Obsah

Facebookový chálifát

 

 

 

Legie sociálních médií v arabském světě jsou miláčky západních liberálů. Jsou ovšem v područí islamistů, kteří za celých čtrnáct století nepřišli s ničím novým.

Tak, jak že se to má s tím starým arabským jarem? Jen si vzpomeňte – revoluce facebooků. Ve chvíli, kdy píši tento text, se v Egyptě počítají hlasy v prezidentských volbách, takže v době, kdy jej čtete, se nejspíš poněkud změnil společenský žebříček.

Na prvním místě je dnes Mohamed Mursí, kandidát Muslimského bratrstva, který jednoho večera ve své agitační řeči sdělil studentům káhirské univerzity, že „naším cílem je smrt ve jménu Alláha“. Tak!

Na druhém místě je voják Ahmed Shafiq, poslední předseda vlády za vlády Mubaraka a muž, který v ne-dávném televizním interview řekl, že „bohužel pak propukla revoluce“. Tak!

Na třetím místě je umírněný islamista Abdel Moneim Abolfotoh, příznivec konspiračních teorií o událostech 11. září, spjatý s organizací Gamaa Islamíja. Je „umírněný“ proto, že podle něho má být egyptským křesťanům umožněno ucházet se o post prezidenta, ačkoli jim nemá být dovoleno získat ho. Tak!

A protože tento napínavý závod ještě neskončil, nedá se ani vyloučit boj na třetí pozici, signalizovaný takovým kandidátem jako Amr Moussa, dlouhá léta ikona Arabské ligy a někdejší Mubarakův ministr zahraničí.

Takže co se to stalo se všemi kandidáty, ztělesňujícími ducha hnutí dnešní pokrokové mládeže Egypta, o kterém před rokem vrkali všichni ti nedoukové západních médií na káhirském náměstí Tahrir? Jak si vedou ve věci prvních svobodných prezidentských voleb v Egyptě?

Přátelé, máte nedostatečnou!

Nevím, jak vy, ale já mám pocit, že pánové Morsi, Shafiq a Abolfotoh netráví mnoho času na facebooku či na twitteru. Zdá se, že přínos „sociálně mediální revoluce“ je pozoruhodně antisociální. Nový Egypt, osvobozený z Mubarakova sevření, je zemí, kde je napadána a pleněna ambasáda Izraele, křesťané jsou zabíjeni a jejich kostely vypalovány, reportérky západních médií trpí sexuálními útoky za bílého dne a ostatním ženám je vyhrazeno místo na klinice provádějící ženskou obřízku.

V průběhu volební kampaně Muslimské bratrstvo odložilo závoj modernosti a umírněnosti, kterým byl tolik balamucen americký Státní department i list The New York Times: Chairat el Shater, zástupce vedení bratrstva, dnes tvrdí, že „naší ústavou je korán“ a že například zákon z Mubarakovy éry umožňující ženám požádat o rozvod, je třeba podrobit revizi. Jak řekl televizní kazatel Safwat Hegazy tisícům příznivců Muslimského bratrstva na shromáždění v deltě Nilu, „vidíme, že sen o islámském kalífátu se naplňuje“.

Tolik tedy facebooková revoluce rok poté. Status: nekomplikovaný. Od vzniku Egyptského království roku 1922 šla země po devět desetiletí od desíti k pěti. Mubarakova kleptokracie byla horší než omšelé vladaření krále Farúka a ten nový Egypt bude ještě horší.

Na určité úrovni na věci není nic nového. Studenti jsou v první fázi revoluce často v první linii hlavně proto, že celé dny nemají nic jiného na práci. Ale po čase, když v prezidentském paláci složí přísahu muž činu, jsou ze scény už dávno pryč, nahrazeni silami tvrdšími a lépe organizovanými.

Bylo vůbec pravděpodobné, že by západní „sociální média“ mohla změnit tuto notoricky známou trajektorii?

Rich Lowry, redaktor listu National Review, z jehož obrázku v titulcích už vyprchal klukovský šarm šibalského mrkání, se nicméně projevil jako starý trouba – což se obvykle stává i mně – když prohlásil, že „tvůrce facebooku Mark Zuckerberg je pro něj stejně nepotřebný, jako byl Henry Ford nepotřebný pro automobil“, a když zlomil hůl nad světem, v němž miliony lidí tráví čas „přeposíláním fotek svých zvířecích miláčků v oblečcích pro párty, spolu se sděleními, zda jejich srst měla den dobrý či zlý, či hraním hry Farmville“.

