KONZERVATIVNÍ LISTY

Byl to současný president Klaus, který v knize Na rovinu řekl: „Ve chvíli, kdy tato kniha bude v tisku, se pravděpodobně zúčastním v Monte Carlu mezinárodního fóra na téma business ethics: Co může stát dělat proti korupci. Nejprve jsem váhal, jestli mám na tuto konferenci jet, protože si dovedu živě představit, jaké zploštělé, trivializované, povrchní, ofrněné, nafoukané, arogantní postoje tam budou od údajných odborníků na etiku zaznívat, zejména vůči ekonomikám postkomunistických zemí a ekonomikám třetího světa. Nicméně manželka mi docela správně říkala, prosím tě, jeď tam, protože je potřeba, aby to tam také někdo vysvětloval jiným způsobem.“ Ve stejné knize Klaus píše: „O výrazu etika neumím hluboce filozofovat a filozofování o tomto slově ani moc nevěřím.“
Čtenář by tyto Klausovy výroky odbyl tím, že se jedná o další z jeho provokací, nicméně kniha je na Klausových stránkách představena jako: „Unikátní pokus překročit hranice běžného žurnalistického rozhovoru k hloubkové sondě do myšlení, názorů, postojů a vzpomínek V. K., k pochopení souvislostí uvažování a života jednoho z nejvýznamnějších mužů polistopadové éry i naší doby vůbec.“
Budiž řečeno, že Klaus v mnohém dokázal, že jeho nadřazený postoj vůči etice, myslí vážně. O to více působí přinejmenším podivně, když ve dvou svých posledních významných projevech (ke dni republiky a svatováclavská pouť) hovořil o „tradičních hodnotách“. Je pochopitelně otázkou, co Klaus pod pojmem „tradiční hodnoty míní“. Pokud o nich mluví na dvou zmiňovaných akcích (zejména na té druhé zmíněné), potom lze předpokládat, že tyto hodnoty mají co do činění s Evropou a tedy i křesťanstvím. Pokud o tradičních hodnotách hovoří někdo, kdo je svým životem i naplňuje, potom to dává smysl. Pokud o nich hovoří člověk, který je známý svými mimomanželskými aférami, skandály kolem financování ODS (rok 1997), zvolením za presidenta díky hlasům komunistů, se kterými jeho tehdejší protikandidát Jan Sokol (jehož tchán Jana Patočka nepřežil výslech StB) na rozdíl od Klause odmítl jednat… Další samostatnou kapitolou byla Klausem vedená privatizace, jejíž způsob a průběh je dodnes důvodně předmětem diskusí na téma různé startovní čáry pro „běžnou populaci“ a (ex)komunistické kádry – a to přinejlepším jak „díky“ slabému právnímu rámci, tak cílené snaze „utíkat před právníky“. Tehdy se ukázalo, že Klaus přikládá roli práva a ústavnosti v transformačním procesu malou roli.
