Rusko zpochybňuje jadernou moc USA – Obamova největší zrada

Toto je největší ohrožení, o kterém by měl mluvit KAŽDÝ. Jde o největší zradu prezidenta Baracka Obamy. Vše ostatní, co napáchal, bledne ve srovnání s tím, jak vykuchal americkou armádu a umožnil Rusku znovu vybudovat velmi vážnou hrozbu ve srovnání se stupněm americké pohotovosti k jaderné obraně. Abychom byli spravedliví, Obama není jediným americkým prezidentem, který selhal v přípravě na nevyhnutelnou obnovu ruské vojenské moci. Vzhledem k svému prosovětsko-komunistickému původu je však možná prvním, který tuto obnovu přímo vítá.

Číst dál...

Putin v nebezpečné dluhové spirále

Krize srovnatelná se zhroucením Sovětského svazu koncem osmdesátých let po rozhodnutí Saúdů zčtyřnásobit v druhé polovině roku 1985 produkci ropy.

V projevu o národní situaci v ruském parlamentu 5. prosince nevyhlásil prezident Vladimir Putin Západu válku, ani neoznámil sankce proti organizacím pro lidská práva nebo proti podnikání. Podle pozorovatelů ten den vše proběhlo dobře, i když několik hodin před jeho řečí zaútočili čečenští separatisté na hlavní město Čečenska Groznyj. Přece se však v projevu vyskytla militantní slova, jež zazněla ledovým tónem studené války a o nichž se tvrdilo, že jich Rusové už před několika desítkami let přestali používat.

Číst dál...

Editorial

Vážení čtenáři,

v tomto, již jedenáctém letošním webovém čísle, se tak trochu vracíme domů. Máme tím na mysli, že se v něm daleko více setkáte s tématy, která se vážkou k domácím událostem. Přesah, resp. vazba na širší souvislosti jsou však zachovány – většina těchto textů se totiž točí kolem civilisačních témat, zejména kolem rodiny. Nezapomněli jsme ale tentokrát ani na jiné důležité události, příkladně výsledek nedávných voleb v USA nebo na debatu kolem (re)orientace naší zahraniční politiky.

President Zeman prý štěpí společnost. Na druhou stranu prý dnes „...snad každý občan ví, jak by se měl prezident chovat, co a jak by měl říkat a jakou pozici má zaujímat ve vztahu k EU a Rusku“ (Jaroslav Pešek: Červená karta Zemanovi, Revue Politika, 19.11.2014). To ale nejde dohromady: buď „štěpí společnost“, nebo „každý občan ví“. My se domníváme, že společnost byla rozštěpena a president Zeman „jen“ dokázal vytáhnout tuto skutečnost ze stínu na světlo tak, že průvodní jevy, které doposud propukly vždy jen jednou za čas, nabraly podstatně vyšších obrátek, takže o onom rozštěpení dnes již nikdo nemůže pochybovat. A ano, zároveň platí, že „každý občan ví“ – jenže, na rozdíl od pana Peška, jsme přesvědčeni každý to „ví“ jinak... tedy nejméně tak, že jedna část občanů nepochybuje, že stále patrnější hradní směřování na Východ je navýsost nebezpečným podnikem, který by mohl skončit naším opětovným začleněním do kremelského orientálního impéria, a část druhá sleduje totéž směřování s nadějí, že je to cesta, jak se vymanit z vlivu kapitalistického a/nebo dekadentního Západu (vyberte si).

Náš pohled by mohl být do jisté míry representován textem Dana Drápala „Co nám sděluji Pussy Riot“: kulturnímu, antroplogickému... – tedy hodnotovému rozvratu na Západě je samozřejmě třeba čelit... spojenectví s panem Putinem však není vůbec žádným řešením, byť se tento čekista vehementně snaží kde koho přesvědčit o opaku – pohříchu stále úspěšněji (tím úspěšněji, čím více hlasatelů euroasianismu či duginismu se urodí přímo mezi námi...). Máme ale značné obavy, že nejen u nás, ale na Západě obecně je velmi málo těch, kteří stojí zároveň v oposici vůči levicově-liberálnímu běsnění (viz již výše zmíněné články na civilisační témata...) a nepřestávají vnímat Moskvu jako nejvážnější ohrožení západní svobody a bezpečnosti (viz analýzy J. R. Nyquista, které pravidelně přinášíme).

