Obsah

Medvědí služba

Džhádisté mají dva objektivní spojence: nenávistníky, kteří vidí teroristu v každém Arabovi, a ‚věčné svazáky a svazačky, prospěšné idioty, kteří osočují z islamofobie všechny, kdo se odváží kritizovat islám a islamismus‘.” (Jiří Peňáz: Oni mají zbraně, my šampáňo!, Echo 5/2018, str. 47 – 49, recenze knihy Patrika Ouředníka: Antialkorán aneb Nejasný svět T.H.)

„Správné řešení lze hledat pouze tehdy, když údaje, z kterých vycházíme, budou realistické – samozrejmě ani podhodnocené, ale ani nadhodnocené.“ napsal jsem před šesti roky v článku Binec na poště (KONZERVATIVNÍ LISTY, únor 2012). Obojí je přitom stejně nebezpečné, neboť vede k selhání či porážce, zkrátka ke špatným koncům, jen pokaždé trošku jinou cestou.

S podhodnocováním je to triviální: kdo zavírá před problémem oči, bagatelizuje jej, nebo dokonce tvrdí, že neexistuje (ať už to předstírá, nebo skutečně není schopen jej rozpoznat), bude v určitém okamžiku velmi nemile překvapen a nezbude mu čas na žádnou adekvátní reakci. Proto je samozřejmě nezbytné o problémech mluvit, nezamlčovat je, odmítat překrucování pojmů, nezaleknout se různých nařčení a krátkých spojení (Jste proti adopcím dětí homosexuálními páry? Takže to je chcete diskriminovat... a proč? Asi je nenávidíte, jaký jiný důvod byste mohli mít...). A ano, některá témata jsou mainstramovými médii ignorována, jiná jsou připouštěna, ale je zamlčován jejich skutečný rozsah – mohl bych pokračovat politickou korektností a více-méně konvenčním zamyšlením nad důvody, proč je zrovna v řadách novinářů tolik levicových liberálů. To bych ale odbočil od tématu. Mohlo by se tedy zdát, že budeme-li diskusi o problému vést, máme vystaráno. Omyl. Je to podmínka nutná, ne postačující.

Druhým dnes velmi rozšířeným zlořádem je již zmíněné nadhodnocování, resp. přehánění. Dá se tomu i rozumět: pokud má někdo dojem (a může být klidně oprávněný), že mu není nasloucháno nebo je dokonce umlčován, může se pokusit upoutat pozornost něčím třaskavým, bez ohledu na míru shody s realitou – klidně v dobré víře, aby vybudil tolik žádoucí diskusi, aby ostatní razantně upozornil na hrozící nebezpečí a vyprovokoval je k diskusi, resp. k adekvátní reakci. Jde v podstatě o plod jeho pochopitelné frustrace. Mnohdy k tomu navíc dochází i v případech, kdy jsou fakta velmi alarmující i bez jakéhokoli přehánění. Jedna věc je však pokoušet se prostřednictvím jakéhosi laického psychologizování ozřejmit motivy nějakého jednání a věc druhá je střízlivě hodnotit pravdivost předkládaných tvrzení a posoudit důsledky, které případné přehánění má. A jaké tedy jsou?

Za prvé: přehánění může nahánět strach, vyvolávat pocit, že vše je již ztraceno, paralyzovat. Pokud někdo při živelné pohromě, povodni či požáru, přesvědčí skupinu lidí, která by se mohla při vyvinutí úsilí zachránit, že voda či oheň už je všude kolem, snadno převládne hysterie, místo aby byla povzbuzena chladná úvaha. Nikdo žádné účinné úsilí nevyvine a pokud ano, nepodaří se pro něj získat potřebnou součinnost celé skupiny, a nakonec to špatně dopadne.

