Obsah

Maďarsko v křivých zrcadlech

O neviditelných silách, které určují, co bude vytvářet vaše názory.

Před svou rezignaci Sarah Palinová připustila: „Už toho mám dost!“. Jelikož je titul „Železná lady“ už obsazen, hodilo by se na paní Palinovou nejlépe označení „Kovová holka“. Její případ nevyhnutelně vyvolává spekulace o tom, jakými prostředky lze ukončit politický život tvrďáka. A vůbec nejde o to, zda jste příznivcem Palinové či nikoli.

Případ Palinové odkazuje na další oběti. Za touto aférou stojí síla, kterou není možné jen tak odepsat. A tak se ze zdánlivě izolované události stává záležitost, jež není omezená hranicemi země ani politickými stranami. Máme tu případ s varovnou nálepkou „Teď jsi na řadě ty!“.

Jestliže si to síly, jež hýbají médii, budou přát, pak úplně cokoliv může být jakkoli převráceno v cokoliv jiného, eventuálně přímo v pravý opak toho, čím to ve skutečnosti je. A jakmile vám něco přišijí, odstranit to bude mnohem obtížnější, než rozštěpit atom.

Vezměme za příklad presidenta Bushe. Jednoho dne se někdo dotázal na vzdělání amerických presidentů. Obyčejně mívají vysokou školu. A Bush snad ne? Přesto, ať dělá či říká cokoliv, má Bush nálepku hlupáčka a ta mu už zůstane. Kdykoliv zahraniční tisk zmiňuje Švýcarskou lidovou stranu, označuje ji jako „extrémní pravici“. Vůbec nezáleží na tom, že se ničeho nedopustila, ani na jejím skutečném programu. Této nálepky jí už nic nezbaví. Spojené státy jsou další obětí překrouceného nálepkování. Některé z těchto nálepek nemají zásadní význam. Třeba případ „mladé země“, naznačující nedostatek moudrosti zralých dospělých. Pro většinu Evropanů je šokující, když jim někdo řekne, že Spojené státy mají nejstarší systém, nejstabilnější řád a nejstarší moderní demokracii. Nebo nálepka „kovbojů s prstem na spoušti“, to je další oblíbená značka. Ta má úspěch i přesto, že kvůli ohledům na zájmy někoho jiného dochází ze strany USA pravidelně k omezení svých vlastních zájmů. Následující proroctví však může dát na tyto podružné poznámky zapomenout: Nebude-li Obama znovuzvolen, bude to prý jasným důkazem pravdivosti obvinění z primitivního rasismu. Žádné vysvětlování se nepřijímá.

Na mušce je Maďarsko

Současnost nám poskytuje příklad, který je nejen ilustrativní, nýbrž i velmi významný. Mašinerie, jež pohání Evropskou unii, využívá měnovou krizi k posílení politického sjednocování. Tato záludná centralizace přesahuje man-dát Unie i to, s čím by veřejnost souhlasila – v případě, že by do toho mohla mluvit. Tento pokus o centralizaci moci si vybral cíl, jenž bude sloužit jako zkušební případ. Oním cílem je současné Maďarsko.

Záměrem koncentrované moci Bruselu je vnutit Maďarsku levicový projekt. Cíl se zdá lákavý, neboť Maďarsko nedisponuje efektivním zahraničním lobbingem – Maďaři nedokáží táhnout za jeden provaz, v cizině se bez problému asimilují a objektivní informace o zemi jako takové a dění v ní jsou (také díky jazykové bariéře) omezené.

Nedávné volby v Maďarsku skončili těžkou porážkou socialistů s úzkými vazbami na starý sovětský systém. Nová konzervativní vládní většina, která socialisty degradovala na bezvýznamnou stranu, uskutečňuje cosi, co je v očích globální levice důvodem k exkomunikaci. Vedle omezené vlády jsou kritickými oblastmi jednotná daň, politicky nekorektní názory na manželství a rodinu a také vnímání nacismu a komunismu jako na spřízněných totalitních systémů. Právní postihy politických zločinců éry bývalé „lidové demokracie“ dráždí zrovna tak, neboť jsou považovány za „perzekuci“.

Socialisticko-liberálně-zelená většina Evropského parlamentu vládne efektivními prostředky. Jejich záměrem je „bránit demokracii“, a to tím způsobem, že odstraní maďarskou vládu v čele s panem Orbánem.

Je to útok na reputaci země. Evropský parlament vyhrožuje Maďarsku soudním sporem. Mezinárodní média i akademické obce universit jsou mobilizovány levicovou sítí, která je ovládá. Munici dodává místní levice, jejíž zástupci jsou součástí této „sítě“. Pochybný tisk způsobuje omezení přílivu investic, což je příčinou, že ratingové agentury snižují rating, což podlamuje ekonomiku a devalvuje místní měnu. EU vyhrožuje zamítnutím stand-by akre-ditivu na 15 miliard potřebných jako záruka pro uklidnění trhů. Navíc má být zastavena dotace z fondu soudržnosti ve výši 500 miliónů, udělovaná novým členským zemím, neboť maďarský deficit přesáhne stanovená 3% HDP.