Jedním z hlavních důvodů nízkého počtu lidí s těmito konzervativními názory je – v konečném důsledku navýsost podvratné – jednání současných západních elit, které (nejen, ale z velké míry) svým protirodinným tažením vhánějí řadu lidí, i těch jinak soudných, panu Putinovi přímo do náruče. Je velmi složité udržet si adekvátní perspektivu, když na jedné straně vidíme snahu Moskvy obnovit imperiální velikost, kterou zjevně kremelský vůdce považuje za nejvyšší hodnotu, a na straně druhé dostáváme takováto naučení: „‚Evropa je teď velmi jiným místem. Společně jsme jednou z největších sil na světě. Odděleně ale představujeme v globalizovaném světě mnohem méně, velikost je dnes vším‘ říká tvůrce Kapitána Evropy Nicolas De Santis.“ (Kapitán Euro bojuje proti euroskeptikům, nakopne i Putina, Echo24.cz, 20.11.2014 – zvýraznění VO). Čili, je-li to celé jakési dlouhodobé, podivně nedorozumění, nechcete toho už prostě vážně nechat?! Nebo pro pana Putina pracujete vědomě?

Přáli bychom si, aby vám toto číslo KONZERVATIVNÍCH LISTŮ zpříjemnilo plískanice. Požehnaný Advent!

A nyní, jak je zvykem, uvádíme Editorial VÝBĚRU Z HROZNŮ, které vyšly v těchto dnech...

Číst dál...

Drulákova busta

Se zájmem jsem si přečetl článek Ondřeje Šlechty „Drulák nebo Havel“ v Revue politika z 24. 11.. Přiznávám, že jsem během jeho čtení nějak přestával rozumět, co mi chce ten zjevně sečtělý a studovaný mladý muž sdělit. Připadal mi tak trochu jako ten rabín, k němuž přišel člen jeho obce, postěžovat si na chování svého souseda. „Máš pravdu, Jakobe.“, řekl mu rabín a nechal ho odejít. Chvíli na to však přišel onen soused za rabínem a stěžoval si naopak na původního stěžovatele, že si prý na něj pořád jen vymýšlí drby a pomlouvá ho. A moudrý rabín mu řekl „Máš pravdu, Davide“. To ale nedalo rabínovu pomocníkovi, a tak řekl rabínovi: „Rebe, nemůžeš přeci v takovém sporu říct oběma stranám, že mají pravdu?!“ A odpověď moudrého rabína zněla: „Máš taky pravdu, Eli!“

Číst dál...

Jižní Súdán: země bolesti i naděje

Letos v září navštívil naši zemi biskup episkopální církve Jižního Súdánu Bernard Oringo Balmoi. Přijíždí k nám již poněkolikáté, navštěvuje školy, sbory i farnosti, vypráví o své zemi a jejím statečném a těžce zkoušeném lidu. Biskup Bernard tentokrát strávil týden v severních Čechách a týden na Ostravsku a všude opakuje svou prosbu i výzvu: Přijďte nás vzdělávat! Pomozte nám učit se! Naši kazatelé umějí bojovat v buši, jsou dobrými veliteli, ale mnozí neumějí číst, neumějí anglicky. Biskup Bernard hovoří o své zemi, plné bolesti a naděje. A připomíná, že Jižní Súdán je nejen nejmladším státem, ale také jedinou zemí na světě, která se ubránila islámské invazi. A cena za to nebyla malá…

Súdán (před osamostatněním Jižního Súdánu v roce 2011) byl s rozlohou 2 503 890 km2 největším státem Afriky. Je to též země, kde se odehrál nejdelší a nejkrvavější ozbrojený konflikt kontinentu. Boje zde probíhaly téměř bez přerušení přinejmenším od poloviny 20. století, přičemž příčiny konfliktu sahají ještě dále do historie. Kořeny vnitrosúdánského konfliktu lze hledat už v koloniálním období, ba možná ještě dříve.

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.