Obsah

Říše lži, část II.

Lež v základech dnešní pravice
Možná byste rádi věděli, proč SSSR a Komunistickou internacionálu nikdy nenapadlo proniknout do americké pravice. Jenže – co když to udělali? A skutečně to udělali zcela určitě, protože komunisté vždy pronikají mezi své nepřátelé a vyvíjejí mezi nimi podvratnou činnost – a americká pravice je srdcem kapitalistického tábora. Je tudíž nepředstavitelné, že by do této pravice nepronikli; a to znamená, že jsou tady, právě teď, v našem středu. Neboť komunisté – navzdory všemu, co se odehrálo v letech 1989-90 a potom – nikdy doopravdy neodešli. O tom, co jsem uvedl jako poslední bod, se ve slušné společnosti nesmí mluvit a málokdo má tolik informací, aby věděl, o jak závažnou skutečnost jde. Ze sta lidí jich totiž devadesát devět raději věří lži. Jednou jsem třeba zaslechl, jak jeden bývalý poslanec britské dolní komory říká: „Reagan a Thatcherová zachránili Západ před socialismem.“ Bývalý plukovník ruské Hlavní rozvědkové správy se ke mně naklonil přes stůl a zašeptal mi do ucha: „Avšak Amerika je rájem marxistů.“

 

Plody konvenční pohodlnosti

V Říši lži se z konzervativismu stala zastrčená provincie, z které si nepřítel už dávno udělal svou kolonii. A pro důkaz nemusíme chodit daleko. „Konzervativec“ Kissinger letěl do Číny, pak tam letěl „konzervativec“ Nixon a „konzervativec“ Reagan s Čínou obchodoval; a nyní Čína ruinuje náš vývoz, průmysl a teď už i měnu – a konzervativci tomu (citátem z Miltona Friedmana) říkají „volný obchod“. My však zde, na tomto maličkém blogu, víme, že studená válka nikdy neskončila a že se Milton Friedman mýlil. Víme, že Čína uplatňovala strategii, o níž Teng Siao-pching řekl, že „kapitalisté nic nevědí“. A pokud si svět myslí, že jsme se zbláznili, když tvrdíme tohle, pak nám nezbývá než odpovědět, že bláznem je tento svět. Zatím se, pokud vím, neobjevil žádný článek o pronikání komunistů do pravice a ani veřejně na to téma nikdo nemluvil. Mlčení o tomto tématu je nanejvýše výmluvné.

Čemu vděčíme za toto mlčení? Podvratná činnost má svou vlastní sociologii vědění, podle níž její oběti dávají mlčení přednost – preferují nevědět. To mlčení dává smysl; veřejní činitelé se ho drží, pokud by jiná varianta byla horší. Připadá vám to směšné? Říkám, že to dává zdravý selský rozum. V našem konzumním světě ovládaném supermarkety udává tón konvenční pohodlnost – a podvratná činnost je cosi velice nekonvenčního. Všichni jsme do toho vtaženi, dnes a denně zaujímáme takový postoj. Ten závazek klást určité otázky a provádět kontrolu určitým způsobem jsme si vytvořili sami. Jsme příliš zaneprázdněni zábavou – a víme také, že píchnout do vosího hnízda je riziko. Senátor Joseph McCarthy se toho odvážil a odsoudili ho za to.
Zato nepřítel to má daleko snazší. Jeho nejnovějším hitem je podpora rozvratnictví a korupce. K tomu, aby z vás byl vlivový agent a mohl dirigovat politiky a odborníky „správným“ směrem, stačí jen využít lidské slabosti. Elitní příslušníci KGB jsou připraveni poradit, jak profesionálně na to. Těm, kdo chtějí s podvratnou činností vést boj, na to prostě chybějí prostředky nebo sociologická převaha. Představitelům pravice nikdy nedojde, co se vlastně děje, protože si myslí, že něčemu takovému podléhají jedině liberálové.

Další zdroj – naivita

Chcete-li se, milí čtenáři, přesvědčit o jejich vyložené naivitě v těchto záležitostech, zadejte si do vyhledávače Googlu slova “communist infiltration of”: zjistíte, že komunisté pronikají, infiltrují do kde čeho – a jediné, co tam nenajdete, je, že by pronikali do pravice nebo do organizací patřících k pravému křídlu. V pravicových kruzích nikdy nenajdete proruského špióna, nějaký ten ekvivalent Algera Hisse nebo Harryho Dexter Whitea na republikánské straně. Avšak to, že je tam nenajdete nebo že neobjevíte lidi, kteří tam pronikli z komunistického tábora, v daném případě ještě nepotvrzuje, že by pravice byla bez poskvrnky. Skutečným důkazem, že tam komunisté už dávno vyslali své agenty a dosáhli s nimi úspěchu, je pokračující neschopnost pravice zamezit přílivu socialistů, což neustále vyvolává problémy, a její politické štěpení po vzoru Balkánu na vzájemně nevražící podskupiny. Dnes lze říci, že tyto živly stále svádějí pravici na scestí stejně, jako to sovětští agenti typu Harryho Hopkinse, Algera Hisse a Harryho Dextera Whita dělali s vládou Rooseveltovou. Pomocí této metody už totiž bolševik pronikl do levice a ovládl ji; je tedy jen logické, že by si komunistická moc ráda vyzkoušela totéž u pravice. Máme opravdu všechny důvody věřit, že se jí to parádně podaří i tam – vždyť dosud nikdo nedal najevo ani stín podezření.

