Skutečné ruské spolčení

Vysoce postavený špión bývalého sovětském bloku popisuje, jak se mainstreamová média stala v dobré víře nástrojem dezinformací.

Byl jsem více než šedesát šest let ve spojení s výzvědnou činností – sedmadvacet let v sovětském bloku a devětatřicet let v USA. Poznal jsem, že pro ruské marxisty odjakživa bylo a je veledůležité měnit myšlení lidí mediální manipulací. Nyní poznávám tuto dezinformáciju – dezinformaci – ve svérázné, poameričtěné podobě. Jejím cílem je Ameriku přesvědčit, že její tradiční kapitalistický systém svobodného trhu, který ji přivedl na čelní místo světa, je cosi zlého a že jedinou cestou pro budoucnost je „pokrokové“ přerozdělení amerického bohatství ve směru „všechno zdarma pro všechny“, provedené pomocí „vyždímání těch boháčů“.

Historické zvolení kapitalistického podnikatele Donalda Trumpa prezidentem Spojených států nezvratně potvrdilo touhu té velké americké střední třídy osvobodit se ze spárů marxismu – nyní překřtěného na „progresivismus“ – předešlého prezidenta Baracka Obamy a podobně i z jeho zhoubného flirtování s cizím bohem kremelského samoděržaví. Obama nám zanechal široké spektrum děsivých hrozeb, od šíleného severokorejského tyrana vyzbrojeného jadernými zbraněmi až po státní dluh v sovětském stylu ve výši téměř 20 bilionů amerických dolarů.

Žel zdá se, že naše levicová média – která ignorují celá desetiletí trvající válku USA proti ničivému marxistickému učení, podle nějž jsou státy majetkem nikoli národů, nýbrž jejich vlád – jsou připravena rozpoutat v Americe novou občanskou válku. Válku kvůli cizímu systému – marxistickému pokrokářství – které v jiné době a na jiném místě připravilo třetinu světového obyvatelstva o majetek, desítky miliónů lidí o život, samo ze sebe učinilo náboženství a ze svého vůdce jediného boha, jemuž je dovoleno se klanět.

Pouze dva z 1331 deníků našeho dosud kapitalistického národa – Las Vegas Review-Journal a Florida Times-Union – poskytly během volební kampaně kapitalistickému kandidátovi Donaldu Trumpovi bezvýhradnou podporu; a na tom se od té doby zřejmě mnoho nezměnilo.

Podle rozboru tří tisíc článků uveřejněných během prvního sta dnů od Trumpova nastoupení do prezidentského úřadu, který vydalo výzkumné středisko Pew Research Center, bylo pouze 5 procent těchto článků pozitivních, kdežto 62 procent z nich vylíčilo kapitalistického prezidenta Trumpa jako nekompetentního, jeho politické názory jako odporné a jeho poradce jako blázny.

Podle jednoho úvodníku listu New York Post si „New York Times pospíšily s prohlášením na titulní straně, že s ‚demagogem‘ v Bílém domě ‚vám nezbude než zahodit učebnici‘ a ‚víc‘ než kdy jindy se ‚přiklonit k opozici‘“. Jack Shafer, dlouholetý autor serveru Politico, vyzval reportéry, aby „začali pomýšlet na odhalování Trumpova Washingtonu coby válečné zóny. … je načase vytvořit kruh kolem linií nepřítele.“ A vydavatel Columbia Journalism Review, domnívaje se, že hovoří k veškerému tisku, sepsal otevřený dopis, v němž Trumpovi v podstatě říká: „Pravidla určujeme my – a na ty vaše lži budeme upozorňovat znovu a znovu.“

Dokonce i ve zdech Vatikánu uzavřený papež František, si všímá, co se děje. „Média, která … šíří lživé zprávy špinící politiky, riskují, že se začnou podobat lidem chorobně si libujícím ve výkalech,“ řekl nedávno belgickému katolickému týdeníku Tertio. Omluvil se, že k vysvětlení svého tvrzení používá pozemských termínů, současné dezinformační praktiky médií však označil jako zásadní hřích a rozhodl se, že válku proti dezinformacím – neboli takzvaným „fake news” – učiní námětem svého kázání o Světovém dni komunikace v květnu 2018.

Takže, řekněme si to na rovinu: média dezinformují Ameriku.

