II - Ostrý pohled amerických konzervativců na situaci po volbách

Podrobnosti

Zveřejněno 9. 2. 2013 4:53

Napsal Jiří Síto

V návaznosti na předchozí článek „Ostrý pohled amerických konzervativců na volby“, pokračujeme v líčení obrazu dnešních Spojených států, jak jej vidí skrze svá odstrčená média masa amerických konzervativních občanů.

Nárůst vlivu rasového aspektu

Ostrost tohoto pohledu se po prohraných volbách a dalším vítězství Baracka Obama spíše zvýšila, s tím jak se vyostřil názorový konflikt mezi americkými konzervativci a liberály, považovanými za větší či menší socialisty. Přispěla k tomu i nedostatečná možnost reflektovat ve společnosti výsledky voleb a jejich příčiny.

Za rozhodující je v hromadných médiích vydáván tzv. demografický faktor, tedy zejména nárůst nebělošského obyvatelstva a tím se ve vědomí lidí zesiluje vliv rasového aspektu na americkou politiku. Černošští radikálové přitom přilévají olej do ohně, když otevřeně hovoří o nadcházející odvetě za otrokářské období amerických dějin.

Zneužívání rasového aspektu se stalo v posledních desetiletích americké politiky nejničivější politickou zbraní levice, která tím zcela ovládla Demokratickou stranu. Ta byla paradoxně dlouho předtím vnímána jako strana jižanských plantážníků. Pravice je touto zbraní zcela ochromena, ačkoli má Republikánská strana ve vysokých a řadových funkcích mnohem větší zastoupení různých etnických skupin než její protistrana. Vyzdvižením právě Baracka Obamy do svého čela tak levice dosáhla dokonalého krytí svých aktivit a naprosté převahy na ploše komunikace názorů a idejí. Nikdo si ani netroufne kritizovat cokoli, pokud by jeho kritika mohla být jakkoli spojována s rasismem.

Právě osobou prezidenta Baracka Obamy je tak ovšem spojeno naprosto vše. Společenský diskurs se tím dramaticky zúžil, pokřivil a poškodil. Není možno kritizovat ani diskutovat mnohé závažné okolnosti a souvislosti jeho vlády. Jeho osobní pozadí, vazby jeho rodiny, jeho mentorů a sponzorů na studiích, i jeho blízkých poradců – tam všude lze podle kritiků vystopovat vztahy na komunistickou stranu USA (CPUSA). Ostatně, dnes už to ani není v marxismem prosáklých intelektuálních, novinářských a uměleckých kruzích považováno za nic špatného. Takže se nakonec CPUSA k podpoře prezidenta Obamy oficiálně hrdě hlásí a dokonce se tím pyšnila na posledním světovém kongresu komunistických stran v Bejrútu v listopadu 2012. Není to z našeho pohledu a z naší místní historické zkušenosti přinejmenším podivné?

Vzestup progresivismu

Dnešní Spojené státy jsou překvapivě asi nejaktivnější základnou komunistického hnutí ve světě. To by konečně mohlo vést k potvrzení staré téze Karla Marxe o svržení kapitalismu nejdříve v té nejvyvinutější zemi. Všichni na krajní levici tím prý žijí.

Nelze to vyčíst nebo dokázat z oficiálních statistik, ale ukazoval to velmi podrobně Glenn Beck ve svém televizním programu na stanici FoxNews. Proto byl tento komerčně nejúspěšnější program náhle zrušen. Beck maloval na tabuli rozsáhlé diagramy spojující různé známé osobnosti, organizace a bohaté sponzory, ztotožněné s touto ideologií. Ukazoval, jak se komunistická ideologie kryje pod různými názvy tzv. progresivismu nebo environmentalismu či humanismu atd., jak ovládla zejména odbory, učitelské, novinářské, právnické a další svazy. Ukazoval, jak se organizují. Bylo u nás v roce 1948 nějaké takové zpravodajství?

Účastníci tohoto hnutí jsou prodchnuti jakousi fanatickou vírou v toto nové pseudonáboženství progresivismu, právě tak, jak to známe z počátků komunistického převratu u nás. Největším důkazem jejich až příliš reálné existence a jejich výtečně organizovaného propojení je poslední vítězství Baracka Obamy v prezidentských volbách. Oni totiž tvořili zdroj jeho volební mašinérie.

