Obsah

Socialistický hedonismus a vadnoucí ekonomika Spojených států

Ačkoli vědátoři nepřestávají psát tak, jako kdyby docházelo k nějakému ekonomickému oživení, surová čísla statistik vyprávějí jiný příběh. Totiž příběh o iluzorním oživení a dalších špatných investicích. Podle titulků v The Business News, americká ekonomika slábne poprvé od doby, kdy skončila recese. Dovídáme se, že "koncem minulého roku ekonomika nečekaně poklesla...". Ale opravdu se to nedalo čekat? Naše společnost odpadla od starých pravidel, od starých pravd. Tržní hedonismus si dnes podává ruce s hedonismem socialistickým a tak tu máme nový druh společnosti, která už nerozumí základům ekonomické vědy. Je to společnost, která si půjčuje a upadá do dluhů stále hlouběji. Je to společnost sugerující představu, že je možné získat něco za nic.

A tady je začátek našich potíží. Co pochází z ničeho, to je ničím. Pro růst ekonomiky musíte mít podněty, zejména prostřednictvím svobodné výměny zboží a služeb. Nepřátelé kapitalismu a trhu nemají rádi takovou svobodu. To spíš ji zlehčit jako klam, nadále "neudržitelný". Vysvětluje to jejich oblibu řečí o "klimatických změnách, ropném vrcholu a vnitřní rozpornosti kapitalismu". Tržnímu systému nutno klást do cesty překážky všeho druhu. Lidé nesmějí mít svobodu nakupovat a prodávat. A když pošlapávání volného trhu mělo za následek chudobu, nakonec za ni beztak může volný trh.

Dne 28. července 1967 Herbert Marcuse, "filosof" frankfurtské školy, v jedné své přednášce přišel s návrhem budoucí cesty Nové levice a vysvětloval, že "máme co dělat s dialektikou osvobození". Měl na mysli osvobození od represivního systému. Tento systém ovšem stále více prosperoval, sílil a měl se k světu, nicméně (podle Marcuseho) byl morálně závadný a charakterizovaný "dobrovolnou služebností". Marcuse už dávno opustil strohé marxistické formule revoluce ve prospěch volnější formule hedonistické. Odtud máme kulturně marxistické osvobození ženy, sňatky osob téhož pohlaví a moderní stát blahobytu. Neboť právě v to se dnes přeměňuje marxismus blahobytného Západu.

Podle Marcuseho prý "je-li socialismus definován svými nanejvýš utopickými pojmy, totiž ... zrušením práce ... (pak to předpokládá) ... naprosté přehodnocení hodnot, jakousi novou antropologii." V takovém případě socialismus předpokládá "typ člověka odmítajícího řídit se výkonovými principy zavedené společnosti, typ člověka, který se zřekl agresivity a brutality, jež jsou vlastní organizaci této zavedené společnosti a její pokrytecky puritánské morálce..."

Tady Marcuse, otec Nové levice, odkázal svým potomkům ideál, ke kterému oni dnes zůstávají neoblomně věrni. To je ten ledovec, do kterého naráží loď našeho státu. To je ta představa něčeho za nic – potěšení bez práce, civilizace bez morálky. Podle Marcuseho tento nový člověk nepracuje; věnuje svůj čas "s dobrým svědomím drobným radostem a příjemnostem". Odmítáním výkonového principu prokazuje neochotu zlepšovat sám sebe. Zkrátka, je to socialistický člověk – a je to také ten poslední člověk Nietzscheho, který o něm napsal, že "země se pak stala malou a na ní poslední doufající člověk, činící vše malým".

Jsme svědky toho, jak upadá etika práce. Vzpoura 60. let nebyla přechodnou fází, ale oním přehodnocením podle Marcuseho. Vidíme také, jak se vše stává menším. Samotný člověk se zmenšuje, jak se stává stále neschopnějším pečovat o sebe v područí stále se rozšiřujícího státu blahobytu.

V roce 1900 se většina Američanů rodila na farmách. Vezměte v úvahu, čeho bylo v roce 1900 zapotřebí k udržování farmy. Pracuje dnes někdo tak tvrdě jako ti farmáři včerejška? Přechod od zemědělské společnosti k městské nám přinesl četná zlepšení. A tato zlepšení jsme získali díky tomu, že schopnost našeho mozku se stala králem. Namísto dřiny od svítání do setmění nám dnes pomáhají stroje, důvtipní inženýři a kapitalističtí organizátoři, kteří nás ušetří lopoty ode dne ke dni. A měli bychom všichni mít na paměti, že je to kapitalismus, který tuto schopnost mozku mobilizoval. Jsou to investice, je to trh, které nás zbavily dřiny. Neudělal to socialismus. Socialisté jsou vlastně ti, kteří organizují útok na samotný mechanismus, který přinesl osvobození nesčetných milionů.

"Je to osvobození z represivního systému, ze systému špatného a falešného," pronesl Marcuse v přednášce v roce 1967. Ale Marcuse se mýlil; osvoboditelem byl kapitalismus, falešným systémem socialismus. Bylo ironií, že právě kapitalismus umožnil nástup socialistického hedonismu. Byl to kapitalismus a jeho přebytky, který umožnil vznik státnu blahobytu v tom rozsahu, jak to vidíme dnes. Protože nejsou-li přebytky, není co přerozdělovat. Zvrat k socialistickému hedonismu je tedy důsledkem úspěšného kapitalismu, leč kapitalismu zdaleka ne obezřetného. Marxismus dneška není marxismem dělnické revoluce ale marxismem vládního rozdávání pozorností a zvláštních zájmových skupin.

Jak napovídají noviny, ekonomika slábne a bude dál slábnout. Prozatím není ve hře žádná síla, která by dokázala tu jízdu s kopce zastavit. Marcuseho žáci jsou na koni a zatím nejsou vyhlídky na jejich porážku ve volbách. Stát blahobytu dále posiluje, i když produktivní strana ekonomiky upadá. Máme-li na paměti, že ekonomika volného trhu je součástí našeho dědictví, dalo by se o tomto tématu říci ještě mnohé, ale já skončím citátem z knihy Paula Gottfrieda nazvané Podivná smrt marxismu: "Postmarxistická levice jde dál než totalitární hnutí minulosti ... tím, že důrazně odmítá západní kulturu a historické dědictví."

Finacial Sense on Line, 4/2/2013. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.