Rozpoznat ty případné vlivové agenty je ovšem problém. Jak je máme odhalit, když budou v rámci pravice – alespoň do jisté míry – mluvit a jednat jako antikomunisté? A když už o tom uvažujeme, máme tu dnes – když už to dospělo tak daleko, že se mnoho příslušníků pravice projevuje levičácky a v mnoha oblastech se zdarem prosazují levičáckou agendu – hned další problém: jak rozeznáme užitečné idioty od uvědomělých rozvratníků?
Mám představu, že tajný komunistický agent, který pronikne do pravice, bude asi takovou první vlaštovkou osahávající terén, že při svádění na scestí půjde zatím o jemné pikle, první tohoto druhu. Nemluvíme jen o nějaké povrchní nálepce, nýbrž o těch, kdo zřejmě stojí u zrodu těch nejškodlivějších věcí a směrů politiky. Například Henry Kissinger a jeho odchovanci určitě zaujímají mezi osobami pro nás podezřelými vysoké postavení a musíme do tohoto podezření zahrnout i odborníky trvale zastávající promoskevský směr nebo podporující obchod s Čínou, nebo ty, kteří používají jména Josepha McCarthyho jako odstrašujícího příkladu. Takto by se ovšem na seznam dostal z pravice téměř každý a vyplynulo by z toho, v jak rozsáhlém měřítku je pravice pouhou fikcí.

Jak na to

Jak k tomu mohlo dojít? Jak to, že si Říše lži udělala z americké pravice svou kolonii? Tady je seznam, čeho všeho asi komunističtí stratégové v tomto směru využívají, a co dělají, aby dosáhli cíle.

1) Používají pravice k podpoře levice. Pronikání komunistů do pravice účinně umožňuje hlubší a efektivnější pronikání do levice tím, že ovlivňuje pravici, aby v různých záležitostech mírnila své rozhodné stanovisko a vzdávala se své strategické základny.
2) Kladou kapitalistům nástrahy, aby dělali kompromisy a zaplétali se. Budováním obchodních vztahů s komunistickými zeměmi, zvláště s Čínou, svádějí pravé křídlo ke kompromisu, čímž podkopávají jeho samotné základy a účinně neutralizují boj pravice proti komunismu.
3) Štěpí pravici po vzoru Balkánu. Vlivoví agenti vyslaní do pravice ji mohou účinně drobit na malé, vzájemně znepřátelené tábory. Povzbuzují jednotlivé skupiny, aby na sebe vzájemně útočily, místo aby své úsilí zaměřily na ideologickou syntézu a dosáhly tak souladu a jednoty složek, které by tvořily celek.
4) Zneužívají podpory neokonzervativců volnému obchodu. V oblasti volného obchodu, významného prvku komunistické strategie, je neokonzervativcům přisouzena úloha užitečných idiotů. Důležitá je i skutečnost, že postavení neokonzervativců ve volném obchodě činí z republikánské strany pomocí teroristických provokací rejdiště vojenských dobrodružství.
5) Z paleokonzervativců dělají užitečné idioty Moskvy. Paleokonzervativci, kteří sledují plynulé směřování všech frakcí a stran do tábora levice, se tím dostávají do izolace a ztrácejí mravně půdu pod nohama. Nutně se tak stávají kořistí Moskvy, která se cynicky presentuje v prokřesťanské a prokonzervativní póze.
6) Vytvářejí alianci s libertariány, čímž rozdělují pravici a útočí na vojensko-průmyslový komplex Spojených států. Dojde-li k obchodu s komunisty, budou hrát libertariáni roli těch nejzhoubněji užitečných idiotů. Zároveň však – na rozdíl od neokonzervativců – jsou libertariáni zastánci co nejnižšího rozpočtu. Pokud jde o kulturní válku, není pro libertariány homosexuální manželství žádným problémem a toho lze nyní využít pro rozštěpení antisocialistické pravice.
7) Slučují populistickou pravici s revoluční levicí. Timothy McVeigh (americký protivládní terorista – pozn. překl.) jednou řekl, že by se krajní pravice a krajní levice měly spojit, vždyť koneckonců bojují proti témuž nepříteli (tj. americké vládě). Populistická pravice se staví proti volnému obchodu a elitám spojeným s velkými firmami, jež v zahraničí vytvořily miliony pracovních příležitostí, a má proto dost důvodů zastávat se důkladného domácího úklidu. Dosáhne-li jej však, musí počítat s tím, že na ni čeká nepříjemné překvapení.
8) Využívají konspiračních tendencí na pravici k diskreditaci antikomunismu a k matení studentů, že by skutečným nepřítelem snad nebyl právě komunismus. Krom toho, že tito konspirátoři vytvářejí bláznivou formu antikomunismu, agitují proti stejnému nepříteli jako komunisté, kteří si vzali za úkol jej zničit – totiž proti těm, kdo tvoří kapitalismus.
9) Používají levice, aby provokovala pravici k násilí. Jak levice nabývá na síle a v pravici vzrůstá nesoulad, dozrává čas pro větší provokaci. Až k tomu dojde, není sporu o tom, kterou stranu to zničí.
10) Drtí mccarthismus. Už nikomu nehodlají dovolit, aby se projevil jako investigativní typ, jakým byl McCarthy. Něčemu takovém je nezbytné zamezit od počátku.
11) Ničí kariéru každému spisovateli či politikovi, který se odchýlí od výše vyjmenovaných cílů a programů. Úspěšné strategie se vždy zaměřují na to, aby omezily možnosti svého oponenta. V případě mezinárodní války je pak třeba omezit i jeho myšlení. Je zapotřebí zabránit, aby se jisté myšlenky zakořenily v mysli veřejnosti; a u spisovatelů je nutno vytvořit takové podmínky, že se budou instinktivně vyhýbat diskusím o strategických aspektech ideologických stanovisek.