Takový deficit je patrně případem, který umožnuje široký manévrovací prostor. Maďarský deficit klesl ze 4,6% v roce 2009 na 4,2% v roce 2010, posléze spadl na 3,6% a letos bude 2,8%. Belgie bude letos na 4,6%, Dánsko na 4,5%, Francie na 5,3%, Irsko na 8,6%, Rumunsko na 3,7%, Slovensko na 4,9 a Češi na 3,8%. Španělsko zaznamenalo v roce 2011 8,5 a v letošním roce směřuje nad 5%. Nikdo jiný než Maďaři však nestojí tváří v tvář veřejnému výprasku.

Frustrující je, že opatření vůči Budapešti svědčí o předpojatosti, a žalobci jsou zároveň i soudci. Vznášenou obhajobu tudíž nikdo neposlouchá a jakékoli hlasy „pro“ jsou ignorovány.

Přístup k vyšetřování, kdy jsou výsledky předem určeny, odhaluje zpráva z Holandska. Pan Marácz vyučuje od roku 1992 na Evropském institutu na univerzitě v Amsterodamu. Jednoho dne měl telefonát z jistého televizního programu. Byl požádán o odborný posudek na „diktátorské poměry“ v Maďarsku. Pan Marácz vysvětlil, že nemůže předložit odborný posudek na diktaturu, která neexistuje. Během dlouhého telefonátu objasnil nesmyslnost těchto obvinění. Nakonec tazatel připustil, že „o tom všem“ neměl ani ponětí a že nyní tedy vidí celou záležitost v novém světle. O několik dní později se atmosféra změnila. Rozhovor zamrzl na „víte toho příliš mnoho. A to pro nás není dobré.“. Ve zmíněném programu moderátor vysvětlil, že Maďarsko buduje novou diktaturu. Nastává pronásledování homosexuálů, „liberálové“ přicházejí o zaměstnání, chybí svoboda vyznání a tisku. Orbán byl v televizi ukazován buď ve zpomalených záběrech nebo naopak se zrychleným mluveným projevem. Místní „odborníci“ potvrzovali, že „tady není demokracie“ a že katolická církev okupuje Maďarsko.

Vrcholem bylo, když tři dny po demonstraci čtyř set tisíc lidí na podporu vlády, která byla odezvou na sto tisíc demonstrantů opozice, se divák dozvěděl, že za Orbánem už nestojí téměř nikdo. A velvyslanec byl tu a tam na pár sekund ukazován jako představitel tyranie… Člověk, který nemá nezávislé informace, nabyl po shlédnutí přesvědčení, že tam na „východě“ se roztahuje temná hrozba svobodě.

Celou záležitost příhodně vyjádřila Agnes Hankiss, židovská europoslankyně a členka Orbánovy „antisemitské“ strany. Při svých schůzkách v Bruselu došla k závěru, že zahraniční kritici se sice mýlí, avšak přesto věří tomu, co říkají. Obrázek, utvářený v křivých zrcadlech jejich zdrojů, potvrzuje jejich předem utvořené názory. Ti, kdo tyto představy utvářejí, mají důvěru ještě z doby, kdy bojovali za „socialismus s lidskou tváří“. Reálný socialismus nepřežil svou vlastní reformu, a umírněně kritičtí levicoví intelektuálové ztrácejí svůj politický vliv. Odmítnutí nástupnické post-komunistické strany a vytlačení vlivných intelektuálů bolí. Tato skupina není schopna představit si demokracii bez jejich „vedoucí role“ a proto reaguje na porážku svých ideálů potrestáním „dezertérů“.

Podaří se jim uspět?

Případ Maďarska demonstruje, jakou moc mají ti, kdo ovládají média a vytvářejí tak náhradní skutečnost. Tyto síly rozhodují, jaké zprávy budou publikovány, ovládají univerzitní posty i vzdělávací programy, udělují ceny a rozdělují dotace. Jsou schopny předepisovat obyčejnému člověku „správné“ názory na politické strany, instituce a jednotlivce, a torpédovat vše, co se jim protiví a zbavit se všeho, co jim není po chuti.

Závěrečná otázka proto zní: Podaří se jim skutečně uspět i tentokrát? Podaří se jim relativně bez povšimnutí podrobit si Maďarsko a vytvořit tak precedent pro budoucnost?

George de Poor Handlery je Maďar; je historikem a má doktorát filosofie, píše, vyučuje a přednáší v několika jazycích a zemích. Publikováno na www.brusselsjournal.com, přeložila Erika Faulová.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.