Nepřátelé na Východě

Podrobnosti

Zveřejněno 4. 8. 2012 0:00

Napsal Jeffrey R. Nyquist

Rumunská analytička a spisovatelka Anca-Maria Cernea říká, že v její zemi komunismus vlastně poražen nebyl. Co Cernea říká o Rumunsku, lze říci o většině bývalých komunistických zemích Evropy.

Ve východní Evropě pokračuje boj a Američané zřejmě zapomínají, zejména američtí politici. Jeden polský novinář mi nedávno napsal: „Mám za to, že američtí politici nemají ponětí o povaze bolševismu. Jsou možná znalí historie, strategie nebo dokonce jsou experty, to ovšem neznamená, že rozumějí způsobům Rusů.“

K těm ruským způsobům údajně patří kontrola politické opozice tajnými agenty, strategické klamy a dezinformace s cílem zavádět a dezorientovat, politické násilí nebo hrozba takovým násilím, monopol na kontrolu sdělovacích prostředků, velkého byznysu a vládní byrokracie.

Ve východní Evropě se takové metody dosud používají, ku prospěchu Ruska a bývalé komunistické elity. Starý komunistický systém bohužel nebyl zcela vykořeněn. Nekonal se žádný soud s komunismem, miliony nevinných obětí se nedočkaly spravedlnosti. Chcete-li porozumět tomu, co se stalo, čtěte pozorně, co říkají lidé z Východní Evropy jako Anca-Maria Cernea.

Komunismus vlastně nebyl poražen

Na otázku, je-li dnes Rumunsko svobodnou zemí, odpověděla: Nedokážu odpovědět ano nebo ne. Řekla bych, že Rumunsko je relativně svobodnou zemí. Problém je, že v naší zemi vlastně komunismus nebyl poražen.

Rumunsko se samozřejmě těší větší svobodě, než před rokem 1989. Na druhé straně nelze říci, že lidé jsou skutečně svobodní ve smyslu klasických demokratických standardů Západu, protože tamní společnost má příliš mnoho rysů oligarchického systému, domnívá se Cernea.

Tento oligarchický systém je zčásti pokračováním starého systému. Demokratické prozápadní síly nikdy zcela neuspěly (nebo se ani dostatečně nesnažily) v osvobození společnosti od oligarchických a východních vlivů, jako za prezidenta Constaninesca, s vládou Demokratického konventu, a dnes za prezidenta Basesca, nyní ve druhém funkčním období, s vládou podporovanou stranou PDL (pravostředová Liberálně demokratická strana).

Rumunsko bylo jedním z nejrepresivnějších komunistických režimů ve východní Evropě. Kontrola nad obyvatelstvem uplatňovaná komunistickou stranou a tajnou policií byla takřka úplná. Lidé sloužící komunistickému režimu a všemocné tajné policii se těšily privilegovaným pozicím, společenským i ekonomickým; spojovaly je společné zájmy, spoluvina v závažných zločinech a v neposlední řadě strach jednoho před druhým, což mělo za cíl zabránit jakémukoli narušení systému. Zbývající část Rumunů žila v bídě a teroru, odříznutá od civilizovaného světa. Navíc byla společnost devastována všeobecnou nedůvěrou; každý podezíral své kolegy, sousedy, ba dokonce rodinné příslušníky z kolaborace...

Zločinecké sítě ovládají stát

Cernea vysvětluje, že komunistická elita není ochotna vzdát se privilegií, které nabyla vraždami, zradou a loupežemi... naopak, její příslušníci a jejich potomci se stali prosperujícími byznysmeny, mediálními magnáty a úspěšnými politiky. Vytvořili svého druhu privilegovanou kastu, jakousi vládnoucí třídu, těšící se značné moci, bez ohledu na to, kdo oficiálně vládne zemi. Tato třída je tou nejvýznamnější překážkou bránící skutečné svobodě v zemi. Je tvořena bývalými komunistickými představiteli a jejich potomky, kteří blokují řádné fungování institucí demokratického státu a jsou zdrojem rozsáhlé korupce. Příslušníci bývalé komunistické elity dodnes brání své pozice. Jsou-li ohroženi, vracejí úder, dokonce i úřadujícímu prezidentovi. Cernea říká, že „zločinecké sítě, které byly kdysi institucemi komunistického státu, jsou původci veškerých důležitých sítí korupce, organizovaného zločinu, politické manipulace a vlivu nedemokratických a spíš nepřátelsky laděných cizích mocností, jako například Ruska. Od nich pochází vážná hrozba vládě zákona a nezávislosti naší země.“

Prozápadní síly stále ještě působí za nevýhodných podmínek. Postkomunistické struktury jsou ovládány bývalými funkcionáři komunistického režimu. Tito bývalí komunisté jsou také původci toho, co Cernea nazývá „závažným organizovaným politickým násilím“.

