Obsah

Václav Žák, ležící, spící

O Ing. Václavu Žákovi, kdysi místopředsedovi České národní rady a českém levicově-liberálním publicistovi, jsme už v KONZERVATIVNÍCH LISTECH psali coby o „člověku zvláštního ražení“ (což je, jak trefně připomněl Čestmír Hofhanzl, původně výrok Felixe Edmundoviče Dzeržinského).

Žák před Vánocemi v Právu uveřejnil delší esej pod názevem Byzantské útroby o chybách a omylech americké zahraniční politiky pod vlivem těch strašných „neokonzervativců“. Budiž mi prominuto, že se nebudu věnovat bodům eseje všem, ale jen některým.

Pomiňme takové Žákovy omyly či nepřesnosti, jako že údajně neokonzervativce zklamal Reagan (opak je pravdou), nebo že prý neokonzervativci byli i Bushův ministr obrany Rumsfeld nebo viceprezident Cheney. Ani jedno není pravdou; Rumsfeld začínal jako kongresman z levého křídla Republikánské strany, pak sloužil v centristické vládě prezidenta Forda (již zprava kritizoval Reagan); Cheney byl konzervativní kongresman v 80. letech 20. století, pak ministr obrany ve vládě Bushe staršího, která se po první válce v Zálivu v roce 1991 rozhodla Saddáma Husajna v Iráku nesvrhnout, jak to tehdy naopak požadovali neokonzervativci; to Cheney dodnes považuje za největší omyl svého života. Proč, to samozřejmě Žák neuvádí – proč klasický realistický konzervativec Cheney usoudil, že on se tehdy mýlil a tehdejší neokonzervativci měli pravdu…

Na Žákově eseji je dosti iritující, že nemá tu velkorysost přenechat konzervativcům definování toho, co je konzervatismus. Čiší z něj, nekonzervativce, impertinentní snaha poučovat konzervativce, co to vlastně konzervatismus je (dokonce jim vlastní pojetí konzervatismu vnutit; kdybychom však přeochotně byli „konzervativci“ jako Žák, pak to rovnou můžeme „zabalit“; pro levici i Žáka bychom už pak vůbec nebyli politicky nebezpeční, nýbrž naopak impotentní a vykastrovaní). Z nás nikdo taky nedefinuje levici, jaká by měla být, jakou bychom si přáli, aby byla. To necháváme na Žákovi a ostatních; a je skutečně něčím neakceptovatelným požadovat, aby laskavě stejné ohledy brala ona na nás?

Příklad? Žák píše: „Tradiční konzervativní politika vyvažování zájmů a aktivistická politika výroby demokracií vojenskou silou jsou neslučitelné.“ Proč buď anebo? Proč předem omezovat vějíř možností, jež máme k dispozici? V některých situacích a případech je správné vyvažování zájmů (např. Japonsko + Jižní Korea + Tchaj-wan + Filipíny + Singapur + Indie versus Čína), v jiných „výroba demokracie vojenskou silou“ (západní Německo, Itálie a Japonsko v a po roce 1945, Grenada 1983, atd.) Chybou Bushe nebylo samotné šíření demokracie silou, ale pokus o její šíření tam, kde vůbec neměla šanci (v arabském islámském světě; kdyby byl chytrý, tam by vyvážel monarchii jordánského či marockého typu).

A nyní k jádru tohoto článku. Ke třem Žákovým tezím, které považuji za zhoubné a zároveň relevantní pro dnešní dobu (tudíž nikoli k jeho názorům, co jinak se mělo stát v roce 1990, které ostatně nikoho nezajímají).

Za prvé. O neokonzervativcích – a vlastně o všech konzervativcích – Žák píše: „Jejich vidění světa bylo manichejské: jako v černobílém filmu se v něm srážely síly dobra a zla. Vzhledem k tomu, že v takovém světě je dělba rolí mezi dobro a zlo daná a neměnná, je důležité neváhat použít pro prosazení dobra sílu.“

To je desinterpretace. My se nedomníváme, že svět je černo-bílý, nýbrž víme, že je černo-šedý. Jinými slovy, v nedokonalém světě nedokonalých, padlých lidských bytostí neexistuje alternativa bílá, ale bohužel existuje alternativa černá, tj. démonická a satanská. My jsme různé odstíny šedé, ale to by nás nemělo vést k popírání či relativizaci existence alternativy černé, jak to dělá relativistická levice. Ta v důsledku svého relativismu tváří v tvář alternativě černé sklouzává k pasivitě, což v praxi pro černou alternativu garantuje triumf. My víme, že šedá, jakkoli nedokonalá, je lepší než černá a proto máme vůli triumfu černé alternativy zabránit. Žák to považuje za „černo-bílé vidění světa“, my za morální realismus.

