Obsah

Sarkozyho střídá Hollande

François Hollande (* 1954)

V polovině května se stal vítězem presidenstských voleb, když ve druhém kole o 3,5% porazil stávajícího presidenta Nicolase Sarkozyho. V letech 1997 – 2008 zastával Hollande úřad předsedy Socialistické strany, v roce 1999 byl také poslancem Evropského parlamentu. V období 2001–2008 vykonával funkci starosty města Tulle.

Těsně před volbami jsem mluvil s řemeslníkem, který u nás vyměňoval okenice a zeptal se, kterého z kandidátů by podporoval. Řekl mi, že vyhraje-li Hollande, bude to pro Francii ekonomická katastrofa. Dojde k daňovému zatížení střední vrstvy, která je hlavní nositelkou ekonomiky a tím k dalšímu nárůstu nezaměstnanosti. Nadměrné zvýšení daní velkých podniků bude znamenat jejich únik do zahrabničí. Tolik tedy k předvolebním názorům francouzského samostatného řemeslníka.

François Hollande byl zvolen nevelkým rozdílem hlasů proti dosavadnímu prezidentu Sarkozymu. Domnívám se, že hlavní příčinou porážky Sarkozyho nebyla ani jeho politika, ani škrty a rozpočtové úspory, nýbrž spíše jeho nediplomatické až arogantní vystupování a jeho sklon k veřejně ukazovanému přepychu, čímž mám na mysli například nadměrně drahou mohutnou inaugurační slavnost, luxusní dovolenou na jachtě miliardáře, nebo denní nákup 700 růží pro manželku Carlu za peníze daňových poplatníků a podobné excesy. Takové prezidentovo chování běžného Francouze prostě dráždí.

Hollande, stejně jako jeho dřívější dlouholetá partnerka a matka jeho čtyř dětí Ségolène Royal, jsou typickým dokladem neplatnosti komunistické teorie o vlivu třídního původu na pozdější politické názory jedince. Obě tyto levicové osobnosti pocházejí z bohaté velkoburžoasie. Hollandův otec Georges byl zámožným odborným lékařem s vlastní soukromou klinikou. Byl politicky činný v extrémní pravici, byl dokonce ve spojení se členy OAS (Organizace tajné armády bojující proti nezávislosti Alžírska), jakož i s politiky podezřívanými z kolaborace v době války.

François Hollande se po maturitě v sedmdesátých letech angažoval v silně levicové až komunistické Studentské unii. Ve svých 19 letech se prostřednictvím své nevěsty Dominique Robert dostal do blízkosti François Mitterranda. Později se stal jeho ekonomickým poradcem.

V letech 1978-80 studoval na vysoké škole pro administrativu a seznámil se tam se Ségolène Royal, svou nevěstu opustil a s paní Royal měl pak 4 děti. Nikdy se s ní však neoženil – oba považují manželství za „buržoasní přežitek“. Oba partneři spolupracovali v politice jako poradci Mitterranda, avšak pouze Ségolène byla povolána řídit celkem tři ministerstva. François byl dlouhodobě spíše v pozadí, později se stal předsedou Socialistické strany. Ségolène Royal kandidovala dokonce v roce 2007 proti Sarkozymu, neúspěšně hlavně proto, že v průběhu televizního duelu se Sarkozym předvedla trapné až hysterické výstupy.

Po neúspěšné kandidatuře paní Royal se s ní Hollande rozešel a navázal jiný vztah s mnohem mladší novinářkou Valérie Trierweiler, která se s ním nyní také nastěhovala do Elysejského paláce.

Pro Hollanda bylo velkým štěstím, že z politiky po sexuálních aférách zmizel Dominique Strauss-Kahn, který by byl jinak bezkonkurenčním socialistickým kandidátem na prezidenta.

Program nového presidenta

Program, se kterým Hollande zvítězil, byl koncipován tak, aby se zalíbil mnoha voličům bez ohledu na dlouhodobé důsledky. Nebude-li následně korigován, znamená ohrožení eura, jednotné Evropy i ekonomické situace Francie.

