Největší pražské povodně

Podrobnosti

Zveřejněno 27. 7. 2013 21:48

Napsal Dušan Stuchlík

Povodně posledních desetiletí jsou někdy uváděny jako jev nenormální, ekologistickou a alarmistickou veřejností jsou často používány jako argument na podporu jejich ideologických tezí. Faktem ale je, že pro veřejnost jsou povodně překvapením spíše proto, že se tuzemsku, zejména pak pražské kotlině, naopak v posledních zhruba 70 letech vyhýbaly. Jak svědčí níže popsáný výčet, od středověku až do konce 19. století byly naopak v celku častým (a nesmírně obávaným) jevem. V některých obdobích se fatální povodně objevovaly v několika letech jdoucích po sobě, a například v roce 1598 musel být život u českých řek obvzláště neveselý, neboť proběhaly dvě povodně během pololetí, navíc jedny z největších v české historii.

(Zpracováno dle Státníková Pavla: Praha, Pražané a vltavské povodně, vyšlo jako součást sborníku Bárta Miroslav, Kovář Martin a kolektiv: Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur – Minulost, současnost a budoucnost komplexních společenství, vydala Academia Praha, 2012)

Číst dál...

Vzali jsme si poučení z povodní?

Podrobnosti

Zveřejněno 27. 7. 2013 21:42

Napsal Jaroslav Cabal

Kolik nás ještě čeká povodňových katastrof, než začneme aplikovat známá systémová opatření v celé šíři problémů, které „velká voda“ přináší, ale stále ještě sebou nevzala do nenávratna? V praxi našich správních orgánů, i nás jednotlivců, stále převažuje podceňování těchto přírodních a civilizačních hrozeb. Běžná je ignorace dokonce i polovičatých řešení, která v důsledku obrovských škod na soukromém nebo veřejném majetku již byla přijata. A tak se dále staví nové domy v záplavových zónách. Realizují se pouze taková řešení, na kterých může někdo dobře vydělat formou předražených – a často i málo účinných – investičních opatření. Hlavní přece je, jako za komunistů, bojovat pouze s následky lidské činnosti v krajině, nikoliv s jejich příčinami. Řeky mimo sídla spoutáme mezi vysoké hráze a v obcích omezíme jejich rozliv do zastavěných oblastí drahými protipovodňovými stěnami, nebo jejich tok zpomalíme vysokými betonovými hrázemi přehrad na úkor velkých oblastí, které pak navždy skončí pod hladinou umělých jezer. Tyto drahé investice svou omezenou retenční schopností velké vody a její erozivní účinky stejně nezastaví. Voda tak sice rychle odteče, ale rozlije se až v německých, slovenských či polských rovinách, a to se nás přece netýká, škodí u sousedů…

Číst dál...

Jednoduchá řešení

Podrobnosti

Zveřejněno 27. 7. 2013 21:40

Napsal Jan Kubalčík

Podle serveru Týden.cz (text ze 6. června 2013) hodlal (ex)ministr zemědělství Petr Bendl (ODS) vyvlastňovat pozemky pro stavbu protipovodňových hrází. Tedy: pokud se obce nemohou na odkupu s vlastníky dohodnout, to dá rozum.

Není třeba polemizovat o tom, že protipovodňové bariéry mohou být někde stejně důležité, možná i důležitější, než (např.) dálnice. Přesto je panem Bendlem předvedený přístup ukázkou staré pravdy, totiž že každá složitá otázka má jednoduchou nesprávnou odpověď. A kromě toho, takový přístup si celkem snadno může získat přízeň veřejnosti – nebo alespoň té většiny, které se vyvlastňování nebude týkat... Navíc, takové budování protipovodňových hrází může být za jistých předpokladů skvělým kšeftem. Takže: samé výhody.

Číst dál...

Povodně – důsledek ztráty soudnosti a zdravého rozumu

Podrobnosti

Zveřejněno 27. 7. 2013 21:35

Napsal Čestmír Hofhanzl

Jako selský synek nezapomenu na tátu, jak na jaře obcházel pole s motykou a hráběmi a čistil stružky, aby voda mohla z pole odtékat. V krajině byly po katastru obce rozesety studánky, ze kterých se dalo pít. O senách a o žních se do studánek dával džbán s vodou okyselenou octem na uhašení žízně. Neexistovalo, aby v době mokra po deštích vjel sedlák s vozem do pole, to aby půdu neudusal. Kyprá půda s vysokým obsahem humusu byla zárukou dobré sklizně. Chlévský hnůj byl v těch dobách prakticky jediným hnojivem. Při podmítce a pak při hluboké orbě na podzim byla brázda plná žížal, za pluhem létala hejna racků.

Číst dál...