Pořád děláme proti vám...

Podrobnosti

Zveřejněno 26. 3. 2014 23:39

Napsal Václav Komora

Pete Bagley, RIP

Začátek letošního roku je poznamenán vzpomínkami na největší střety tajných služeb USA a SSSR v období studené války. Ke vzrušeným diskusím kolem knihy Iona M. Pacepy Dezinformace se nyní přidávají vzpomínky na Pete (Tennnet H.) Bagleyho, dlouholetého šéfa oddělení protisovětské kontrašpionáže CIA, zesnulého 20.2.2014 ve věku 89 let. Zažil zlomové údobí této tajné služby a sledoval její následující úpadek, což ho přimělo, aby se později v penzi na toto téma vyjádřil ve svých zajímavých knihách Spy wars, 2007 a Spymaster, 2013, i ve veřejných vystoupeních. Kvůli svým odborným zkušenostem i charakterové integritě mohl vystupovat v roli jakéhosi arbitra dotčených událostí. Zřejmě rozhodující postavou této éry byl sovětský přeběhlík z KGB, Jurij Nosenko, jehož byl P. Bagley řídícím i vyslýchajícím důstojníkem. Byl to velmi kontraverzní případ, u něhož dlouho nebylo možno rozhodnout, zda jde o pravého přeběhlíka nebo o podsunutou falešnou návnadu KGB. CIA se na tomto případu zcela rozštěpila, až nakonec převážilo mínění, že jde o pravého uprchlíka. Následná politika CIA se v tomu odpovídajícím smyslu zcela změnila, což ovlivnilo významně i politiku USA. Například zavrhla výpovědi jiného předchozího uprchlíka KGB, Anatolije Golycina. Pete Bagley však v posledních letech vyjadřoval své konečné přesvědčení, že Jurij Nosenko, zesnulý v roce 2008, byl skutečně přeběhlíkem falešným.

Jedná se tedy o nebývale zajímavou epizodu studené války, kdy jeden jediný pěšák na důležitém poli šachovnice patrně významně pozměnil celý obraz této geopolitické hry. Jurij Nosenko byl přitom podezřelou postavou od samého počátku, jakmile se v roce 1962 na své misi ve švýcarské Ženevě ke spolupráci s CIA sám přihlásil. Již jeho tehdejší zdůvodnění, tedy tvrzení že potřebuje peníze, protože byl podveden prostitutkou, zavánělo provokací. CIA ho převzala pod kontrolu a přemýšlela, co s ním, když náhle po dvou letech nahlásil nutnou potřebu evakuace do USA, a že prý má nějaké důležité zprávy. Tak se dostal v roce 1964 do ústředí CIA, a to shodou zajímavých okolností jen pár let poté, co tam jiný přeběhlik, Anatolij Golycin odhalil největší sovětské špionážní eso Kima Philbyho (takže Nosenko nejel „vystopovat“ Golycina, jak bylo chybnou redakční úpravou zavedeno do mého minulého článku ve VÝBERU Z HROZNŮ. ... Redakce se tímto autorovi zároveň omlouvá.). CIA držela J. Nosenka po 3 roky v karanténě a trvale ho vyslýchala i prověřovala na dektoru lži, avšak nezískala proti němu rozhodující důkaz. Sice proti němu shromáždila na třicet pochybných bodů, mezi něž patřila i jím zdůrazňovaná tvrzení, že SSSR údajně neměl prsty ve vraždě J. F. Kennedyho a že prý Lee Harvey Oswald nebyl agentem KGB. Nakonec ale došlo k tomu, že byl J. Nosenko propuštěn ze zajetí, dokonce s omluvou. Tím se ovšem zmíněné pochybnosti naopak staly pozitivními fakty a sloužily pak jako podklady americké politiky. A možná největším nově zabudovaným problémem se právě stalo to, že byla zpochybněna osoba a hlavně informace od A. Golycina. Vždyť přeci politika USA tomu všemu dlouho nasvědčuje. Tohoto politického obratu se také chopil široký proud levicové propagandy v médiích, vzdělání a kultuře. Takže spousta lidí si například udělala svůj jasný názor na toto složité období CIA podle populárního holywoodského filmu The Good Shepherd (u nás pod názvem Kauza CIA) o kterém se pravý znalec tehdejší situace P. Bagley vyjádřil velmi nelichotivě.

Rozpor v této záležitosti došel tak daleko, že zatímco se J. Nosenko stal lektorem CIA a přednášel jejím pracovníkům jak mají dělat svou práci, byl P. Bagley za své názory vyloučen z komunity bývalých pracovníků této agentury a nebyl ani zván na její akce pro veřejnost. Přesto zůstal vysoce uznáván mezinárodní komunitou pracovníků v tomto prazvláštním oboru a dokonce se zúčastňoval jejich konferencí, pořádaných v tzv. období mírové spolupráce po jednostranném vyhlášení konce studené války. Tak se mu po 30 letech v penzi podařilo setkat se v Moskvě v roce 2006 (!) se svým bývalým protivníkem, tehdy vysokým důstojníkem KGB. Ten mu prý zpříma pohleděl do očí a řekl mu onu větu z titulku mého článku: Pořád děláme proti vám! Takové prohlášení se ovšem dnes velice snadno smetá se stolu oblíbeným novinářským klišé o konspiračních teoriích. Avšak životní dílo lidí jako byl Pete Bagley tak snadno z historie vymést nelze.