Nástup do penze vrací nový prezident zpět ze 62 na 60 let věku. K tomu potřebných 5 miliard EURo chce získat zvýšením odvodů sociálního pojištění. Jde tedy o líbivý příslib, financovaný přesypem z jedné kapsy do druhé. A nebude-li to stačit, navýší se dluhy.

V době dovolených nebo zvýšených nároků na silniční dopravu slibuje nový prezident zákaz zvyšování cen pohonných hmot. Opět neuvádí, jak potom vyrovná státní rozpočet. Dalším bodem programu je zvýšení daní bohatým, jakož i velkým podnikům a bankám: daň 45 % pro příjem vyšší než 12 000 euro měsíčně, 75 % pro příjem vyšší než 80.000 euro měsíčně. Zavedení takových daní by si jistě nepřáli čeští miliardáři, kteří rozkradli národní majetek. Ale oni by jistě zorganizovali rychlý únik do daňových rájů. Stejně tak utečou i francouzští miliardáři, kteří tak přestanou platit ve Francii i dosavadní skromné daně. Ostatně sám Hollande navrhl už první den po svém zvolení výjimky pro některé vyvolené.

Návrh daně ze zisku velkých podniků ve výši 35 %, středních a malých podniků 30 % – 15 % bude mít celkem jasné následky: poklesne zájem ze zahraničí o investice ve Francii.

V průběhu příštích pěti let chce nový prezident vybudovat 2,5 milionu sociálních a studentských bytů. Neuvádí, kde na to získá prostředky – zřejmě se budou zvyšovat dluhy… Ročně má být zajištěno dalších 1000 pracovních míst v justici a policii. Líbivé sliby, ale žádné údaje o tom, jak mají být financovány. Zase je tu možnost dluhů…

V komunálních volbách chce nový prezident dát volební právo cizincům žijícím ve Francii. To je průhledná snaha zajistit pro svou stranu hlasy milionů Arabů, z nichž většina pobírá ve Francii sociální dávky.

Hollande chce uzákonit sňatky homosexuálů a povolit jim dokonce adopci dětí, což je nebezpečné a zavrženíhodné.

Nejdůležitější a nejnebezpečnější část Hollandova programu je jím vyhlášený konec úsporných opatření. Tím poroste automaticky francouzský státní dluh, který v roce 2011 činil už 85 % HDP a byl tedy dokonce vyšší než dluh španělský.

Nový prezident chce vypovědět evropský pakt stability a nahradit jej jakýmsi „paktem zodpovědnosti, řízení a růstu“, který však nijak blíže nespecifikuje. Místo dluhové brzdy a přísného dodržování rozpočtu požaduje „program podporující konjunkturu“. Tyto jeho návrhy odmítla kancléřka Merkelová výstižnou větou: „Růst na dluh by nás zavedl zpět na začátek krise.“ Prosazování Hollandova požadavku „znovu jednat o evropských smlouvách“ je však nutno posoudit též z hlediska etického: nejedná se o nic jiného než o „Vertragsbruch“ – porušení ujednaných a podepsaných smluv. V civilním životě by takové jednání bylo nemyslitelné. Možnost zrušení např. podepsané kupní smlouvy by znamenala společenský chaos.

Zůstává otázkou, jakým způsobem bude nový prezident svůj program realizovat. V zásadních otázkách bude jistě nezbytná dohoda mezi Francií a Německem. Spojenectví těchto dvou zemí je základním pilířem EU a politici obou zemí budou nuceni ku kompromisům.

Zvyšování státních dluhů je současným všeobecným úkazem všech socialistických stran, které se chtějí voličům zalíbit a dostat se tak k moci – bez ohledu na zatížení dalších generací, bez ohledu na následnou inflaci. Zbývá naděje, že Hollande, stejně jako kdysi Mitterrand, postupně do svého programu zapracuje změny a kompromisy, aby ekonomicky negativní a pro zemi neblahé důsledky jeho vítězství byly minimalizovány.

Doc. MUDr. Richard Kluzák, CSc. žije posledních 20 let střídavě v České republice a ve Francii.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.