Vždycky tomu tak nebylo: když se v lednu 1990 americkému republikánovi Franku Wolfovi z virginského Richmondu podařilo dostat mou dceru a jejího manžela z marxistického Rumunska, ohlásilo jejich přílet do Washingtonu s jásotem čtyřiačtyřicet amerických rozhlasových a televizních stanic. První rozhovor s nimi uskutečnil deník The Washington Post a jeho důrazné odsouzení marxistických dezinformací od reportérky Judith Weinraubové si jako poklad uchovávám dodnes.

Brzy poté jsem obědval s tehdejší vydavatelkou The Washington Post Katharine Weymouthovou a její pevný protikomunistický postoj na mne učinil veliký dojem. Později jsem se seznámil s Williamem McPhersonem, vydavatelem „Světa knih“ při tomto deníku (a laureátem Pulitzerovy ceny za vynikající kritiku). I jeho odsouzení „marxistické hereze“, jak to nazval, mne podobně uvádělo v úžas. Pranýřovat děsivý odkaz Ceaușescuova „nezávislého“ marxismu se vypravil dokonce přímo do Rumunska.

V lednu 2009 se však prezidentem USA stal Barack Obama coby první tajný marxista. Většina našich zpravodajských médií jej – ze sentimentality, kterou dějiny jistě odsoudí – vzala pod ochranu a vývoj nabral levicovější směr než kdy předtím.

„Mainstreamová média“ dnešní Ameriky si zřejmě myslí, že strefovat se do kapitalismu s jeho svobodným trhem a do našeho kapitalistického prezidenta je stejně „americké“, jako jablkový koláč. Jenže není. Zesměšňování prezidenta Spojených států je protiamerickým nástrojem dezinformácije, kterou do USA vpašovala komunita KGB; a jedním z pašeráků byla DIE – rumunská komunistická zahraniční rozvědka, kterou jsem řídil já. (Podrobnosti najdete v mé práci „Propaganda Redux” [Vzkříšená propaganda], která vyšla před deseti lety v listě Wall Street Journal.)

Během let, která jsem prožil mezi špičkami vyzvědačské komunity sovětského bloku, jsem z úst Nikity Chruščova slyšel: „Změňte obraz vůdce v očích veřejnosti – a změníte dějiny.“ A přesně to jsme pak dělali. Za studené války vydala KGB – a její rumunské dvojče – bezpočet dezinformujících článků, které líčily prezidenta Trumana jako „řezníka z Hirošimy“, prezidenta Eisenhowera jako „žraloka vojensko-průmyslového komplexu obchodujícího s válkou“, prezidenta Kennedyho jako nadutého milionáře, který si myslí, že mu patří svět, a prezidenta Johnsona jako mafiána, který oddělal svého předchůdce.

Za Obamy se špinění amerických politických vůdců ve stylu KGB stalo i v USA standardní novinářskou taktikou. Například v roce 2012 jeden článek o pěti tisících slov v listě The Washington Post vylíčil republikánského prezidentského kandidáta Mitta Romneyho jako antisemitského surovce zaměřeného proti gayům, který psychologicky zavraždil jakéhosi Johna Laubera, prý svého homosexuálního spolužáka v přípravné škole, tím, že mu násilně uřízl kštici odbarvených vlasů. Lauber byl – podle listu Post – křehký mladík, jemuž se následkem zlomeného ducha zhroutilo i tělo, a to vše díky Mittu Romneymu. No tedy! Jak se tenhle surový kruťas Romney vůbec opovažuje pomýšlet na soupeření o Bílý dům?

O pár týdnů později se ukázalo, že příběh z listu Post je dezinformácija. Ale to už bylo neštěstí hotové: Romney volby v roce 2012 prohrál.

„Teď jsme všichni socialisté,“ jásala obálka Newsweeku 6. února 2009, několik týdnů po Obamově první prezidentské inauguraci. Přesně totéž prohlašovaly rumunské oficiální noviny Scînteia, když Ceaușescu začal měnit Rumunsko ve svůj marxistický pomník. Později ty noviny zkrachovaly – a půldruhého roku po svém provolání „Jsme socialisté“ se Newsweek dočkal svého prodeje za jeden dolar.

Náhlé zhroucení Sovětského svazu je důkazem, že marxismus může přivést k bankrotu i největší zemi světa. Obamův marxismus to pravidlo potvrdil: když letos v lednu odcházel z Bílého domu, měla Amerika 95 miliónů nezaměstnaných, počet odběratelů poukázek na potraviny přesáhl 48 miliónů, hrubý domácí produkt spadl z 3,4% na 1,6% (míněn růst HDP – pozn. red.) a státní dluh dosáhl bezprecedentních 202 000 dolarů na hlavu.

