Horké jaro na Ukrajině aneb drama o třech dějstvích

Současná Ukrajina je smutným důsledkem komunistického míchání národů a překreslování hranic, mýcení tradic a přetrhávání přirozených vazeb. Dnešní samostatná Ukrajina vznikla v roce 1991 po náhlém rozpadu komunistického Sovětského svazu. Nemá žádnou historickou tradici vlastní státnosti, životaschopný ukrajinský stát do roku 1991 v podstatě nikdy neexistoval. Sovětská Ukrajina rovněž nebyla kompaktním národním organismem, do jednoho celku byly uměle spojeny ruské oblasti na východě a jihu (které byly po tři staletí součástí carského Ruska) s územími, která koncem 2. světové války Stalin mocensky přičlenil k SSSR (polská Halič či Volyň a Podkarpatská Rus, v době mezi válkami součást ČSR).

Číst dál...

Jsou absolventi MGIMO nenahraditelní?

Podíl absolventů Moskevského vládního institutu mezinárodních vztahů /MGIMO/ na československé a později české (i slovenské) diplomacii byl jednou z velmi ožehavých otázek od samého počátku rekonstrukce Ministerstva zahraničních věcí po pádu komunistického režimu. Informace o tom, že se v souvislosti s novým zákonem o státní službě začalo uvažovat o neuznávání diplomu z tohoto světoznámého diplomatického učiliště, byla v této debatě velice příjemným zpestřením, ale od začátku se nejspíš nemohlo jednat o víc než škodolibý vtípek předkladatele takového návrhu, který nemohl dopadnout jinak, než jak dopadl, tedy smetením takové možnosti z jednacího stolu.

Číst dál...

Golicyna číst asi nebudu

Ad Václav Komora: Čtěte Golicyna, tam to všechno bylo

„V okamžiku, kdy začal Západ podporovat perestrojku, prohrál studenou válku,“ cituje Václav Komora z knihy Anatolije Golicyna Perestrojkový podvod. Tomu tedy nějak nerozumím. Co vidíme, když se podíváme z hlediska Ruska na situaci v evropském prostoru začátkem 90. let? Rozpadlý Sovětský svaz (ztracené Pobaltí, Ukrajinu, atd.), ztrátu všech středoevropských satelitů, odchod ruských vojsk z Československa, zánik Varšavské smlouvy, sjednocené Německo… Pokud má takto vypadat podle Golicyna „závěrečná fáze dlouhodobé strategie mezinárodního komunismu“, pak není divu, že v Americe jeho memoranda nikdo nechtěl číst.

Číst dál...

Klidný život s plácačkou na mouchy

Odpověď na polemiku pana Josefa Potočka s mým článkem „Čtěte Golicyna, tam to všechno bylo“ (KL 05/2014) by za normálních okolností měla spíše jen zdvořilostní smysl. Hned v titulku totiž oponent oznámil, že se ani nechce s tématem seznámit, dále pak v úvodu řekl, že tomu nerozumí a nakonec, že „…Pan Golicyn to jistě myslel dobře, podstata věci ale bude daleko prostší...“. Nejsem si tak jistý, zda pan Potoček chce o předložených otázkách vážně polemizovat. Když někdo nechce, je to horší, než když nemůže – jak by k tomu trefně poznamenala moje babička. Uvědomil jsem si však, že oponentův postoj odmítání nepříjemných faktů, i způsob tohoto odmítání, je velice rozšířen, proto jsem se přece jen nakonec rozhodl odpovědět obsáhleji.

Číst dál...

Případ Orbán. Proč tolik hysterie?

Možná maďarský premiér zajde v budoucnu v zavržení liberální demokracie příliš daleko, zatím ale žádnou čáru nepřekročil
Projev předsedy maďarské vlády Viktora Orbána v sobotu 26. července v Baile Tusünad (Tusnádfürdó) na 25. letní univerzitě a studentském táboře v Bálványosi vyvolal rozruch. Ať už s jeho závěry souhlasíme, nebo nesouhlasíme, je třeba je vzít vážně, a nikoli je a priori odmítat.

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.