Obsah

Slovenské volby jako předzvěst českých?

Předčasné slovenské volby mohou být tentokrát určitou předzvěstí voleb českých. Snad ještě nikdy nebyla předvolební situace u nás tak podobná.

Ano, rozdílů je stále mnoho, nicméně při všech minulých volbách jich bylo podstatně více. Na Slovensku se, až na tyto poslední volby, vždy hrálo maďarskou kartou, která neměla v Česku ekvivalent (německá karta v Česku je něco zcela jiného). A při vší kritičnosti k Miloši Zemanovi, na české scéně nebyl nikdy nikdo podobný Vladimíru Mečiarovi v letech jeho rozletu. Díky Bohu, dodávám vděčně. Paní Bobošíková sice někdy připomíná pana Slotu, ale je to jen slabý odvar. Opět dodávám: Díky Bohu! Rozdíl je také v tom, že obě republiky mají parlamentní strany, které se výrazně liší od ostatních. U nás jsou to komunisté, na Slovensku je to převážně maďarská strana Most-Híd Bély Bugára. Zatímco komunisté mají nulový koaliční potenciál a dlouhodobě deformují českou parlamentní scénu, koaliční potenciál Bugárovy strany je velmi vysoký. A zatímco předseda komunistů Vojtěch Filip nás ničím nenadchne, Béla Bugár naopak patří k nejschopnějším a nejsympatičtějším politikům na slovenské scéně.

Slovenské volby potvrdily železné pravidlo předčasných voleb: Kdo je vyvolá, ten je prohraje. Vyvolala je pravice – a prohrála je. Vyvolal je Richard Sulík, předseda strany Sloboda a solidarita – a místo 12,1 % hlasů při minulých volbách měl 5,9 % v letošních.

Robert Fico sice není ani trochu moje krevní skupina, ale přesto si dovolím poznamenat, že jeho drtivé vítězství nemusí být až takový průšvih, jak se jeví na první pohled. Proč? Skoro se mi zdá, že byl ze svého vítězství tak trochu zděšen (což považuji za pozitivní znamení). Nikdo s ním do koalice nepůjde a on nebude mít nikoho, na koho by mohl cokoli svést, jak tomu bylo, když vládl v odpudivé koalici se Slotovými nacionalisty a s Mečiarem. Bude muset udělat řadu nepopulárních rozhodnutí, a bude v tom sám. Zdá se mi také, že se trochu poučil a že by podobnou koalici jako minule už nesestavoval, ani kdyby ji potřeboval a sestavit mohl. Ale možná ho vidím příliš růžovými brýlemi. A konečně: Přes veškerou levicovou rétoriku před předminulými volbami z roku 2006 Fico změnil jen velice málo na reformách, které prosadila pravice v čele s Mikulášem Dzurindou v předchozím volebním období. Dalo by se říci, že Fico tehdy nesplnil předvolební sliby, ale opět se mi chce dodat: Díky Bohu!

Jestli ale někoho na české politické scéně postrádáme, tak je to někdo, kdo by se jen vzdáleně podobal Ivetě Radičové. Nemluvím o jejích názorech, s nimiž bych v mnoha vážných ohledech nesouhlasil, mluvím o jejím politickém stylu. Velice si jí vážím, protože stále zůstávala sama sebou. Vnitřní integrita pro ni byla vždycky důležitější než politický úspěch. Protože politika pro ni nikdy nebyla vším, mohla přicházet a odcházet s lehkostí, o níž by si naprostá většina politických matadorů mohla nechat jen zdát. Byla to žena s názorem, která nemlžila a necítila potřebu protivníky zesměšňovat a ztrapňovat. Své názory říkala někdy prostořece, ani nikdy urážlivě. Dokázala uznat chybu – a také přiznat, že na něco změnila názor. Skoro se mi chce říci, že Slovensko si takovou předsedkyni vlády ani nezasloužilo. Vždyť se jí mnohdy nedostalo podpory ani od jejích spolustraníků! Vůbec není vyloučeno, že za čtyři roky bude vládu zase sestavovat pravice. Myslím, že by udělala dobře, kdyby Ivetu Radičovou pokorně požádala o pomoc.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.