Obsah

Editorial

Vážení čtenáři,

vedle tématu měsíce věnovaného (neo)marxismu reflektujeme v tomto čísle událost prvního řádu – vypovězení smlouvy s Íránem ze strany USA, sledujeme i další dění za Atlantikem a přinášíme třetí (poslední) část kapitoly z knihy Josefa Kalvody Geneze Československa. Nejde, pochopitelně, o úplný výčet, ale také něco zůstalo stranou pozornosti našich autorů. Kupodivu takto nekomentováno zůstalo nehorázné chování presidenta Zemana ve věci údajné výroby bojové látky s již téměř zlidovělým názvem Novičok v České republice. Tak to napravme alespoň zde.

Ono se vlastně není co divit, že s periodicitou KONZERVATIVNÍCH LISTŮ toto téma ostrouhalo, neboť velmi brzy po zveřejnění slov pana Zemana bylo napsáno a vyřčeno téměř vše, co napsáno a vyřčeno být mohlo a mělo. Vydání pana Nikulina spravedlnosti našeho spojence, tedy krok podniknutý proti veřejně deklarované vůli hlavy našeho státu, se dá označit za fiasko Hradu – a to tím trapnější, že vyšla najevo předchozí intervence, kterou  se tedy ministr spravedlnosti nenechal ovlivnit. Dodejme, že zcela správně, a že ministr v demisi Pelikán, se kterým jinak můžeme souhlasit v opravdu máločem, si za to zasluhuje uznání.

Brzy po uvedeném fiasku pan president nevyužil své příležotosti prostě k dané věci mlčet a vyzval – zcela nestandardně – zpravodajské služby státu k pátrání po možné výrobě bojové látky Novičok na našem území. Časová souslednost jistě nemůže být zaměňována za příčinnou souvislost, ale když má něco chlupy jako pes, ocas jako pes a štěká to jako pes, obvykle to bývá pes. Těžko se tedy člověk brání úvaze, že celá „akce Novičok“ byla v podání pana presidenta zaměřená hlavně k nápravě jeho reputace u jeho pánů v Kremlu. Zda mu bylo významně naznačeno, aby hleděl vynahradit svoji neschopnost „dodat Nikulina“, nebo jestli konal z vlastní iniciativy, to zase tak důležité není.

Kromě toho je tu ještě jeden zajímavý aspekt. K syntéze malého množství bojové látky, která je v jistém smyslu příbuzná té, kterou byli napadeni pan Skripal a jeho dcera, v příslušných laboratořích naší armády patrně opravdu došlo. Připusťmě, že to byla právě tato skutečnost, kterou měla Moskva na mysli, když dlouho před výstupem pana Zemana označila mez jinými Českou republiku za možný zdroj bojové látky Novičok. Ostatně rychlá vítězoslavná reakce Kremlu na Zemanova slova takovou souvislost spíše potvrzuje. Pak je ale na místě se v první řadě ptát, jakpak se v Moskvě předem vědělo, co se v laboratořích Armády České republiky, tedy armády členské země NATO, testuje. Kudy vede cesta z příslušné laboratoře do Kremlu, kde pak dané skutečnosti účelově překroutí a předloží je mezinárodní veřejnosti jako součást šířených polopravd? V tomto kontextu vnímáme tedy odvolání ředitele Vojenského výzkumného ústavu Bohuslava Šafáře jako spíše pozitivní krok a věříme, že naše vojenské obranné zpravodajství se tématu intenzivně věnuje.

Konečně stojí za zmínku poslední vývoj, tedy zablokování projednávání celé věci v Poslanecké sněmovně a to koalicí ANO, SPD a KSČM. Jde o koalici de facto, mezi tím probíhá referendum ČSSD o ustavení koalice de iure. Ne že by se ještě nestalo, aby některá vládní strana tu a tam „prohlasovala“ nějaký zákon s opozicí koaličnímu partnerovi navzdory, ale takový nesoulad mezi tím, jaká koalice reálně je, jak má být vláda ustavena oficiálně, to tedy nepamatujeme. Uvidíme, co na to řadoví sociální demokraté.

Školní rok jde do finále, tak přejeme pevné nervy všem, kterých se to jakkoli dotýká! Přijít na jiné myšlenky můžete případně s KONZERVATIVNÍMI LISTY.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.