Za druhé. O plánovaném třetím pilíři protiraketové obrany ve střední Evropě, který Obamova vláda v září 2009 zařízla: „Jenže pokud by se Spojeným státům podařilo vytvořit celosvětovou síť radarů a antiraket, kam měl patřit i brdský radar, mohly by preventivním úderem zasadit zastaralým raketovým silám Ruska takový úder, že by se ruská odveta už dala za pomocí raketového štítu odvrátit, čímž by se vojenská rovnováha ve světě skutečně jednoznačně vychýlila ve prospěch Spojených států. Článek s touto úvahou se objevil v březnu 2006 v časopise Foreign Affairs.“

To je jako od Petra Hájka a naprosto nehodné Václava Žáka. Je to blábol. Protiraketová obrana je schopna zastavit maximálně desítky raket, nikoli jejich tisícovky, jak jich má Rusko. Ten článek ve Foreign Affairs skutečně vyšel, a napsal jej jeden bláznivý americký levicový profesor, který si myslel, že Bush připravoval kolosální mega-vraždu; útok tisícovkami amerických jaderných raket na tisícovku ruských jaderných sil. Proč by to proboha dělal? (Mimochodem, v letech 1945-49 měly USA jaderný monopol a klidně mohly Stalinovu SSSR zasadit jaderný úder bez jakéhokoli strachu ze sovětské odplaty či alespoň její možnosti. Neudělaly to.) Navíc dolet raket z USA do SSSR (a opačně) trvá 20-30 minut (podle toho, odkud kam), což je dostatečný čas na zachycení masivního raketového úderu na radarech a odpálení raket vlastních. Jinými slovy, ten scénář, který naznačoval onen idiot, je naprosto nerealistický; i kdyby Američané skutečně chtěli podniknout jaderný mega-úder proti Rusku, žádné ruské rakety by na zemi nezničili; v momentu dopadu amerických raket by ty ruské rakety už byly ve vzduchu a mířily k americkým městům. Prostě jednalo by se o vzájemně zaručené zničení.

Nevěřím tomu, že matematik a programátor Ing. Václav Žák si toto neuvědomuje a toto neví. Je tudíž pro něj jiné vysvětlení: jest člověkem zvláštního ražení…

Mimochodem, Obama udělal to, co si Žák přál. Žádná protiraketová obrana v Evropě není. Pokud by byla, jak byla plánovaná, byla by funkční od letošního roku, 2015. V letošním roku, 2015, Írán získal vícestupňové rakety schopné doletět do jakéhokoli města Evropy. Celá Evropa je nyní v dostřelu íránských raket. Obama a Žák mohou být šťastni…

Nakonec a za třetí, Žák píše: „Za odcizením Ruska nestojí Obamova slabost, ale spíš Putinova nevíra, že se s výměnou americké administrativy unilateralismus nevrátí. Ostatně ani Obama se z nekonzervativní (sic! – mělo být zřejmě neokonzervativní – pozn. RJ) logiky nedokázal zcela vymanit.“

Tomu nevěří ani Žák samotný; proto to tak křečovitě zdůrazňuje. Stačí si položit následující otázku: Pustil by se Putin do ukrajinského dobrodružství, kdyby se americký prezident nejmenoval Barack Hussain Obama, nýbrž Richard Bruce Cheney nebo John Sidney McCain? Ta otázka zodpovídá samu sebe.

Je pozoruhodné, jak si Žák „vyřizuje účty“ s Bushovou administrativou, leč totálně pomíjí bezpečnostní problémy současné Evropy, především ukrajinskou krizi. Bushova vláda mohla v Iráku udělat spoustu chyb – a taky udělala – a můžeme donekonečna diskutovat o tom, co bylo chybou a co dobrým nápadem špatně realizovaným. Ale ať už tak či onak, na naši bezpečnost, bezpečnost střední Evropy, to nemělo a nemá téměř žádný dopad. Putinovo počínání na Ukrajině, a jak na ně (ne)reaguje Obama, však ano. O tom však Žák nepíše, nýbrž mlčí. Inu, člověk „zvláštního ražení“.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.