Význam centrály

Ideálními kandidáty na pronikání do pravice asi budou organizátoři levého křídla, kteří se prokazatelně osvědčili jako spisovatelé či publicisté, organizátoři či vůdčí typy. To nás může vést k závěru, že ti, kdo nápadně rychle přešli od levice k pravici, budou opravdu prvními, na něž padne podezření. Je skutečně logické, že infiltrátor musí svou kariéru zahájit na levici, aby v něm mohli vidět loajálního agenta. Kde jinde by se měl rekrutovat prvotní materiál pro infiltraci?

Vždycky je ovšem možno získávat agenty vydíráním nebo podplácením. A vždy existuje možnost rekrutovat je podvodem (což má ovšem omezenou hodnotu). Pro nábor takových agentů a pro zaranžování příslušného vydírání je ovšem třeba mít nějaký opěrný bod. A to do jisté míry vyžaduje vpašovat do tábora pravice „bývalé“ levičáky. Ti budou tvořit potřebný základ.
Konzervativci mají tendenci usuzovat, že levičáci, kteří zběhli k pravici, jsou čestní lidé, kterým se „rozsvítilo“. Budou mít rovněž sklon se domnívat, že pouze pár změní svoji loyalitu od pravice směrem k levici, protože tam k vidění žádné světlo není – a tak neexistuje žádný skutečný důvod k takové změně. Pro přestup většího množství levičáků k pravici však může existovat i zlověstnější vysvětlení. Je prostým faktem, že lidé obecně svou ideologii či náboženství nemění. Takové rozhodnutí na sebe člověk bere na celý život. Nečetnost přestupů od pravice k levici vlastně možná sama naznačuje, že zatímco levice má své ústřední moskevské vedení, které tajným agentům působícím na pravém křídle může nařídit změnu příslušnosti jako součást jejich infiltračního poslání, pravice nic podobného nemá. Pravice nepěstuje žádnou politiku infiltrace; k její tradici v USA ani v jiných západních zemích nepatří, že by měla ve svém arzenálu podvratnou činnost. V Rusku ovšem – a taktéž v komunistických stranách po celém světě – taková tradice existuje.
Co jsme uvedli, je nová hypotéza a je ji tudíž samozřejmě nutno testovat, abychom zjistili, zda je oprávněná. Rád bych na zádkladě výše uvedeného návodu povzbudil badatele, aby sestavili vlastní seznamy podezřelých jevů – aby se přesvědčili, co lze skutečně zjistit. Položte si sami závažnou otázku: odkud se berou problémy v pravici? Jaké pozadí mají ti, kdo je vyvolávají? Kteří spisovatelé z prvého křídla napadají jiné spisovatele z téhož křídla?

K eseji mě inspirovaly tyto knihy:
A. Golicyn: Perestrojkový podvod, str. 85
Frank A. Capell: Henry Kissinger: sovětský agent
Diana West: Vyvrácení (The Rebuttal)

Publikováno 26. května 2014, se souhlasem převzato z blogu autora. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila Ivana Kultová. Mezititulky redakční.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.