Není třeba úplně souhlasit s rozmáchlým Lowryho odmítnutím, abychom si povšimli, že ani Lenin, ani Mao nejsou známi tím, že by si fotili své miláčky v oblečcích pro párty, nebo dokonce v oblečcích stranických, nýbrž že tito muži hráli své farmářské hry v reálu a v průmyslovém měřítku. Když odhlédneme od nedokonalosti facebooku ohledně mobilizace revolucí, než jeho akcie zamířily na jih, jeho hodnota činila více než sto miliard dolarů, tedy dvě třetiny hrubého domácího produktu Nového Zélandu. Což se mě zdá trochu příliš.

Ať už člověk hodnotí zavádění práva šaríja jakkoliv, šíření nenávisti vůči Židům či mrzačení genitálií propagované Muslimským bratrstvem, všechno to přesně reflektuje významnou část – a možná i většinu – egyptského národa. Problém s diktátory staré školy je konec konců ten, že muže jako Mubarak, Ben Ali či Kaddáfí nereprezentovalo nic jiného, než jejich účty ve švýcarských bankách. Otázkou pro širší svět zůstává, jaké typy vlastně představují „sociální média“. Pokud, předpokládejme, ztělesňují síly pokroku a modernosti, pak jen přebírají volební vliv od těch, kteří už od sedmého století nepřišli s ničím novým.

Je známkou posledního zoufalství, když režimy, které nedokáží konkurovat talentu, soustředí energii na ještě důmyslnější způsoby, jak zabránit svobodně zrozeným jednotlivcům hlasovat nohama. Ale je rovněž známkou zoufalství vemlouvat se zhýčkanému a do sebe zahleděnému člověku Západu řečmi o neodolatelné síle modernity. Jednou ze základních vad Bushovy administrativy ohledně „války proti teroru“ bylo to, že kladla důraz na symptomy (bomby a atentátníky) více než na příčiny (související ideologie). Ve válce idejí si Západ zvolil nestřetávání, za mylného předpokladu, že ještě rafinovanější systémy přenosu jeho smyslových kratochvílí jsou Velkou Myšlenkou samy o sobě. Nejsou. Pokud znáte Tocquevilla, znějí hrozně, jako jeho předpověď světa, v němž „nespočetný dav podobných a stejných lidí se bez oddechu točí kolem své osy“, což je fráze, která je elegantním výcucem nikdy nekončícího kolotoče našich okázalých novinek.

Abyste mě nepochopili špatně: mám rád poťouchlé fotky zvířecích miláčků. Ale zmůžou tyto maličkosti něco jiného? Teoreticky ano, ale může v praxi být kultura, která se „bez oddechu točí kolem sebe samé“ činitelem ve zprostředkování reálných idejí širšího světa? Idejí svobody, svobody projevu, práva na vlastnictví, práv žen a všech dalších věcí, tak nápadně scházejících ve filosofii egyptské nové politické třídy? Konec konců, revoluce se nerodí v tlampači. Ať už jsou jejich nedostatky jakékoli, nepůvabné síly působící v Egyptě chápou rozdíl mezi fakticky mrzačením mladé dívky se záměrem upřít jí možnost sexuálních potěšení a pouhým „následováním“ místního chirurga na jeho twitteru.

Před sto lety Západ vyvážel své hodnoty. A tak v Egyptě krále Farúka na počátku nového legislativního období byl král nasměrován do svého loutkového parlamentu, aby tam pronesl trůnní řeč ve vyslovené, byť omšelé obdobě westminsterského rituálu konstitučního monarchy. Dnes už odmítáme vyvážet hodnoty a samolibě míníme, jak napovídá sám termín „facebooková revoluce“, že technika sama mašíruje na podporu modernosti. Nikoli. Volné akcie facebooku, které vyzněly naprázdno, a egyptské prezidentské volby jsou v tomto smyslu součástí téhož příběhu o rozvojovém světě, jehož definice inovace a výdobytku se staly příliš vyzáblými a podvyživenými. Volby v Egyptě nám o nich hodně vypovídají, ale zároveň vypovídají cosi o nás.

Publikováno 29. 5. 2012 v National Post, pro Konzervativní listy přeložil Jozef Zummer.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.