Za druhé: přehánění odrazuje od celé diskuse, která je tolik žádoucí. Přemýšlivý člověk při konfrontaci předkládaných sdělení se svojí životní zkušeností rozpozná, když se mu někdo snaží nakukat zjevnou pitomost – a dojde-li k tomu, je na nejlepší cestě si říct: když je mi předkládána tak očividná hloupost, tak to asi celé to sdělení bude nějaký nesmysl a chce se po mně, abych se zamýšlel nad pseudoproblémem... Tím se však paradoxně ocitáme zpět v situaci, kdy je problém bagatelizován či přímo přehlížen, tentokrat jako reakce na nesmyslně přehnaná sdělení. Z obou důsledků je snad patrné, že ti, kteří přehánějí v dobré víře, dělají své věci medvědí službu.

A pozor, i toto je „pouze“ podmínka nutná, ne postačující. I když diskusi povedeme a budeme v ní operovat s fakty v realistickém měřítku, nemusí se nám podařit správné řešení nalézt.

Jízda v protisměru

V soukromé korespondenci jsem obdržel jako argument svědčící o postupující islamizaci Rakouska následující dvě tvrzení (cituji): „Mohamedáni nedodržují žádné zákony ani dopravní předpisy. Běžně jezdí v protisměru,...“ a „Ve školách se nesmějí podávat některé druhy masa, např. řízky.“.

První tvrzení je velmi křiklavý případ přehánění – a to zcela očividného. Pokud by jakákoli skupina lidí běžně jezdila v protisměru, silnice se v krátké době promění na vrakoviště. Kromě toho se občas sám dostanu autem do Rakouska i přímo do Vídně (odkud měly informace pocházet zejména) a na vlastní řidičskou kůži jsem zažil, že do protisměru nikdo nejezdí – natož aby se tak dělo běžně. Jaká je patrně realita? No ono se to určitě občas stane (dopravní poměry v zemích původu běženců jsou skutečně o mnoho divočejší, než ty naše...), ale občas – to nezní tak třaskavě. Jaké bylo každopádně mé překvapení, když člověk, který mi tímto argumentoval, trval na realističnosti předkládaného a nechtěl ani náznakem připustit, že by to přece jen mohlo být přehnané.

Se školami to bylo poněkud složitější, ale stačilo trošku zapátrat, aby se zjistilo, že nikoli školy, ale jedna školka – a hned z toho bylo pozdvižení a vzbudilo to odpor místní politické representace, z čehož se dá usoudit, že patrně nepůjde o běžný jev. Ano, i případ takové jedné školky je dost závažným sdělením. Tak proč nadsazovat?

Přistihl jsem se, jak při hodnocení celého sdělení kroutím hlavou nad tím, jaké nesmysly jsou mi předkládány – být to u stolu v restauračním zařízení, o nic nejde, ale ve vážně míněné debatě? Přitom tato nadhodnocená fakta byla jen menší částí celku, byla tam řádka jiných tvrzení, která přinejmenším na první pohled působila spíše věrohodně... Inu, kapka vína v sudu močůvky a kapka močůvky v sudu vína dává stejný výsledek. Tohle však byla v porovnání s druhým příkladem jen taková lidová lapálie.

Desetitisíce, ne-li statisíce teroristů

Jakýsi anonym mi nedávno předložil údajnou zprávu převzatou z deníku Al-Ahram. Zpráva se opírá o svědectví tureckého novináře Mehmeta Akhula a mimo jiné se v ní uvádí: „Podle svědectví Akhula je v Evropě odhadem více než 450 tisíc bojovníků ISIS, z nichž je přibližně 80% aktivních. Ostatní se skrývají nebo jsou mimo kontrolu velitelů ISIS.“ Z materiálu není zřejmé, kdy byl sepsán, ale s ohledem na skutečnost, že mezi kritizovanými politiky je uváděn dnes již bývalý president Francie Hollande, zjevně není aktuální. Ve vztahu k citovanému tvrzení to ale není podstatné.

Nikoli anonym, ale „Platforma evropské civilizace“ sepsala Manifest, v němž lze nalézt krom jiného toto: „Evropa je znovu ve smrtelném ohrožení. ... Zvnějšku: Agresivním politickým islámem, který kolonizuje rozsáhlé části západoevropských měst a nastoluje v nich šariátské zákony. Přítomností desetitisíců rozvědkami potvrzených ostřílených teroristů a akcelerujícím počtem jejich útoků.