Za vůdčí osobnosti jsou označováni především bossové odborů, jak dokazuje například oficiální registrace jejich kontaktů a návštěv v Bílém domě, násobně převyšující kontakty kohokoli z ostatních. Zde je třeba připomenout, že legendami ověnčený a oslavovaný prezident J. F. Kennedy prý udělal asi největší politickou chybu ze všech amerických prezidentů, když prosadil povolení odborové organizovanosti státních zaměstnanců. Před tímto krokem důrazně varoval i jinak levicově orientovaný prezident F. D. Roosevelt. Kennedy chtěl ale zajistit ochablé Demokratické straně trvalou voličskou základnu a vypustil tím džina z láhve. Během krátké doby se údajně stalo pumpování vládních peněz a jejich praní přes odbory hlavním zdrojem financování Demokratické strany a její politiku zamořila korupce. Dnes jsou odbory státních zaměstnanců největší radikálně levicovou organizací v zemi. Útržek této skutečnosti jsme mohli nedávno zahlédnout při zprávách o velkých stávkách ve Wisconsinu.

Podivná role vůdčích kapitalistů

Pro normálního člověka z postkomunistické země je ovšem naprosto nepochopitelné, jak toto hnutí mohou podporovat osobnosti, ztělesňující vrcholný kapitalismus. Nejde jen o pochybného velkofinančníka George Sorose, který je v tom zřejmě nejaktivnější. Avšak například i všemi opěvovaný idol podnikání Bill Gates, šéf Microsoftu, financuje kabelovou televizi MSNBC, která vyniká nejostřejšími komentáři proti politické pravici, zejména proti konzervativcům. Ty se snoubí s nekritickou propagandou Baracka Obamy, v níž tato stanice dokonce předehnala servilní CNN. Nebo jiný velikán, Jeff Immelt, šéf General Electric, a také jeden z největších sponzorů Baracka Obamy. Vyjádřil veřejně obdiv k čínskému komunistickému kapitalismu a naznačil, že by nebylo špatné z něj leccos převzít. I takový vzor tvrdého byznysmena, jako je finančník Warren Buffet, podporuje Obamu. Podobných příkladů není vůbec málo, naopak většina velkých kapitalistů podporuje Demokratickou stranu, ačkoli ta na ně svou propagandou povrchně jakoby útočí.

Je zřejmé, že jim všem jde především o okamžitý prospěch z klientelistických obchodů s vládou, o čerpání ze státních financí či individuální úlevy na daních. Krátkodobě je patrně přitahuje možnost spoluvytvořit sešněrovaný uniformní trh s pasivním stádovým spotřebitelem a s regulacemi vyřazenou konkurencí, na němž by si zajistili dominantní postavení. Ale nemohou přeci nevidět perspektivu, kam tato podpora v delším čase povede.

Naskýtá se poněkud cynické vysvětlení. Možná ti nejmazanější, jako třeba George Soros, již vyhodnotili celkovou situaci na politickém bojišti a rozhodli se včas přidat na stranu budoucího vítěze a podporovat ho. Ironicky se nabízí vodítko, že je možná podnítila četba románu „1984“ od geniálního politického autora George Orwella. Ten prorokoval, že budoucím společenským uspořádání ve světě bude oligarchický kolektivismus, a oni si tak včas chtějí zajistit místo mezi budoucími oligarchy.

Buďme nakonec v této ironii trochu důslední. Podíváme-li se po zeměkouli na jiné velké geopolitické státní systémy, s nimiž Spojené státy komunikují a vyjednávají o různých záležitostech, vidíme vládnoucí struktury již takovýmto směrem založené. Pevnou nacionálně-komunistickou oligarchii v Číně, stabilizující se kriminálně-nacionalistickou oligarchii v Rusku, rozvíjející a upevňující se nomenklaturně-byrokratickou oligarchii v EU. Zdá se, že demokracie je celkově více nebo méně na ústupu.

Obavy z nového vývoje

Barack Obama po svém znovuzvolení na první oslavě spontánně prohlásil, že teď teprve uvidíme. A podle zpráv alternativních konzervativních médií rostou obavy ze vskutku velkých událostí. Obama mnohokrát ze svých projevů předčítal, že jeho hlavním cílem je fundamentální transformace USA. Konzervativcům je zřejmé, že jde o transformaci směrem k socialismu.

Umírněným Obamovým kritikům, kteří si stěžují, že se mu nedaří postavit Ameriku na nohy, opakovaně Rush Limbaugh vysvětluje, že naopak se mu daří vše ve prospěch jeho skrytého hlavního záměru – a tím je srazit Spojené státy na kolena. Především ekonomicky, což mu pak prý umožní chopit se mimořádných pravomocí prezidenta a řídit rychlou změnu země dekrety podle svého. Říká, že všechny Obamovy kroky v předchozím období, kdy znásoboval zadlužení národa i vytištěný objem peněz, tomu nasvědčují.

