Obsah

Po eurovolbách

 

 

 

Jedním z rysů stáří prý je, že člověk zná odpověď na každou otázku, leč nikdo žádné neklade. Položím si tedy jednu sám. Kým nebo čím byste chtěl být, kdybyste nebyl tím, co jste? A odpověď? Chtěl bych být tím, kdo vymyslel demokracii s všeobecným hlasovacím právem. Ten člověk musel totiž žít v úžasném lidském okolí. Nejen mezi jeho nejbližšími, ale i ve vzdálenějších vrstvách a vůbec v jeho národě museli výrazně převažovat lidé, kteří se snažili o proniknutí do všech hlavních problémů společnosti, kteří nesnášeli, aby někteří získávali nezasloužené výhody na úkor ostatních, kteří díky svým znalostem odmítali nesplnitelné sliby, ctili pravdu a morálku, znali dějiny a věděli, čeho je třeba se vyvarovat, toužili po míru a věděli, že ten může nastat, jen když budou splněny oprávněné požadavky nejen jejich národa, ale i všech ostatních. Kteří i chápali, že solidarita se svým národem je ušlechtilou v rámci těchto podmínek a jenom v něm. Mimo něj se stává nacionalismem, který je patrně nejúčinnější zbraní hromadného ničení. Kteří i věděli, že k realizaci společnosti dobrého vládnutí je rozumné v mnohých věcech postupovat společně a že je chybou chápat plnou státní suverenitu jako absolutní hodnotu. Člověka, který žil v prostředí příliš se lišícím od právě popsaného, by těžko mohly demokratické myšlenky napadnout.

Číst dál...

Eurovolby v EU a v ČR

Mnozí západoevropané měli po dobu posledního čtvrtstoletí dojem, že my středo- a východoevropané jsme takoví divní, ještě nezralí demokraté, zatímco oni jsou demokraté solidní, my stále nejsme dostatečně imunní vůči extremismu. Tyto volby do Evropského parlamentu tuto pohádku definitivně pohřbily.

Extremisté (či „extremisté“) nevyhráli volby v ani jedné středo- či východoevropské zemi, ale za to ve třech západoevropských: Dánsku, Francii a Velké Británii. Tyto strany jsou však velice odlišné; shodují se jen v jednom, jsou euroskeptické a chtějí aby jejich země z EU vystoupily. Když se však na ně podíváme, uvidíme mezi nimi velké rozdíly: dánská Lidová strana je tradicionalistická v kulturních otázkách, ale velice socialistická v těch ekonomických; francouzská Národní fronta je prostě jen radikálně nacionalistická; a britská UKIP je ta, kterou bychom mohli jako jedinou označit za skutečně (klasicky) liberálně-konzervativní.

Číst dál...

Několik povolebních slov

Od zveřejnění výsledků voleb do Evropského parlamentu čtu a slyším ve sdělovacích prostředcích řeči o malé volební účasti, neboť 80 % Čechů je EU „šum a fuk “, za což mohou euronesmysly, negativní předvolební kampaň, Evropský parlament pro nás nic nedělá, stále se jen volí, atd. – zkrátka – chceme jinou Evropu. Nikdo ale neříká jakou.

Číst dál...

Evropské zemětřesení

Hlavní poselství voličů, kteří svými hlasy ve volbách do Evropského parlamentu výrazně posílily populistické a eurokritické strany, je následující: Evropa je nesrozumitelná a nemocná. Na první pohled ji raději touží rozbít, než takto pokračovat dál.

Číst dál...

Čtěte Golicyna, tam to všechno bylo

Mnoho lidí je dnes zmateno a vzájemně si kladou otázky, co se to najednou děje s Ruskem a jak je to možné, že jeho představitel Vladimír Putin vystupuje tak agresivně. Avšak pro nemnohé pozorovatele tohoto dění, kteří sledují komentáře J. R. Nyquista, vycházející v překladu v KONZERVATIVNÍCH LISTECH, je odpověď poměrně jasná: není to ani něco převratného, ani něco nového. Je to založeno zejména na rozborech a závěrech uvedených v knihách Anatolije Golicyna, přeběhlíka z KGB s významem „černé labutě“ (vysoce nepravděpodobného, nepředvídaného jevu s velmi zásadními následky – viz N. N. Taleb: Černá labuť, Paseka 2011, popř. David Floryk: O labutích a krocanech, KONZERVATIVNÍ LISTY 12/2011 – pozn. red.). Jelikož je často J. R. Nyquistem citován, je načase podat o jeho práci souhrnnou informaci.

Číst dál...

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.