Budu se nadále zabývat v zásadě pouze druhým, nižším odhadem počtu „ostřílených teroristů“ v Evropě, z identifikovatelného a tedy serióznějšího zdroje. Předpokládám přitom, že vyřčeným není míněna jejich přítomnost na Balkáně nebo někde v evropské části Ruské federace (Elbrus se někdy uvádí jako nejvyšší hora Evropy...). Dokument jsem dostal několikrát, a když mi přišel poprvé, poněkud jsem ve své reakci rozsah předmětných skutečností podcenil – napsal jsem toto: „Takové přehánění dělá své věci medvědí službu, právem odrazuje řadu přemýšlivých lidí a diskredituje to rozumné, co je tam obsaženo. Vždyť ty pravděpodobné stovky, o které se skoro jistě nanejvýš může jednat, jsou alarmující dost (nejen, ale i s ohledem na to, že jeden jediný úspěšný terorista může zabít stovky lidí...). Za ostříleného teroristu lze přece označit někoho se skutečným výcvikem a bojovou zkušeností a celý IS disponuje / disponoval, pokud se nemýlím, cca 30 000 ozbrojenci – to jsou jako nyní skoro všichni v Evropě? Nesmysl, viďte... Nicméně, samozřejmě se mohu naivně mýlit a v tom případě bych tedy poprosil o odkazy na důvěryhodné zdroje informací o uvedených desetitisících – když rozvědky potvrzují a veřejně je to známo, jistě nebude problém odkázat na oficiální výroční zprávy příslušných rozvědek, ze kterých ty počty budou patrné. Předem děkuji!“ Ne, žádného odkazu na důvěryhodné zdroje předmětných informací jsem se nedočkal.

Podívejme se nyní na celou věc podrobněji. Kde se mohou desetitisíce „ostřílených teroristů“ v Evropě vzít? Pokud by tito bojovníci byli vycvičeni v severní Africe a/nebo na Blízkém východě, nedávalo by žádný smysl odesílat je pryč (v tak masivním počtu) za situace, kdy byl Islámský stát stále více tísněn. Na druhé straně je prakticky nemyslitelné, aby v západních zemích mohlo být takové množství teroristů dobře vycvičeno bez jakékoli reakce našich bezpečnostních složek. A skutečně. Nepochybně (a žel Bohu) neodchytí naše zpravodajské služby každého teroristu, ale když se jich někde objeví pár pohromadě, stačí 50, už je to zaznamenaná událost („Do Evropy připlula padesátka džihádistů, varuje Interpol“, Novinky.cz, 31. ledna 2018). To jistě není důkaz, jen indikátor.

Kromě toho jsou však k disposici kvalifikované odhady bojových schopností Islámského státu, např. materiál Hodnocení bojových schopností Islámského státu (díl 1/3) (Agentura EXANPRO, 2016). Z něj vyplývá, že v posuzovaném období (mezi roky 2014 a 2016) disponoval Islámský stát vždy aktuálně mezi 20 a 35 tisíci bojeschopných ozbrojenců. Samozřejmě, že touto teroristickou organizací prošlo mnohem více osob, až 100 tisíc, přičemž pokud je takový horní odhad relevantní, je zároveň velmi pravděpodobné, že podstatná část z nich byla z bojů vyřazena (zabita, vážně zraněna). Ano, někteří se vrátili tam, odkud přišli, tedy do západních zemí – a naše rozvědky jim věnují pozornost, pravda, ne vždy zcela úspěšně: např. z Německa odešlo bojovat cca 950 islamistů – samozřejmě ne všichni se asi mohou vrátit, ze Spojeného království asi 850 islamistů – vrátila se jich odhadem polovina, z Francie odešlo bojovat asi 700 islamistů, uváděno je 271 navrátilců (z toho 20% žen a 54 nezletilých). Tři uvedené země představují přibližně 40% obyvatel zemí Evropské unie. Pokud tedy ani v Německu není návratnost bojovníků IS větší než 50%, ale na druhou stranu přidáme stejný počet přítomných teroristů, kteří z těchto zemí původně nepocházejí, dostaneme se k číslu cca 2 500. Ve všech zemích EU by tak, hrubým horním odhadem, mohlo jít o 6 250 skutečných „ostřílených teroristů“.