Bylo to vidět i na posledním jednání o tzv. fiskálním útesu, kdy prezident již dával na odiv svou převahu prodlužováním jednání i okatým odjezdem na dovolenou. Bylo zřejmé, že pád z útesu by mu vlastně vyhovoval, že by brzy nastala ona kýžená krize, o níž jeho poradci říkají, že je mimořádnou příležitostí k využití pro radikální změnu. Zoufale působící republikáni se snažili svou většinou ve Sněmovně reprezentantů pádu do provizoria zabránit a aby unikli ze situace, kde by byli označeni za viníky, podepsali hanebný kompromis. V jejich straně to způsobilo prohlubování názorového štěpení, zejména s poslanci zvolenými za TeaParty, a celá situace vypadá pro republikány beznadějně.

Někteří komentátoři uvádějí, že právě kvůli ekonomickým otázkách dokonce hrozí cílené rozlomení a rozbití této strany. To by vedlo k oslabení zákonodárné kontroly kongresu nad výkonnou mocí vlády. Kongres by se mohl stát bezvýznamným. Jiní říkají, že již při současném složení je Kongres málo významný a neustále jen ustupuje tlaku vlády. Jeho úplná neutralizace je však nezbytnou podmínkou pro průchodnost ústavně pochybných prezidentských dekretů, tzv. výkonných příkazů (executive order).

Kolaps ekonomiky by velmi pravděpodobně vedl k pádu dolaru jako světové měny a tím ke zhroucení USA. Může to mít nepředstavitelné důsledky, hospodářský chaos a občanské nepokoje… Obamova mašinérie však evidentně nespí a připravuje se právě na toto.

Mechanismy posilování vládní moci

Za své vlády již vydal Barack Obama mnohonásobně víc prezidentských dekretů, než jeho předchůdci, a připravil si nové mocenské struktury i pravomoce na převzetí totální moci nad zemí v mimořádné situaci. Může nyní například vyhlásit stanné právo a neomezeně kohokoli zavřít bez soudu. To je doposud podle americké ústavy něčím naprosto nepředstavitelným. Zdůvodňoval to nebezpečím teroristických útoků nebo přírodních katastrof a proti rozložené opozici to s požehnáním spolupracující soudní moci prosadil. Ujišťoval, že to přeci nikdy nechce použít, a že on je osobní garancí proti zneužití, což si pochopitelně s ohledem na rasový aspekt nedovolil nikdo napadnout.

Internet je ovšem už pár let plný zpráv různých zděšených wistleblowerů z nitra vládních a státních institucí, píšících například o tom, jak Ministerstvo vnitřní bezpečnosti (DHS) nakupuje hory munice s vrtanými kulkami. Jedná se o střely známé také pod nesprávným názvem „dum-dum“, jež mají vysoký tzv. zastavovací účinek, protože jejich jakýkoli zásah vede k těžkému až smrtelnému zranění. Ačkoli jsou od roku 1899 haagskou konferencí ve vojenství zakázány a také ani nebyly ve světových válkách použity, jsou někdy využívány v některých policejních sborech. To, že se jimi nynější vláda Spojených států masově vyzbrojuje pro domácí použití, je hrozivé. Samotné DHS již nakoupilo 1,6 miliardy kusů, ale nakupují je i další instituce. Jiné zprávy uvádějí, jak DHS vyzbrojuje policii těžkými zbraněmi, včetně obrněných transportérů. Státní agentura FEMA (Federální agentura pro zvládání krize) nakupuje hory plastikových rakví a zřizuje na odlehlých místech stovky vězeňských táborů pro milióny lidí. Je rozšiřován a dozbrojován Úřad dopravní bezpečnosti (TSA). Takové pochybné manévry přeci jen v daném kontextu poněkud příliš připomínají organizování Lidových milicí v roce 1948. Konzervativní kritici to také oprávněně nazývají zřizováním policejního státu.

Reakcí občanů Spojených států je skutečná exploze nákupu zbraní i střeliva a zakládání organizací tzv. survavilistů nebo prepperů, kteří se připravují na přežití očekávaného období neklidu a strázně. Za předchozí čtyřleté období nakoupili američané 67 miliónů střelných zbraní, jen v loňském listopadu rekordní 2 milióny a v prosinci dokonce 2,7 miliónu. To je skutečné lidové hlasování o důvěře vládě. A smrtelně vážné.