Cernea poznamenává: „Politicky jsme relativně svobodní v tom smyslu, že máme volby, různé strany a jakési politické soutěžení. Ale to soutěžení není ani zdaleka korektní. Totéž se dá říci také o dalších aspektech svobody, například svobody tisku nebo vlády zákonů. Řadový rumunský občan může do jisté míry využít svobody vyjadřování nebo se domoci spravedlnosti u soudu. Je pro něho ale velmi obtížné prosadit se, pokud se jeho zájmy střetnou se zájmy postkomunistické třídy.“ Ačkoli už neexistuje totalitní kontrola tisku, bývalí komunisté nicméně ovládají média. Vlastní většinu mediálních společností a neváhají je využít k vlastnímu prospěchu. „Útočí na charakter, používají pomluvy a zastrašovací kampaně proti každému, kdo vystupuje proti bývalému establishmentu, v současnosti je často jejich terčem prezident Basescu,“ říká Cernea.

Pokud jde o vládu zákona, většina rumunských právníků patřila ke starým strukturám; odmítají uplatňovat zákon, když je v rozporu se zájmy establishmentu. Existuje rozsáhlá korupční síť zahrnující politiky a soudce, jak se to nedávno ukázalo v kauze Voicu-Costiniu, kdy řada takových lidí byla zatčena nebo obviněna.

Mělo se za to, že převratem roku 1989 padl komunistický systém. Jak to, že komunistická elita má dál pod kontrolou bohatství země? Cernea to vysvětluje tím, že sice došlo ke skutečnému protikomunistickému převratu, ale také k převratu organizovanému těmi, kdo poslouchali příkazy Moskvy. Sověti měli své agenty v Komunistické straně Rumunska a v tajné policii Securitate; prezident Ceaucescu o nich věděl, měl je pod kontrolou, ale jeho pozice vůči Sovětskému svazu mu neumožňovala, aby je eliminoval. Cernea má za to, že sověti pomáhali připravovat některé změny roku 1989 ve východní Evropě, s následující výhradou: „Když říkám, že 'sověti připravovali', nemyslím tím, že všechny změny roku 1989 byly stoprocentní manipulací KGB. Myslím tím, že sověti si byli vědomi selhání jejich systému už dlouho předtím a že pracovali na projektech, které by jim umožnily udržet vliv, nebo dokonce jej posílit, změnou image za pomoci glasnosti a perestrojky a zřeknutí se méně důležitých aspektů jejich vlivu v regionu, například marxistické ideologie a centralizované ekonomiky. Myslím, že tyto plány jim vyšly ve značné míře, i když ne zcela.“

Analýza, kterou Cernea provedla, má důsledky pro bezpečnost státu a nelze ji pominout, zvláště se znalostí dnešních vládců Ruska, další modernizací ruských ozbrojených sil a spojenectví Ruska s Íránem.

Nejde jen o klid zbraní

Člověk je málem v pokušení položit otázku, je-li Rumunsko spolehlivým partnerem NATO. Cernea soudí, že „dokud je v Rumunsku prezidentem Basescu, není pochyb o našem spojenectví s USA a Izraelem; problém naopak vidím spíše v tom, že zájmy USA ohledně východní Evropy neustále slábnou a že my se nemůžeme spolehnout na naše americké spojence ve věci ochrany před Rusy. Jste to spíše vy Američané, kdo rozhodne, zda Rumunsko zůstane součástí svobodného světa nebo se znovu vrátí pod dominanci Ruska, pokud se například Basescovi něco stane nebo bude zbaven funkce nějakými jinými prostředky.“

Mír pro Západ znamená nepřítomnost vojenského konfliktu. Amerika jakoby si neuvědomovala, že propagandě se zapotřebí čelit propagandou. Když se dnes má za to, že studená válka už skončila, neexistuje způsob, jak přesvědčit Američany o reálné existenci takových věcí jako válka propagandy a kulturní válka, jevy zcela srozumitelné marxistům, a o tom, že právě dnes působí proti nim.