S chladnou hlavou

O co opírám své přesvědčení, že jde o horní odhad? Úvaha o celkovém počtu teroristů by se neměla odvíjet od počtu obyvatel zemí, ale spíše od početnosti muslimských komunit v těchto zemích – ozbrojenci Islámského státu se přeci budou prakticky jistě rekrutovat výhradně z muslimů... Je třeba tedy přihlédnout k tomu, že „V současnosti (2016) je v Evropě asi 26 miliónů muslimů, tvoří tedy asi 4,9% obyvatel kontinentu. V roce 2010 to bylo pouze 19,5 miliónu (3,8%). Nynější muslimská populace však není rozmístěna rovnoměrně: ve Spojeném království tvoří 6,3% veškerého obyvatelstva, v Německu 6,1%, v Rakousku 6,9%, ve Švédsku 8,1% procenta a ve Francii 8,8%. Ve východní Evropě a na Pyrenejském poloostrově je jich ale mnohem méně. V Polsku, na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku, České republice, pobaltských státech, Finsku a Portugalsku je počet muslimů zanedbatelný.“ (Marcus Roberts: „Demografie a konec Evropy, jak ji známe“, KONZERVATIVNÍ LISTY, prosinec 2017). Ve zmíněných třech zemích se tedy nachází více než polovina všech muslimů, kteří v Evropě žijí (přes 14,5 miliónu z výše zmíněných 26). Takový přesnější postup by pak tedy přinesl odhad ještě o cca 30% nižší, tedy necelých 4 500 skutečných „ostřílených teroristů“.

Kromě toho je třeba mít na paměti, že počet teroristů – nikoli „navrátilců“ (přišedších nejpravděpodobněji s uprchlickou vlnou) byl uvažován jako shodný s počtem těch, kteří mají pasy západních zemí. Znovu odkazuji na již zmíněný případ 50 teroristů (viz výše). Co tedy, kromě toho, že je to teoreticky možné, že to prostě nelze absolutně vyloučit (a to nepůjde nikdy), nás má vést k tomu, že takových bojovníků je v Evropě kolem dvou tisíc? Možná se mýlím a budu rád, pokud mě někdo opraví, ale já nevím o žádné skutečné indikaci takto vysokého počtu...

Rád bych nicméně závěrem ubezpečil každého čtenáře, že není mým cílem závažná zjištění jakkoli zlehčovat (na to je tady dost jiných...). Odhad 6 250 i 4 500 ozbrojenců, vycvičených a dost možná připravených zabíjet, je příšerně obrovský! Přesto to ale nejsou ty avizované desetitisíce! Je to zkrátka řádově méně, jde o tisíce – a to je horní odhad, čili mohou to také být stovky (nicméně i to by s ohledem na povahu problému bylo nepřiměřeně moc). A opravdu, vojenský a bezpečnostní analytik Lukáš Visingr hovořil na ČT24 (pořad Události, komentáře z 5. února 2018) o stovkách až tisících teroristů v západních zemích, takže se zdá, že předložené úvahy nepostrádají relevanci... Copak to není dost? Stačí si pana Visingra poslechnout, aby bylo jasné, že i ty stovky až tisíce jsou pro nás bez přehánění smrtelně vážným rizikem. Je tedy opravdu třeba nafukovat skutečnost – pětkrát, desetkrát, možná až stokrát oproti realistickým hodnotám? Proč?

Musíme si být vědomi závažných problémů, které před námi stojí, ale abychom jim byli schopni efektivně čelit, musíme je řešit s chladnou hlavou. Dnes velmi rozšířeným zlořádem je nadhodnocování, resp. přehánění. Ti, kteří přehánějí v dobré víře, dělají své věci medvědí službu. A co ti, kteří přehánějí právě proto, aby paniku či skepsi vyvolali?

Autor je předsedou Konzervativní strany.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.