Vláda Spojených států však dává rozhodně najevo, že plánuje pomocí zákonných opatření obyvatelstvo naopak odzbrojit. Podle předpovědi konzervativců si chce na tomto tématu vyzkoušet, jak obejít zákonodárce i ústavu a provést zásadní opatření prezidentskými dekrety. Překvapivě rychle to také bylo zahájeno, a to výnosem 23 dekretů ještě před novou inaugurací. Vláda chce svého cíle dosáhnout patrně salámovou metodou po krocích, kdy nejprve zakáže a vybere poloautomatické pušky a pak postupně další střelné zbraně, až nakonec násilně pod nátlakem kriminalizace bude minimalizovat jejich jakékoli držení. Kritici poukazují, že jí k tomu pozoruhodně hrají do ruky nedávné incidenty tzv. šílených střelců, které vláda využívá jako argumenty v přípravné propagandě.

Umlčování opozice

Soudí se, že by Obamova mašinérie samozřejmě chtěla celou tuto údajně plánovanou revoluci kombinovanou s možnou občanskou válkou provést nejraději v jakési postupné, utlumené, plíživé formě. Aby si většina obyvatelstva, patřičně ošetřovaná a uspávaná médii, ani neuvědomovala, co se to vlastně děje. Za hlavní nástroj obrany proti tomu je některými konzervativci uváděn impeachment prezidenta pro porušení ústavy. Jiní však míní, že je to pro vládu jen teoretické nebezpečí, zejména pokud bude mít při této dosti náročné proceduře Kongres pod kontrolou. Jiným nebezpečím jsou volby do Kongresu v roce 2014.

Proto je logicky potřeba zcela umlčet hlas opozice, kterou dnes představují řady konzervativců. Nejde jen o technické prostředky. Rush Limbaugh svým posluchačům ozřejmuje, že posledními zbytky opozice je už jen to, co přebývá v myslích a srdcích konzervativců. Oponenti vlády jsou označováni za nepřátele společnosti. Konzervativci jsou eliminováni z veřejného prostoru, vytlačováni z politiky i z úřadů. Jsou umlčováni, zesměšňováni, ponižováni a ztrapňováni. Jsou uráženi nálepkami jako sexisti, rasisti, bigoti a extrémisti. Účelem je odradit je, deprimovat, zlomit a odsunout zcela na okraj společnosti. Je tomu tak již po nějaký čas, ale nyní se tlak naplno vystupňoval. Jde o to, jak se to bude dál dařit. My si to ze své minulosti umíme představit.

K úspěchu má pak Barack Obama v rukávě ještě opravdové trumfové eso, s nímž prý jeho mašinérie počítá již od jeho první volby. Nadcházející ropný a plynový boom v USA mu má totiž umožnit financovat hladký postup plánované transformace společnosti a „zakoupit“ si pro ni mlčenlivou podporu většiny obyvatelstva. Dokonce by prý díky tomu mohl instalovat svou rodinnou dynastii u moci na desítky let. Jeden ochotný demokratický poslanec již návrh změny zákona na prodloužení prezidentského období ohlásil.

Konzervativci čelí nepříznivé situaci s odhodláním a vírou v Boží prozřetelnost. Říkají, že je nejprve třeba vidět život realisticky, bez ideologických příkras a falešných mediálních obrazů. Hledat pravdivé vysvětlení toho, co se děje na politické scéně a vnímat i to, co se děje v jejím zákulisí. Pak je teprve možno se správně rozhodnout a nechat se vést svým srdcem.

Glenn Beck například v aktuální otázce zákazu zbraní, zaručených ústavou, varuje posluchače své stanice TheBlaze, aby nepodlehli emocím a nenechali se strhnout k násilným rebeliím. To by vedlo k občanské válce, kterou si přejí určité síly vyprovokovat a k nevyhnutelné porážce demokracie. Vyzývá je naopak k mírovým demonstracím v tradicích Mahátmy Gándhího, Ježíše Krista či Martina-Luthera Kinga. To je podle něj jediná cesta k vítězství a k předání těchto tradic dětem.

Budoucí vývoj situace ve Spojených státech má určitě více možností, než je varianta, ke které směřuje popsaný obraz a nabídnutá metafora o roku 1948 v tehdejší ČSR. I když jsou cíle jasné, mohou se cesty ještě všelijak zklikatit. Ale kdysi kdesi se už něco takového stalo. Proto bychom měli mít, s naší historickou zkušeností, pro názory a obavy konzervativních občanů Spojených států pochopení.

Co myslíte, jsou hromadná média blíže skutečnosti, když uvedený popis zastávaný tak mnoha lidmi popírají?