Mohlo by se snad Rumunsko znovu dostat pod vliv Ruska? „Rumuni jsou vůči Rusům tradičně naladěni nepřátelsky“, vysvětluje Cernea. “To je hluboce zakořeněno v naší kultuře a mentalitě a je staršího data než komunismus. Zkušenost s komunismem toto nepřátelství jen vystupňovala v nebývalé míře. Sám Iliescu musel tajit svoje propojení s Ruskem, jakkoli to pro něho nebylo snadné.“ Otázkou není, zda rumunský lid přejde na stranu Ruska; otázkou je, zda si rumunský lid podrží svobodu za vlády oligarchie, která nevěří ve vládu zákona a tajně fandí Moskvě.

Kde hledat pomoc?

Za takového stavu věcí rumunský lid potřebuje morální podporu Západu. Jak ale může Západ poskytnout morální podporu, když sám je tak hluboce demoralizován? Zda jde tato demoralizace na účet společensky destruktivních aspektů tržního hedonismu, nebo nemarxistické kulturní války, to jsem chtěl vyzvědět otázkou, jestli se Rumunsko vyhnulo demoralizaci tím, že nebylo mezi kapitalistickými zeměmi postiženými kulturní sabotáží levice, nebo prostě jen proto, že bylo komunismem od korozivních vlivů Západu izolováno.

Cernea řekla, že odpověď je kladná. Bylo prý neuvěřitelným překvapením vidět v roce 1989 tolik mladých lidí ochotných riskovat životy v boji proti komunismu. Když odhlédneme od soukromého vesmíru rodiny a blízkých přátel, díky kterému se v mnoha případech dařilo potají působit proti komunistické propagandě a přes všechna rizika vychovávat mládež v duchu skutečných hodnot, dluží Rumuni velký vděk radiu Svobodná Evropa, které vlastně spluutvářelo generace mladých lidí. Ale byla to také mnohostranná podpora Západu, která dnes zcela schází.

Západ ztratil směr

„NATO je dnes v mnoha směrech oslabeno. Jedním z rizik je to, že dnešními členy NATO jsou bývalé komunistické země s jejich komunistickými armádami a tajnými službami; to je jen jedno z rizik, reálné, ale ne to nejdůležitější a dá se s ním něco dělat – a jistě by se něco dělat mělo. Ale infiltrovány jsou nejspíš i západní armády a tajné služby. Ani toto není ten nejzávažnější problém; tím je skutečnost, že NATO zřejmě nemá politickou vůli, ani realistický plán, ani schopnost efektivního rozhodování, ani náležité vedení. NATO čím dál víc vypadá jako OBSE nebo OSN; je to další místo k debatám, jako tolik jiných mezinárodních organizací. Nejedná jako vojenská aliance, pověřená obranou hodnot proti skutečnému, definovanému nepříteli.“

Západ ztratil směr. Už nedokážeme náležitě označit nepřátele. Už se nepřipravujeme na válku s Ruskem, naším hlavním nepřítelem. Jakoby vojenský arzenál USA existoval jen proto, aby čelil menším hrozbám typu Tálibán, Írán, či Severní Korea. O velkém a mocném nepříteli jako Rusko se nemá mluvit jako o hrozbě. Připustit něco takového by byl skandál.

Na všech stranách hledáme zlepšení a mír. Americká politika je podivnou kombinací ústupků a domýšlivosti. Je smutné, že všechno může být ztraceno, budeme-li ignorovat varovná slova těch, kteří vedou boj proti tyranii Ruska – v Rumunsku, Polsku, na Ukrajině i dalších zemích.

Anca-Maria Cernea uzavírá: „Komunisté mají plán a jednají. Západ plán nemá, nejedná a nemá ani ponětí o tom, že někdo jiný plán má. Ovšem pokud se nic nepodnikne, existuje riziko, že současné proamerické smýšlení ve Východní Evropě bude zvráceno...“

Komunismus není mrtev. Nezbývá než přimět americkou politiku, aby to vzala na vědomí.

Dr. Anca - Maria Cernea ví, co znamená život za komunismu. Oba její rodiče komunisté věznili; otec si odseděl 17 let jako politický vězeň. Po roce 1989 působila v Národní rolnické křesťanské straně. V roce 1995 spolu s přáteli stranu opustila, když bylo zřejmé, že byla „kolonizována“ postkomunisty. Pomáhala při vzniku Nadace Ioana Barbuse, nazvané po jejím otci a sloužící k podpoře svobody, tradičních hodnot a kapitalismu. Dnes je lékařkou a pracuje na jedné soukromé klinice v Bukurešti.

Publikováno na Financial Sense, pro KL přeložil Jozef Zummer