K čemu máme vládu

Podrobnosti

Zveřejněno 12. 6. 2012 18:10

Napsal Jan Kubalčík

Již řadu měsíců se v médiích přetřásá téma břidlicového plynu. Pro mě v tom svítá jiskřička naděje: že by to byla další cesta, jak diversifikovat energetické zdroje a přece jen o něco snížit závislost na Moskvě?

Tento pohled na věc, který je v naší situaci zcela přirozený, pak nutno doplnit předpokládanou snahou Kremlu intervenovat v neprospěch takové těžby, tedy jinými slovy: usilovat o co nejširší zachování naší energetické závislosti. Možností, jak může Kreml situaci ovlivnit ve svůj prospěch, je celá řada; jednou z nejúčinnějších je šíření strachu z poškození životního prostředí těžbou (nebo dokonce i jen průzkumem možných ložisek) a pokud možno skrytá podpora „občanských aktivit“, které se budou takovým snahám stavět do cesty. Jak, to si jistě umí každý dobře představit (viz jaderná energetika či „radar“).

Do toho přichází hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek s podporou protestujících obcí návrhem zákona o úplném zákazu těžby břidlicového plynu. U těch obcí je to vysvětlitelné velmi typickým postojem: Samozřejmě, že chceme svítit a topit, ale za našimi humny nic nestavějte, postavte to jinde. Kde? To není náš problém, my chceme jen svítit a topit. Pro výše zmíněnou propagandu je takovýto postoj vynikající živnou půdou. U hejtmanů je to taky pochopitelné: krajské volby na krku, to jednoho k takovému populismu svádí, že se to ani vydržet nedá.

Zkusme se podívat na alespoň dvě možné věcné námitky. První je „měkká“: neměli bychom těžit proto, abychom surovinu uchovali pro budoucí generace. Dokud je to možné, suroviny, resp. energii dovážejme a teprve až to možné nebude, sáhněme na vlastní zásoby. Tento postoj ale má dva háčky. Jednak to není argument proti průzkumu. Naopak možná právě v takovémto vidění je ještě logičtější chtít vědět, kolik a kde si toho vlastně pro tu budoucnost uchovávám. Přitom zmíněné obce jsou nepříčetné i z oné prospekce. Snad ještě nesmyslněji v této souvislosti působí návrh na zákonný zákaz těžby. Vždyť abych jednou v případě nouze mohl začít těžit, musím na to být připraven. A kdo bude investovat do potřebných znalostí a nezbytné technologie, když bude vidět, že zákon mu nedovoluje příslušné know-how uvést do praxe? I tak zahájení těžby, aby mělo nějaký přínos, bude od případného rozhodnutí trvat roky – a i během těchto let budou chtít všichni svítit a topit, přestože dovoz energie bude (ať už z jakéhokoli důvodu) komplikován nad únosnou mez. Je racionální si toto období ještě navíc prodlužovat opatřením, které dnes vývoj tímto směrem nutně podváže? Možná, že to co jsem právě popsal, je řešitelné následným dovozem potřebných znalostí. Ale až se bude lámat chleba, může být onen dovoz zatížen nějakými podmínkami, které budou v porovnání s dnešní situací pro naši zemi podstatně méně příznivé.

Druhá námitka je o několik tříd vážnější. Připomeňme si, o co se po materiální stránce zde na světě jedná: (1) dýchatelný vzduch, (2) pitná voda, (3) nekontaminované potraviny, (4) energie a (5) informace – a to právě v tomto pořadí důležitosti, přičemž informace mají tu zvláštní povahu, že se díky jim můžeme dostat k těm čtyřem předchozím komoditám. Pitná voda je určitě důležitější, než energie. Risiko, že pitná voda bude v dohledné budoucnosti nedostatkovým zbožím, rozhodně není zanedbatelné. A je to právě možné ohrožení zdrojů podzemních vod, na co je poukazováno v souvislosti s těžbou břidlicového plynu. V celé věci je tedy klíčová informace, zda je toto ohrožení reálné, nebo zda jde pouze o kartu v energetické hře – ať v rukou Moskvy, nebo konkurenčních výrobců energie. Možná, že za 50 let bude pitná voda tak cenným zbožím, že budeme-li jí mít přebytky, koupíme si za ni vcelku pohodlně co budeme potřebovat, energii nevyjímaje... Ale pokud těžba (či pouhý průzkum ložisek) plynu zdroje pitné vody neohrožuje, bylo by zcela iracionální se zbytečně zbavovat možnosti zvýšit co nejdříve diversifikaci našich energetických zdrojů.

A právě od toho, soudím, máme vládu: aby shromáždila zkušenosti ze zahranicí, zajistila skutečně nezávislou (jak na ideologických odpůrcích, tak na těžařích) a průkaznou expertízu a výsledky transparentně sdělila veřejnosti, spolu s rozhodnutím, které na základě těchto výsledků učiní.