Presidenti Havel i Klaus se oba stali ikonami polistopadové doby.
Havel byl ve své době symbolem svobody: byl tak vnímán doma i v cizině, a v cizině nás zviditelnil způsobem, který dodnes nevyvanul. To, že president vzdáleného pidistátečku srovnatelného s Floridou byl v americkém Kongresu aplaudován vestoje, je v paměti dodnes, i poté, co se tato „Florida“ rozdělila na Michigan a Indianu.
Václav Klaus naproti tomu získal svou image už jako ministr financí a premiér. Byl symbolem rychlého a úspěšného přerodu socialistického hospodaření ve svobodnou, funkční ekonomiku, bez níž (a bez jejích předpokladů, především soukromého vlastnictví) je občanská svoboda nemyslitelná.
Havlovy vize na sebe postupně začaly nabírat utopické rysy, zatímco Klausovy vize se jevily jako spíše pragmatické – až příliš pragmatické.