Zamlada mě ani ve snu nenapadlo, že když pomáhám v Rumunsku upevnit marxismus (dnes eufemisticky nazývaný progresivismem), páchám ve skutečnosti proti své vlasti zločin. Zestárl jsem však, zmoudřel a před devětatřiceti lety jsem se k této ničivé herezi obrátil zády; vždyť za sebou nechávala jen samé země, které nakonc vypadaly jako campingová tábořiště, přes které se přehnal hurikán, a zdiskreditované vůdce, smažící se v Dantově Pekle. Jen se podívejte na dnešní Venezuelu.

Nyní se podílím na úsilí vydavatelství WND (jehož zakladatel a vydavatel byl zamlada také marxistou a jehož šéfredaktor vydal „Dezinformaci“, knihu, kterou jsem napsal společně s profesorem Ronaldem Rychlakem) přesvědčit naše média, aby skoncovala s tajnými úmluvami s Ruskem a s tajným marxismem a stala se opět americkými.

Jen se nezmylte: Když si „mainstreamová média“ hrají na vládce Nerona a pohrávají si jako na housle s klamnými zprávami a dezinformacemi, Amerika hoří. Kromě všech těch početných viditelných nebezpečí, jimiž je náš národ ohrožován: terorismem, zločinnými gangy atd., je tu skutečná a potenciálně katastrofální hrozba teroristického jaderného útoku na Ameriku. Podle komise amerického Kongresu pro elektromagnetické impulsy by jediná jaderná elektromagnetická bomba (EMP), kterou by ten vyšinutý severokorejský tyran nechal vybuchnout vysoko nad americkou pevninou, mohla vyvolat selhání elektrické sítě v zemi a infrastruktury potřebné pro udržování tří set miliónů Američanů při životě. Přerušily by se komunikace, přestal by fungovat elektrický proud, zastavila by se doprava. Všechny dřívější kalamity moderní doby by nebyly ničím ve srovnání s katastrofou vyvolanou jedinou elektromagnetickou bombou z veliké výšky – a vypustit by ji mohla třeba stará raketa SCUD z rybářského člunu na východě nebo na západě od našeho pobřeží.

Jistě – strojem, který vždy popoháněl americký sen kupředu, je soutěživost. Avšak tím, co tuto zemi přistěhovalců učinilo v dobách globálního válčení nesporným vůdcem světa, je jednota. Jenže udržet národ v jednotě je obtížné, ne-li nemožné, pokud se tisk, ona téměř posvátná instituce, na niž se spoléháme, že bude zjišťovat a šířit životně důležitou pravdu, místo toho stane hlavním šiřitelem lží a polopravd – jedním slovem, dezinformací.

Poznámka editora: Generálporučík Ion Mihai Pacepa zaujímá nejvyšší postavení mezi všemi představiteli výzvědné služby v sovětském bloku, kteří uprchli na Západ. Nyní žije – pečlivě skryt – v USA jako hrdý americký občan. V roce 1988 vydal publikaci „Red Horizons” (Rudé obzory – pozn. překl.), v níž zveřejnil zločiny a úplatkářství svého někdejšího šéfa, rumunského prezidenta Nicolae Ceaușescua a na jejímž základě vypsal diktátor mnohamiliónové odměny za jeho zabití a vyslal do Spojených států skupiny úkladných vrahů – marně. „Rudé obzory“ se dočkaly překladu do sedmadvaceti jazyků a jejich reedice kolovaly po sovětském bloku ve stylu Maovy kapesní „Rudé knížky“; prezident Reagan nazýval tuto knihu „mojí Biblí, jak zatočit s diktátory“.

V roce 2013 Pacepa sepsal ve spolupráci s profesorem Ronaldem J. Rychlakem a v nakladatelství WND Books vydal knihu „Disinformation: Former Spy Chief Reveals Secret Strategies for Undermining Freedom, Attacking Religion, and Promoting Terrorism“ (Dezinformace: někdejší vysoce postavený špión odhaluje tajné strategické postupy, jejichž cílem je zničení svobody, útok na náboženství a podpora terorismu – pozn. překl.). Nakladatelství rovněž produkovalo oceněný dokumentární film „Disinformation: The Secret Strategy to Destroy the West“ (Dezinformace: tajná strategie zničení Západu – pozn. překl.). Nyní se podle „Dezinformace“ natáčí nový větší film v Hollywoodu.

Převzato z www.wnd.com. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila Ivana Kultová. V KONZERVATIVNÍCH LISTECH (únor 2014) byl publikován tento úryvek z rozhovoru s I. M. Pacepou.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.