Joseph Stiglitz, nositel Nobelovy ceny za ekonomii a bývalý hlavní ekonom Světové banky, hovořil o výsledcích privatizace v souvislosti s tím, že jí chyběl právní rámec: „Česko se dostalo do učebnic jako odstrašující příklad. Privatizaci v České republice ekonomové studují proto, aby se dozvěděli, jak se věci nemají dělat, protože privatizace bez řádného dohledu nad podniky vede k tunelování, místo aby vytvářela bohatství.“ Když Stiglitz srovnával Česko a Slovinsko, napsal: „Kontrast v přístupu slovinské vlády a v přístupu pana Klause by nemohl být větší. Slovinci jsou velmi úspěšní, protože privatizují postupně na základě pevného právního rámce, což je podmínkou úspěšné transformace. Jsou také velmi odmítaví k tomu, čemu říkám kovbojský kapitalismus.“
Jakkoli za žebříčky, které uvedu, nemůže pouze Klaus, ukazuje se, kam vede odtržení ekonomiky od etiky. První žebříček obsahuje zpráva Světové banky Doing Business 2012 (Podnikatelské prostředí 2012). Hodnotí a srovnává kvantitativní ukazatele pro regulaci podnikání a ochranu vlastnických práv ve 183 zemích – od Afghánistánu až po Zimbabwe Záměrem zprávy je poskytnout byznysmenům a politikům údaje pro jejich rozhodování a výzkum toho, jak regulace podnikání a instituce ovlivňují některé hospodářské ukazatele konkrétních zemí, například produktivitu, investice, klientelismus, korupci, nezaměstnanost a chudobu. Zpráva řadí Českou republiku, pokud jde o podmínky pro podnikání, na 64. místo na světě. Před ní jsou všechny země Evropské unie s výjimkou Rumunska (72.), Itálie (87.) a Řecka (100.). Druhým žebříčkem, který nabízí srovnání České republiky s jinými zeměmi, je Index vnímání korupce 2010 (Corruption Perceptions Index), sestavený organizací Transparency International. Ta definuje korupci jako zneužití svěřené moci k soukromému zisku. A zahrnuje do ní korupci ve veřejné i soukromé sféře. Index vnímání korupce 2010 řadí 178 zemí podle vnímání korupce veřejností. A tento ukazatel spojuje různé zdroje informací o korupci, které umožňují srovnávat jednotlivé země. Ani v tomto žebříčku se ČR s indexem 4,6 (nejvyšší možný je deset) neumístila v první polovině členských zemí EU. Její 53. místo není oslnivé.
Důvodem nízkého umístění naší republiky v uvedených žebříčcích zřejmě nebude skutečnost, že nemáme dostatek chytrých a podnikavých lidí, či že v ČR neučí schopní ekonomové. Důvodem je morální rozklad, který se zdaleka netýká pouze vztahů, ale všech oblastí společnosti – ekonomiku nevyjímaje. V jednom z rozhovorů (MF Dnes 24. 11. 2001) Klaus řekl, že heslo pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí je jedna z nejfalešnějších vět, které kdy byly vyřčeny. Nutno dodat, že tentýž politik nás mnohokrát přesvědčil, že oblast lásky a pravdy skutečně za falešné považuje (viz několik uvedených kauz). Jenže úsilí o hledání pravdy, přesvědčení, že pravda existuje, byť ji třeba zatím neznám, stejně tak láska projevující se obětí, ale třeba i věrností patří k tradičním hodnotám naší civilizace. Bez těchto vlastností a některých dalších není na čem stavět – třeba již zmiňovanou etiku.
Spojení Klause a tradičních hodnot dohromady skutečně nejde. Příliš často se jim v minulosti vysmál a to jak slovy, tak i svými postoji či skutky. Horším zlem je, že těmito svými postoji do (velké či částečné?) míry určil i polistopadový vývoj, kdy máme plná břicha, ale ztrácíme jiný kapitál. Kapitál vzájemné důvěry, věrnosti, pocitu smyslu investovat do dlouhodobých cílů bez toho, že mám někde známého atd. Je možná změna? Klaus v projevu na den republiky vyřkl „řešení“, které je jen prázdným klišé: „Každý ať začne u sebe“. (Říkal jsem si, co této výzvě říkají mnozí z posluchačů ve Vladislavském sále, kteří jsou zapleteni do korupce a různých skandálů…)
„Začít sám u sebe“ je prázdné klišé mj. i proto, že abych vůbec něco u sebe začal, musím něco zbourat. Pokud vycházím z Klausem vyřčeného apelu k návratu k tradičním hodnotám, a pokud mají ony hodnoty základ v křesťanství, potom oním bouráním je uznání toho, v čem jsem selhal. Bible tomu říká pokání, lze ale použít i slova jako nahlédnutí své viny, chyby, následná lítost a rozhodnutí dělat věci jinak. V případě Klause by změna nastala, kdyby dokázal své přehmaty pojmenovat a říci: tudy ne, udělal jsem v něčem chybu, prosím za odpuštění, zkusme to jinak. Pokud se tak nestane, nikdy nebude Václav Klaus ve svých výzvách k návratu k tradičním hodnotám důvěryhodný. Dokonce i když je bude pronášet při pozváních od církevních hodnostářů či na církevních akcích.