británie) garantovaly hranice Ukrajiny a její územní integritu (výměnou za to, že se vzdá svých jaderných zbraní – byla tehdy třetí největší světovou mocností), bylo podepsáno v prosinci 1994! Rusko mělo tedy 3 (slovy tři) roky na to, aby se rozmyslelo. Takže historie zase až tak neuháněla.

A jak v prosinci 1991, tak v prosinci 1994, tak až do jara 2014, kdy „maskirovkou“ na Krymu Putin postavil svět před hotovou věc, Rusko nikdy žádné územní nároky vůči Ukrajině nevzneslo.

A co Sevastopol? Přeci jak i Palko uznává, Ukrajina pokaždé smluvně potvrdila právo Rusů na námořní vojenskou základnu: nejdřív na prvních 25 let nezávislého ukrajinského státu, pak na dalších 30 let (dohromady 55 let), takže před ruskou okupací Krymu mělo Rusko právo na svou základnu v Sevastopolu minimálně do roku 2047.

Že při obraně Sevastopolu bylo v historii prolito hodně ruské krve? Opět, co je to za argument? Při obraně Malty a Suezu (v bitvách u Tobrúku i El-Alamejnu) a Singapuru a Hong Kongu bylo v Druhé světové válce prolito taky hodně britské krve; znamená to snad, že proto má Británie nyní právo je vojensky obsadit? A pevnosti Komárno či Nové Zámky byly taky v maďarské historii velice důležité... A při jejich obraně před Turky bylo prolito hodně maďarské krve…

(3) „Falešná hra Západu“

„Keď raz Ukrajina chce ísť na Západ, tak Rusko jej nesmie brániť. Lenže v tomto Západ hrá falošne. Jednak si členstvo Ukrajiny v NATO neželá podľa prieskumov ani väčšina Európanov, ani väčšina Ukrajincov.“ – Jak rychle a falešně ale Palko zaměnil Západ za NATO! Přece účast Ukrajiny v NATO nebyla (od dubna 2008) nikdy ve hře; všechny ty problémy na Ukrajině začaly nečekaným odstoupením Janukovyče od asociační dohody s EU (nikoli s NATO, ale s EU) před jejím summitem ve Vilniusu v listopadu 2013!

Či vlastně ještě předtím. Mnozí mohou mít dojem, že trable Ukrajiny začaly Majdanem. To je však omyl. Ty trable začaly mnohem dřív. Před summitem EU ve Vilniusu existoval konsensus: Ukrajina nevstoupí do NATO, ale podepíše asociační dohodu s EU, která usnadní Ukrajincům obchodování a cestování v EU (dohoda samotná však není žádnou garancí členství v EU). Jinými slovy, Ukrajina zůstane neutrální zemí, jakýmsi mostem, mezi Západem (EU) a Východem (Ruskem). Tento konsensus naboural, až k jeho zhroucení, Putin. Rok a půl před Vilniusem, tedy od jara 2012, pracoval na tom, aby Ukrajina nebyla neutrální zemí mezi Západem a Východem, ale aby ji celou přetáhl k sobě, na Východ, do Euroasijské unie (EAU). Rok a půl vedl skrytou ekonomickou válku proti Ukrajině a deptal její podniky. Pak v listopadu přišel s „velkorysou“ nabídkou, jakým nelze odolat: slíbil peníze, půjčky, obojí velice štědré. Výměnou za tu „maličkost“, že Ukrajina zruší svou asociační dohodu s EU.

Janukovyč neodolal a kývl na to. Asociační dohodu zrušil. To obyvatelé západní Ukrajiny nevydrželi a vybouchli. Jim to připadalo jako vzdání se všech nadějí na slušný život, jaký vidí v Polsku, Česku – i na Slovensku, kde žije Vladimír Palko – a jako odsunutí někam do asijských stepí. Proto Majdan.

To je však příběh před listopadem 2013, o kterém Palko nepíše. A není zřejmé, zda o něm vůbec ví. Takže celé to nezačalo tím, že by Západ chtěl východní Ukrajině diktovat z Washingtonu či Bruselu. Západ respektoval neutrální pozici Ukrajiny mezi sebou a Ruskem; vztahy východní Ukrajiny k Rusku a západní Ukrajiny k EU. Ale až ruský pokus zatáhnout celou Ukrajinu na východ a diktovat i západní Ukrajině z Moskvy vedl k onomu výbuchu a dnešní situaci. Pokus Moskvy o power-grab na Ukrajině a nerespektování její neutrality.

Halič, Spiš, Bukovina, Šariš...

V tom se Putin přepočítal. Lidé v Haliči a v Bukovině by to nikdy neakceptovali. Oni byli vždy součástí Západu, západní civilizace – neméně než lidé na Spiši, v Šariši – či v Petržalce. A mnozí z nich dnes mají mnohem silnější západní cítění, než má například premiér Palkovy země Róbert Fico, nebo jeho bývalý stranický předseda Ján Čarnogurský.

Palko má pravdu, že „Západ po roku 1989 nezvládol svoje víťazstvo nad komunizmom a jeho elitám v dôležitých kauzách uniká realita. Iste to bude téma mnohých diskusií.“ Škoda jen, že v důsledku svých mylných premis a tudíž i pomýlených závěrů svým článkem k této diskusi smysluplně nepřispěl.