Podobnost nikoli náhodná

Spojené státy chtějí odstoupit od smlouvy INF. Neboli smlouvy o jaderných silách středního doletu, kterou v prosinci 1987 podepsali Ronald Reagan a Michail Gorbačov a jejíž ratifikací rok poté skončila studená válka. Oznámila to americká vláda loni 20. října. Proč to chce udělat?

Nejdřív si něco řekněme o jaderných raketách. Od přelomu 50.–60. let USA i SSSR měly mezikontinentální rakety, tzv. strategické, s extrémně ničivými, megatunovými hlavicemi, kterými mířily na sebe přes Severní pól. Tyto hlavice, „zabijáci měst“, byly silou tzv. druhého úderu, odplaty, pokud by jedna země zaútočila na druhou jaderně. Jejich dolet trval 20–30 minut, takže by je radary protivníka zachytily dřív, než by dopadly na cíle, a tudíž by stihl na agresora odpálit rakety své před svým zničením. Výsledkem by bylo vzájemně zaručené zničení. Nikdo rozumný by je neodpálil jako první, to by znamenalo smrt protivníka, ale i jeho. Byly pojistkou.

Jejich výhoda byla, že udržovaly stabilní mír mezi USA a SSSR, jejich nevýhoda, že byly nepoužitelné, a tudíž nemohly odstrašovat například konvenční sovětský útok proti západní Evropě (kvůli němu by se USA a SSSR vzájemně neanihilovaly).

A pak existují malé, taktické, kilotunové či ještě slabší hlavice, které lze mít na raketách, ale i v podobě dělostřeleckých granátů či torpéd. Tyto jsou v poli použitelné pro zastavení např. tankové ofenzivy nebo proti flotilám na moři. Jsou ničivé, ale nikoli apokalyptické. Jejich případné použití bylo strategií NATO pro zastavení masivního sovětského útoku proti západní Evropě. Jsou použitelné, což je jejich výhoda pro obranu (a tudíž odstrašení i konvenčního útoku); jejích nevýhoda je, že je stejně tak lze použít pro útok, úder první.

Krok správným směrem

V roce 1977 Sověti udělali něco velice nebezpečného: v západní části SSSR rozmístili rakety středního doletu SS-20, v jejichž dosahu byla všechna západoevropská hlavní města. To změnilo rovnováhu sil: Sověti mohli zaútočit jako první a v případě použití malých taktických hlavic NATO v boji hrozit destrukcí celé západní Evropy. A použití amerického mezikontinentálního arzenálu by bylo odstrašeno hrozbou následné sovětské masivní odplaty a anihilace Ameriky (a SSSR). Takže Sověti mohli v Evropě vyhrát konvenční válku, a dokonce použít malé jaderné zbraně bez hrozby odplaty. Proto se NATO v roce 1979 rozhodlo, že v západní Evropě rozmístí americké rakety středního doletu Pershing 2, které by mířily na evropskou část SSSR a tak neutralizovaly politický význam a možnost vojenského použití sovětských SS-20. Stalo se tak v roce 1983.

Gorbačov na rozdíl od svých předchůdců byl ochoten o míru a odzbrojení jednat; výsledkem byla právě dohoda INF z let 1987–88. Rušila celou kategorii amerických a sovětských jaderných raket – těch krátkého a středního doletu, tj. doletu 500 až 5500 km. Tehdy byla krokem správným směrem. Představovala zklidnění situace a mír. Jenže byla překonána časem a ruským chováním.

Rusko už několik let rozmisťuje rakety Iskander (existuje asi sedm variant) s doletem 500, možná až 600 km. A ta nejnovější testovaná varianta by měla dolet až 5500 km. Jinými slovy, Rusko již několik let porušuje smlouvu INF. Tyto rakety jsou nyní i v Kaliningradské oblasti, takže v dostřelu ruských raket jsou hlavní města čtyř zemí NATO: tří pobaltských a Polska. (Další ruské rakety Iskander jsou v Jižní Osetii, Arménii, Sýrii a na Krymu.)

Nejen hrátky ve východní Evropě

Je to situace podobná té s SS-20 na přelomu let 70. a 80.: v případě ruské invaze do Pobaltí může Rusko těmito raketami odstrašit jeho efektivní obranu. Ruská „obranná“ strategie dokonce použití taktické jaderné bomby považuje za „deeskalační opatření“: po obsazení Pobaltí by proti silám NATO spěchajícím Baltům na pomoc použila malou taktickou atomovou bombu – a pak by se prý jednalo o míru, protože nikdo by nechtěl eskalaci další. A to, co by obsadila ruská armáda, by už zůstalo ruské.

Nedává tudíž smysl, aby Amerika dodržovala smlouvu INF i nadále, když ji Rusko otevřeně porušuje. A pro odstoupení od ní je ještě jeden důvod: smlouva zavazovala jen Ameriku a Sovětský svaz, následně Rusko, ale už ne jiné země, např. Čínu, která tehdy byla ještě slabá. Nyní však je mocností na vzestupu s expanzionistickými záměry a značnou asertivitou v Jihočínském moři a východní Asii (např. na Tchaj-wan míří tisíce čínských raket). Takže USA potřebují rakety středního doletu i pro odstrašení Číny.

A možná taky Rusko. Někteří analytici se domnívají, že Iskandery chce mít nejen pro své „hrátky“ ve východní Evropě, ale i pro odstrašení Číny, až jednoho dne dostane zálusk na Sibiř. Rusko a Čína se tváří jako přátelé a spojenci proti Americe, ale z historických důvodů si nedůvěřují. Jejich „přátelství“ je hra masek. Takže Rusko smlouvu INF porušuje, a když USA od ní odstoupí, bude řvát, ale ve skutečnosti bude rádo, že ji formálně zabil někdo jiný.

Vyšlo v LN 12. 1. 2019. Se souhlasem autora převzato z www.obcinst.cz.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.