Jsou USA na prahu občanské války?

Podrobnosti

Zveřejněno 23. 10. 2018 20:01

Američané pokračují v dělení do dvou znepřátelených táborů. Jako kdyby se země nacházela v roce 1860, v předvečer občanské války, namísto v roce 2018, ve věku největší hojnosti, volnosti a svobody v dějinách civilizace.

Občanský nesvár řeckých městských států v pátém století před Kristem označil Thukydides, dějepisec starověkého Řecka, pojmem „stasis“. Vnímal ho jako nesmlouvavou válku mezi revoltujícími masami a tradicionalistickou střední a vyšší třídou. Něco na způsob onoho starověkého rozdělení infikovalo všechny aspekty dnešního života Ameriky.

Američané jsou v míře stále větší buďto hrdí na minulé americké tradice, probíhající reformy a dnešní americký pocit vyjímečnosti, nebo trvají na tom, že země je beznadějně vadná od svého zrodu a je nutné ji radikálně přebudovat a napravit prvotní hříchy. Vůči následné politizaci není imunní žádná sféra života: ani film, ani televize, profesionální sporty či noční komedie nebo vysoké školy. Dokonce i hurikány jsou typicky zneužívány pro vliv politické agendy. Co je v Americe příčinou tohoto přechodu rozdílností názorů do zahořklé nenávisti – a proč zrovna dnes?

Internet a sociální média hrají nezřídka pokleslou roli elektronického lynčujícího davu. V jedné nanosekundě nevýznamný místní příběh vyvolává nákazu. Stamiliony lidí ihned reagují vytrubováním hlášek o zlu nebo o ctnostech, buď progresistů, anebo konzervativců. Anonymita je silou, která stupňuje tato napětí. Falešné online identity jsou přístřeším pro neustále sílící extremismus – podle logiky, že za svá slova není nikdo nikdy volán k odpovědnosti.

Spěch je rovněž nepřítelem zdravého rozumu a zdrženlivosti. Miliony blogerů mají naspěch, aby byli prvními, kteří vloží svoji reakci na tu či onu zprávu, přičemž je pramálo trápí, že ta zpráva se může vzápětí změnit na „fake news“, neopodstatněný dohad a fikci.

Globalizace Ameriku jednak obohacuje, jednak ochuzuje – a také ještě víc rozděluje. Ti, kteří se živí prací svých rukou, mohou být vystaveni ztrátě zaměstnání nebo snížení výdělků, protože jejich práce byla přesunuta za hranice, do levnějších zemí s menší mírou regulace. Byli odepsáni jako „lůsři“. Američané, jejichž profesionální odbornost profitovala z nedozírných trhů nového světa, bohatnou ještě více a jsou vnímáni jako „vítězové“.

Geografie – historicky umocňující občanské třenice – dál živila stupňující se ekonomické a kulturní rozdíly. Američané se rostoucí měrou selektují na státy červené a modré (t.j. státy s převahou republikánů versus státy s převahou demokratů – pozn. red.). Liberálové v městském přímořském koridoru tíhnou ke komunitám hip kultury, pokrokářského životního stylu a nadbytku státních služeb. Konzervativci se více orientují na nižší zdanění, menší zásahy vlád a do tradičních vnitrozemských států. Životní styl v San Franciscu ve státě Kalifornie a Toledu ve státě Ohio se natolik liší, že to vypadá málem jako kdyby se jednalo o dvě různé planety.

Velkou silou Ameriky vždy bylo přistěhovalectví, legální, různorodé, zásluhové a uvážlivé. Asimilace, integrace a sňatky s místními v rámci tohoto tavícího kotle proměňovaly nové příchozí ve vděčné Američany, během generace nebo dvou. Ale když je imigrace často nelegální, nerozrůzněná a masívní, má to za následek balkanizaci. Za dnešních dnů v zemi hostuje na šedesát milionů příchozích odjinud – nejvyšší počet imigrantů v dějinách Ameriky. Ovšem na rozdíl od minulosti Amerika často nepožaduje od těchto imigrantů, aby se co nejdříve naučili anglicky a asimilovali se.

Namísto toho se z imigrace stává politikum a noví příchozí jsou vnímáni jako potenciálně užitečné voličstvo. Kmenové pojetí je novou americkou normou; pohlaví, sexuální orientace, náboženství, rasa a etnicita jsou dnes podstatou, nikoli nahodilostí, co nás definuje. Američané se pachtí za rozdělováním do diskriminovaných bloků. Nové zdůrazňované názvy s pomlčkou slouží jako reklamy, že příslušnost k těmto skupinám je pro jejich členy více, než sdílený amerikanismus.

Amerika je často terčem nerealistické kritiky – snad jako kdyby se najednou stala toxickou proto, že není dokonalá. Málokdo oceňuje, že daleko horší alternativy v zahraničí bují rasismem, sexismem, občanskými nepokoji, korupcí a chudobou, jaké si Američané sotva dokáží představit.

Posledních několik volebních klání rostoucí propast jen zvýrazňují.

Stará Demokratická strana Kennedyho a Clintona nyní jeví tendenci měnit se ve stranu radikálních socialistů. Zatímco stará Republikánská strana je povětšinou pryč, nahrazována hnutími jako tea party a novou základnou Donalda Trumpa.

Minulý prezident Barack Obama přišel do úřadu z Kongresu, kde měl v Senátu záznam s nejlevicovějším hlasováním. Trump byl zvolen jako první z prezidentů bez předešlých zkušeností jak vojenských, tak politických. Obama vydal tucty rozporuplných nařízení jen „perem a telefonem“, přičemž obcházel Kongres. A Trump tato nařízení systematicky ruší, což rovněž činí obdobným druhem svých nařízení.

Zůstane Amerika nadále rozštěpená a dožijeme se brzy otevřeného násilí, jako tomu bylo za občanské války v roce 1861? Anebo se Američané sjednotí a ovážeme si rány, jak jsme to učinili po hospodářské krizi třicátých let nebo po protestech v letech šedesátých?

Odpověď je na každém z nás. Každý den budeme jeden druhého pojímat buď jako amerického druha, se kterým nás toho více spojuje než rozděluje, anebo půjdeme dál po současné cestě, která by případně mohla skončit v čemsi podobném, jako jsou nenávistí kypící Irák, Rwanda či Balkán.

Převzato z townhall.com. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer.